INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 20
Rubrika Z regionů a od našich členů je tentokrát trochu obsáhlejší - zařadili jsme i některé praktické zkušenosti našich kolegů - domníváme se, že mohou být užitečné a inspirující pro další školy. Upřímně jim za všechny příspěvky děkujeme.
Na sklonku roku 2002 byl uzavřen 2. ročník cyklu univerzitních extenzí (přednášek a seminářů) pořádaný ve spolupráci s lektory z FF UK Praha. Někteří účastníci kurzu vypracovali a obhájili před komisí závěrečné seminární práce z regionálních dějin.
Kurz byl slavnostně ukončen ve středu 11. prosince 2002, kdy v malé aule Karolina převzali jeho účastníci osvědčení o absolvování. Ještě před tímto slavnostním aktem byla připravena prohlídka historických, běžně nepřístupných prostor Karolina s odborným výkladem prof. Havránka.
Pro velký úspěch se připravuje pokračování kurzu extenzí v dalším akademickém roce.
Libor Šmejda, ZŠ Česká Lípa
se uskutečnil 8. prosince 2002. Účastníky tentokrát hostil historický sál brněnského biskupství, které je součástí Moravského zemského muzea. Hlavním bodem byla přednáška Dr. Pavla Balcárka na téma Neznámé prameny Vatikánu k třicetileté válce a k Albrechtu z Valdštejna. Účastníci byli seznámeni se skutečnostmi, které dosud u nás nebyli publikovány. Přednáška Dr. Balcárka byla cenným přínosem pro další vzdělávání učitelů.
Druhým bodem byla část organizační. Projednávala se další činnost jihomoravské pobočky ASUD. Bylo schváleno, aby vždy jednou za dva měsíce byla připravena přednáška o nových výzkumech historiků, trendech vývoje historického bádání nebo přednáška z metodiky dějepisu. Výhledově se připravuje letní škola historie, kterou připraví pobočka AUD ve spolupráci s Muzejní a vlastivědnou společností Brno.
Vladimír Novotný, ZŠ Šardice
Výbor
Projekt Zmizelí sousedé se zabývá shromažďováním informací (archivních dokumentů, výpovědí svědků, fotografií, deníků,…) o "sousedech", tj. obyvatelích určité lokality, ale třeba i o příbuzných, kteří zmizeli za 2. světové války. Je zacílen především na Židy a Romy, zahrnuje také české intelektuály a lidi s handicapy. Funguje na bázi dobrovolnosti, jedním z jeho výstupů je i stejnojmenná putovní výstava.
V Litomyšli se myšlenky zmapovat místní předválečnou židovskou komunitu ujala na Gymnáziu A. Jiráska L. Marešová, členka litomyšlské pobočky ASUD, která vedla badatelskou práci studentky Michaely Flídrové. Výsledek byl oceněn i v krajském kole SVOČ.
V září 2002 odstartoval na Základní škole Zámecká projekt Zmizelí sousedé. V rámci volitelného předmětu společenskovědní seminář, ale především ve volném čase, pracuje šestnáctičlenná skupina dětí pod vedením D. Burdové, další členky litomyšlské pobočky ASUD. Podzimní měsíce byly věnovány židovským reáliím, sběru a pátrání v Terezíně. Malí badatelé oslovili více než 30 pamětníků a zařadili do kartotéky desítky listů plných poznámek. Soustředili množství cenných a dosud neznámých fotografií, podařilo se jim získat řadu předmětů, které vznikly v litomyšlských židovských továrničkách. Protože množství materiálu se ukazuje být nad síly skupiny, další práce vychází z jeho utřídění a z výběru tzv. velkých příběhů, kterým bude věnována pozornost přednostně. Drobnější materiál přijde na řadu později. Po dohodě s vedoucí projektu M. Vančurovou z Židovského muzea v Praze budou všechny poznatky postupně uveřejněny na internetu (některé jsou už dnes na stránkách školy), aby se s nimi mohli seznámit případní zájemci a aby mohly být postupně doplňovány. "Velké příběhy" se stanou součástí putovní výstavy.
Prvně se litomyšlská veřejnost mohla seznámit s dosavadními výsledky projektu při příležitosti tryzny, která proběhla za účasti zemského rabína Karola Sidona, dvou tzv. terezínských dětí pocházejících z Litomyšle - paní Evy Duškové a paní Anity Frankové, a řady hostů 3.12. 2002 v místním divadle a poté na místě bývalé synagogy v den, kdy před šedesáti lety z Li tomyšle byli její židovští občané deportováni do Pardubic a odtud do Terezína. Ten pro některé znamenal zároveň místo smrti, pro jiné přestupní stanici do Osvětimi. Ve vestibulu divadla byla instalována výstava Zmizelí sousedé a v jejím rámci už i exponáty pocházející z Litomyšle. Potěšil velký zájem místních žáků, studentů i dospělých, jaký jim věnovali.
V současné době probíhá čilá komunikace s Židovským muzeem v Praze a s Památníkem Terezín, je třeba dokončit fotodokumentaci nového materiálu, porovnat předválečné snímky bývalých židovských domů se současnými (pokud ještě stojí), doplnit některé údaje, ověřit a kriticky zhodnotit získané informace. A pak ze střípků sestavit opravdové příběhy. Dlouhou cestu má skupina ještě před sebou. Držme palce, aby se dobrá věc podařila.
Dagmar Burdová, ZŠ Litomyšl
Na počátku byly rozpaky nad malou návštěvností akcí pořádaných v rámci Valdštejnských dní v Jičíně v r. 1997. Snaha místních historiků získat pro 2. ročník v r. 1999 zájem školních dětí uspořádáním soutěže zaměřené na osobnost frýdlantského vévody ztroskotala.
V roce 2001, nezávisle na těchto aktivitách, připravil učitel 2. základní školy v Jičíně Petr Hamáček (pozn. dnes člen ASUD) projekt Jičín v proudu třicetileté války a díky pochopení ředitelky školy kolegů z pedagogického sboru ho měl možnost realizovat. Žáci se během týdne, kdy jim byl zrušen tradiční rozvrh hodin, blíže seznámili s historií města, při návštěvě muzea, archivu a knihovny poznali, jak mohou získávat informace, při vlastivědné procházce a výletu poznali Jičín a okolí.
Tento úspěšný pokus se stal základem pro projekt Terra felix - terra desolata, věnovaný 1. polovině 17.století na Jičínsku. Jeho organizace se ujali pracovníci Okresního muzea a galerie, Státního okresního archivu, referátu školství Okresního úřadu v Jičíně a Literárního archivu Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech.
Historici vymýšleli témata tak, aby byla blízká pro jednotlivé školy v okrese a zároveň aby přispívala k vytvoření celkového obrazu doby. Předpokládalo se zapojení co největšího počtu žáků, doporučovala se účast 7. nebo 8. tříd ZŠ a tercií gymnázií. Práce měla probíhat v rámci školního vyučování (ne v zájmových kroužcích nebo ve volném čase) a v různých předmětech (nejen v hodinách dějepisu, literatury, hudební a výtvarné výchovy, ale i přírodopisu, zeměpisu a také matematiky, fyziky a chemie - vždyť mnohdy stačí jednoduchá změna textu v učebnici).
S projektem byli seznámeni všichni ředitelé a hlavní organizátoři pak podle ohlasu navštívili 15 základních škol a 3 gymnázia. Seznámili se s konkrétními podmínkami a učitelům, pověřených koordinací práce, mohli vše lépe vysvětlit. V říjnu 2001 proběhla v Jičíně schůzka zástupců těchto škol, která měla přinést další informace a především umožnit výměnu názorů a zkušeností. Byly na ní shrnuty také záměry celého projektu.
Bylo zdůrazněno, že nikdo nechce nic nařizovat, nejde o soutěž, jíž je třeba se zúčastnit, aby neutrpěla prestiž školy. Je tu návrh projektu, jehož realizace by byla prospěšná z mnoha důvodů - žáci by lépe poznali významné období z historie, které se přímo promítlo do místních dějin. I když by úkol řešit omezený počet dětí, dozvěděli by se o něm všichni žáci i učitelé školy (viděli by výstavky, divadelní představení, hudební a další vystoupení, řešitelé by mohli zadávat pomocné úkoly dalším spolužákům a také učitelé by se vzájemně radili a získávali další poznatky). Při zpracování tématu by nešlo jen o opisování už zjištěného, ale o objevování nových informací a souvislostí. Tím by práce přinesla cenné doplnění regionálních dějin a mohla by být užitečná pro muzea a archivy. Vytyčení vlastivědné stezky, označení a popis důležitých míst, jejich zakreslení do map a plánů i fotografická dokumentace, zhotovení modelů a plastických map - to vše by jistě mělo vliv na získání většího zájmu veřejnosti o školy. Práce na projektu by mohla vést k dělné spolupráci školy s místními úřady, institucemi, dalšími školami, spolky i občany. Řešitelé by nebyli odkázáni jen sami na sebe. Okresní muzeum a galerie, Státní okresní archiv v Jičíně, Literární archiv PNP ve Starých Hradech, další muzea a archivy i knihovny v okrese Jičín doporučí prameny a dostupnou literaturu, poradí, zodpoví dotazy, domluví přednášky a besedy s odborníky, pomohou s navazováním spolupráce s dalšími školami, institucemi nebo jednotlivci. Zprostředkovatelská služba i organizační pomoc bude pokračovat přes referát školství. Výsledky snažení by měly být prezentovány v místě a také na společném setkání v Jičíně během programu Valdštejnských dní v květnu 2002.
V listopadu 2001 se uskutečnil na 2. základní škole v Jičíně seminář nazvaný Nebojme se projektového vyučování. A potom se už žáci devíti škol se svými učiteli pustili do práce. Někde se řešil podobný úkol poprvé, jinde se mohly uplatnit zkušenosti z předchozí doby (účast na společenských akcích v místě, oslavy výročí města, školy atd.).
Dobové oblečení, hudba, zpěv, tanec, divadelní scénky, zbraně teoreticky i prakticky. Výroba mýdla, praní prádla, zkoušení starých kuchařských receptů (třeba přímo v hradní kuchyni na Pecce, pečení chleba v nově zbudované peci na školním dvoře v Jičíně, sladké placky v podobě kostí z Kosti atd.) výkresy (stavby, šlechtické erby, portréty), modely hradů a významných staveb, dokonce i busta Albrechta z Valdštejna, fotografie, básně, několik čísel školního časopisu, shromáždění pověstí, plány nových naučných stezek, průvodcovské texty a jejich překlady do němčiny a angličtiny - to byly konkrétní výsledky tohoto projektu. Dvě školy se aktivně zapojily přímo do programu Valdštejnských dní. Základní umělecká škola v Jičíně přispěla komponovaným pořadem Umění Valdštejnovy doby. Studenti tercie Lepařova gymnázia sami napsali a v bývalé jezuitské koleji předvedli divadelní hru přibližující vyučování jejich předchůdců v 17. století. Jejich starší kolegové z historického semináře, které požádali o spolupráci, připravili materiály k výstavě i referáty informující o historii gymnázia založeného Albrechtem z Valdštejna.
Jen část z téměř osmi set řešitelů projektu Terra felix - terra dessolata se mohla 18. května 2002 shromáždit v jičínském zámku, kde každá škola měla vyhrazený prostor na výstavu a 8 minut na předvedení výsledků své práce. Ty hodnotil sám "vévoda", který zavítal na dva dny do Jičína. Jako upomínku předával plakát, kde kromě témat byli uvedeni všichni, kteří na jejich řešení pracovali.
Toto setkání přineslo také řadu nových podnětů - některé školy se dokonce rozhodly pokračovat v práci. Učitelé se podivovali nad ukázněností svých svěřenců, kteří sledovali, co dokázali jejich kolegové z jiných škol. Zajímavé byly i další zkušenosti. Vystavené věci ve školách nikdo neničil, s náměty přicházeli i žáci, které jinak bývá problematické zaujmout, našla se škola, kde k účasti na projektu přiměli žáci svého učitele, často nadšeně pomáhali také rodiče, příbuzní i další příznivci.
A tak se nabízí otázka, co vlastně očekáváme od výuky dějepisu. Zda je opravdu nutné preferovat teoretickou znalost dat a jmen, když zřejmě odrazuje od zájmu o minulost - zda by se spíš neměla (a to nejen v hodinách dějepisu), tvořivě přibližovat určitá doba a život v ní.
Po sdělení kopidlenské paní učitelky, že jí práce v mnohém připomněla dětství a cvičnou školu při učitelském ústavu v Jičíně na konci 40. let 20. století opět vyvstaly dotazy pronesené v Jičíně už jednou, před třemi lety na konferenci věnované gymnazijnímu vzdělávání u nás: Nehledáme zbytečně nové metody vyučování v zahraničí? Nesnažíme se je - vytržené z určitých souvislostí - připojit ke stále obměňovaným domácím představám málokdy opřeným o hlasy praxe? Známe dobře historii našeho školství? Nebyly by právě v ní základy, které by se daly rozvíjet s přihlédnutím k nové situaci a postupům v cizině? Vždyť řada škol nemá zmapovánu vlastní minulost v úplnosti, chybí soubornější pohledy na jednotlivé stupně škol, na školy ve městech i větších územních celcích, nebyly důsledně vyhodnoceny předchozí reformy, způsoby výuky, mnohé zaznamenané zkušenosti vynikajících učitelů i návrhy teoretiků odpočívají v archivních krabicích.… Nemohli by pomoci studenti vysokých škol a formou seminárních nebo diplomových prací zaznamenat současný stav a prozkoumat, na co by se z minulosti dalo navázat a čeho bychom se měli vyvarovat?
Projekt naznačil ale i další náměty k přemýšlení: Jaké zázemí vytvářejí historikové a archiváři? Umějí zpřístupnit prameny a důležité informace také školním dětem? A jak je to se zpracováním místních dějin? Nevede právě jejich bližší poznávání k lepšímu pochopení minulosti, k vypěstování kladného vztahu k odkazu předků, k umění, k úctě k hodnotám? Existují studie a knihy o regionálních událostech, významných osobnostech, spolcích, institucích, stavbách a jiných památkách, odborné (nejen turistické) průvodce městy i okolní krajinou? Mají místní muzea zajímavé a poutavé expozice?
Jičínské ji má nově upravenou a rozšířenou tak, aby si na své přišli opravdoví zájemci o historii, ale také aby tu formou hry získaly řadu poznatků z minulosti Jičínska i o zdejší přírodě děti. Ne náhodou získal projekt Terra felix - terra desolata podporu z grantu Open society fund Brána muzea otevřená. A bez ní by těžko mohl být realizován v takové šíři.
Záměry projektu byly splněny, navíc jeho řešení mnohé napovědělo. Nestálo by za to zodpovídat otázky z něho plynoucí a ověřovat jimi v praxi jím nastíněné obzory?
PhDr. Eva Bílková, Literární archiv PNP Staré Hrady
Středověk jsme si s letošními sedmáky skutečně užili. Naše putování jsme - kromě školních hodin - začali v Městském muzeu v Poličce. Když začínal projekt Muzeum a škola, moc jsem se těšila, že se nabídky z muzeí jen pohrnou. Jediné okolní muzeum, které však se školami spolupracuje, je právě muzeum poličské. Každá aktivita vždy záleží na lidech. A v Poličce je člověk velmi nadšený, který pro děti vymýšlí různé programy, a to takové, které mají smysl. Je to slečna Světlana Kleinerová, se kterou jsme letos spolupracovali a která vycházela vstříc našim požadavkům a byla nám skvělou průvodkyní.
V listopadu jsme se zúčastnili prvního z jejích projektů - Od doby kamenné do doby slovanských hradišť. Naše dvě třídy - šestá a sedmá - byly rozděleny do skupin. Aby si každá z nich mohla expozici užít, připravila Mgr. Kleinerová pro druhou skupinu povídání o Poličce, se zaměřením na krásný barokní sloup na náměstí.
Výstava Od pravěku do doby slovanských hradišť nebyla výstavou v pravém slova smyslu. Téměř všechny exponáty byly repliky a tudíž si je mohly děti osahat, potěžkat, prohlédnout ze všech stran. V expozici bylo možné drtit mouku mezi kameny, tkát na svislém tkalcovském stavu, luštit nápis v hlaholici, psát vzkaz dalším účastníkům hlaholskou abecedou, šermovat slovanskými zbraněmi… A co zaujalo naše žáky nejvíc, mohli si zkusit provrtávat otvory tak, jak to dělali jejich předci v době kamenné. Ani chvíli se nenudily a poznávání historie pro ně bylo zábavou. Aby všechny potřebné poznatky vstřebaly, připravila pro ně Mgr. Kleinerová pracovní sešit, úkoly plnily přímo na výstavě, zkontrolovali jsme je pak ve škole, takže se vše i zopakovalo.
Druhá skupina zatím pozorovala morový sloup, přemýšlela o moru, morových epidemiích, vzniku morových sloupů. Počítali světce, povídali si o atributech, které je doprovázejí. A opět měli připravený pracovní list. -Završením našeho pobytu v Poličce bylo posezení v polozemnici, kterou vybudovali na dvoře muzea. - Druhou část dne jsme strávili v Litomyšli. Zde nás paní průvodkyně provedla zámkem. Dětem jsem po návratu připravila kvíz - většinu si zapamatovaly neuvěřitelné množství informací.
Další velmi zdařilou akcí pro sedmáky byl opět v Poličce Projekt založení středověkého města. Kapitoly o středověku mám velmi ráda, velmi dobře se mi pracuje s učebnicemi, na kterých se metodicky podílela dr. Mandelová. A když přišla z Poličky nabídka, abychom přijeli město založit, nebylo co řešit.
Žáci si nejprve s Mgr. Kleinerovou povídali o vzniku měst. Svými otázkami je nutila přemýšlet, předkládat argumenty, proč naši předkové dělali věci tak a ne jinak. A sedmáci opravdu logicky argumentovali, vytahovali své vědomosti ze školy, uváděli je do souvislostí. Měla jsem z nich radost.
Poté se rozdělili do skupinek a snažili se vytvořit projekt na založení nového města, který by předložili k posouzení konkurzní komisi Přemysla Otakara II. Bylo velmi těžké posoudit, který z projektů byl nejlepší. Ve všech byly dobré nápady, na všech byla vidět snaha uspět, jedničku dostali všichni.
Letos jsme se také poprvé zúčastnili Historiády Mgr. Ivana Bauera v Býchorech u Kolína. Jeli jsme tak trochu na zkušenou, ale přijeli jsme plni dojmů a přivezli si do hodin dějepisu plno nápadů. Program byl rozdělen na část žákovskou a část pro učitele. V rámci ní se uskutečnilo několik zajímavých přednášek a seminářů. Osobně mám velmi ráda Bauerovy semináře Cesty minulostí. Tentokrát to bylo o společnosti v době předhusitské a za husitských válek. Zkusila jsem nápady realizovat hned v hodinách dějepisu, bylo to jiné než jindy, ale děti to bavilo.
Poslední v tom roce byla návštěva výstavy Evropa kolem roku 1000 v Praze. Objednali jsme se až na poslední týden konání výstavy…Ujala se nás průvodkyně, která nám představila nejzajímavější exponáty,… což bylo dobře, protože zorientovat se na tak rozsáhlé výstavě není jednoduché; její povídání přitáhlo žáky, vzájemně se upozorňovali na zajímavé předměty.
Pak jsme ještě prozkoumali Hrad. Začali jsme v Katedrále sv. Víta, velmi si cením toho, že nás jako školní skupinu všude pustili zadarmo. Takže jsme byli v podzemí i na věži. Pak následoval Přemyslovský palác, Vladislavský sál, Stará sněmovna, Zemská kancelář … A pak nás již tížil čas, takže ještě poklonit se sv. Ludmile v bazilice sv. Jiří a projít se Zlatou uličkou, rychle na metro a na vlak, abychom se včas vrátili domů. Dětem se celý program líbil a atraktivní bylo i cestování, nikoliv objednaným autobusem, ale hromadnou dopravou. Kupovaly si lístky, hlídaly stanice v metru. Myslím zkušenost k nezaplacení.
Jana Dostálová, ZŠ Včelákov
Mezi školní časopisy, které na své stránky začleňují kapitoly z historie regionu, články o zážitcích žáků z jejich mimoškolních historických zážitků a úvahy na tato témata patří i SEDMNÁCTKA ze ZŠ Křiby ve Zlíně, kterou nám posílá naše členka Věra Gřešáková. Napsala nám:
"… Podoba našeho školního časopisu za 10 let vycházení doznala mnoha změn. Také redakční rada se mění, neboť časopis je větším dílem prací našich žáků. Učitelé - češtináři časopis pomáhají sestavit a vytisknout. Náklady nejsou veliké, časopis dostává každá třída v jednom provedení a koluje po
žácích. Obsahuje i kapitoly z regionálních dějin, kterými vhodně doplňujeme výuku dějepisu. Stejně je zaměřen i společenskovědní seminář, jehož náplní je účast na společenských akcích v našem městě a návštěva místních historických pamětihodností…."
Požádali jsme zlínskou redakci o nějaký příspěvek. Poslali článek jednoho z redaktorů - toho, který připravuje některé rubriky časopisu. Vypadá to, že - má-li škola tak zaujaté žáky a učitele - připravovat takový časopis není žádný nepřekonatelný problém.
Mám velmi rád dějepis, hlavně dějiny 20. století. K historii Zlína a zlínské architektuře mě přivedla jedna z mých třídních učitelek Jiskra Guthová - její otec byl prvorepublikový architekt Miroslav Lorenc. Dodnes si pamatuji, jak mě dokázala zaujmout informacemi o Baťovi, o jeho jednání, o tom, jak myslel na "spolupracovníky", atd.
Jak vzniká rubrika "Historie Zlína"
Vždy si vyberu nějaké téma a na něj připravím článek. Přitom se opírám o informace z knih. Abych článek zpestřil, naskenuji i nějaký ten obrázek.
Při většině pojednání o Baťovi a batismu používám originální knihy od J.A.Bati a informace, které se mi podařilo zjistit od absolventů Baťovy školy práce a pamětníků.
Jak vzniká rubrika "Zlínská architektura"
V hlavě si uspořádám, která zlínská stavba stojí za bližší připomenutí a sepíši, co o ní vím. Poté svůj článek zase zkontroluji a popřípadě doplním dalšími údaji. I zde jsou mi velmi nápomocné informace od pamětníků a knihy od architekta Nováka, které jsou kromě množství technických informaci doplněny množstvím zajímavých fotografií.
Jak vzniká rubrika "Co se stalo ..."
Tato rubrika je nejmladší. Při její přípravě se neobejdu bez odborné literatury, z níž vyberu významná data. Text u nich dále zpracuji tak, aby ho pochopili i mladší spolužáci. Zdroje, které jsem využil, uvádím na konci rubriky.
David Kolumber
Zdroj Kronika lidstva
Zpracoval David Kolumber
Často se během hodnocení vystoupení studentů v rámci pedagogické praxe setkávám s otázkami typu: "Nebylo zbytečné jim toto říkat?" "Potřebují znát tento letopočet?" " K čemu jim bude znalost tohoto pojmu?" Nastávají chvíle, kdy podobné otázky nedokáže zodpovědět ani cvičný učitel, ani já. Studenti ve svých závěrečných hodnoceních pokládají právě pochopení smyslu probírané látky a s tím související správné použití údajů za nejtěžší část pedagogické praxe. Od samotných studentů vzešel v loňském roce návrh na zřízení výběrového semináře, který by se zabýval touto problematikou. Sedm devadesátiminutových bloků je věnováno diskusím nad vybranými tématy z dějin 20.století.
Studenti pracují se všemi učebnicemi, podle kterých lze dnes v naší republice dějiny 20.století učit. A analýzy učebnic se týká i jejich seminární práce. Na letošním srpnovém libereckém semináři "Česko-slovenské vztahy", se v rámci "dějepisného bloku" otevřela živá diskuse na téma přetěžování žáků. Diskutující dospěli k závěru, že samotný pojem není v současné době jasně definován, a že jeho neustálé spojování s "naším" předmětem dějepisu škodí. Někteří studenti katedry dějepisu byli na semináři přítomni a jejich seminární práce v rámci výběrového didaktického semináře s daným problémem souvisí. Vyšli jsme z předpokladu, že žák může být přetěžován neúměrným množstvím odborných historickým pojmů, názvů a jmen či kvantitativních údajů. Kategorizaci jsme převzali od profesora Průchy. Studenti v rámci své seminární práce počítají zastoupení jednotlivých kategorií v jednotlivých českých učebnicích pro dějiny dvacátého století. Výstupem bude společná studie, která ukáže, jaká je míra využití konkrétních pojmů, názvů a letopočtů jednotlivých českých učebnicích dějepisu.
Mgr. Václav Ulvr, KAD, PFTUL Liberec