ZPRÁVA O ČINNOSTI ASUD V ROCE 2001
přednesená na valné hromadě 13. dubna 2002

Zpráva zahrnuje obsahuje činnost od ledna 2001 do prosince 2001, za první funkční rok výboru zvoleného na valné hromadě 21. dubna.

1. Činnost výboru:
   I v tomto funkčním období se výbor scházel pravidelně jednou měsíčně v pátek odpoledne ve složení zvoleném na valné hromadě v dubnu 2001; několikrát se jeho členové sešli i mimořádně při naléhavých úkolech spojených s publikačními materiály a přípravou konference EUROCLIO-ASUD 2002.
   Obsahem jednání byly běžné činnosti - zajišťování vzdělávacích akcí, spolupráce se SH, příprava informačních materiálů a sborníku a mimořádně náročná příprava mezinárodní konference. Členové výboru konzultovali materiály připravené jeho členy, především rámcové vzdělávací programy pro ZŠ (vyjádření k němu) a RVP pro gymnázia - návrh zpracovaný třemi členy výboru pro VÚP. Jednali o práci komise historiků a pedagogů jmenované MŠMT. Projednali pojetí a obsah nového sborníku a několik členů revidovalo navržený obsah. Zajistil účast delegátů na konferenci v Tallinu.
   Zabývali se spoluprací členů výboru s jinými organizacemi, institucemi a pořadateli různých dějepisných aktivit - ÚSD AV ČR, VÚP, CERMAT, SH, MŠMT, SOČ, SHM (viz dále) a radili se o podílu ASUD na nich.
   Část času jsme věnovali úředním záležitostem - žádostem o dotace a vyúčtování i vyhodnocení práce pro MŠMT, zpracování žádosti o novou akreditaci o akreditaci pro vzdělávací program kolegy Ivana Bauera "Cesty minulosti", čímž se okruh činnosti rozšířil.
   
2. Členstvo a činnost členů
   Dochází jen k malým proměnám členské základny - počet se pohybuje kolem 280 členů. Jak se postupně znovu utváří síť pedagogických center, rozšiřují se někde možnosti dalšího vzdělávání učitelů. Zatím však je nabídka torzovitá a mnohé akce finančně nákladné. Nicméně jen málokde se věnují metodické práci, publikování zkušeností a vydávání materiálů na pomoc učitelům. Byli bychom rádi, kdyby nás členové o těchto publikacích informovali, aby bylo možné využít je případně i pro další kolegy v rámci širší pedagogické obce.
   Další okruh našich zájmů je spojen se stagnací naší didaktiky dějepisu, kdy potřebám praxe v oblasti metodiky je věnována jen minimální pozornost. Za jeden z našich úkolů i nadále a pokládáme dle našich možností přispívat v této oblasti - totiž zveřejňovat dobré, byť jen dílčí zkušenosti našich členů, případně i dalších učitelů. Proto se výbor obrací na členy asociace s výzvou o poskytnutí jejich zkušeností, různých materiálů atd. Dosavadní publikační činnost v podobě sborníků se setkala s dobrým ohlasem, což bylo dokumentováno i na stránkách IL.
   Pro informační listy jsme uvítali články několika členů, kteří byli ochotni se o své zkušenosti podělit. Děkujeme zejména kol.Vladimíru Novotnému ze Šardic, Renatě Kiclové z gymnázia a Aleně Volné ze základní školy v Českých Budějovic, Heleně Hantonové z gymnázia Nymburk, J. Schinckemu z Želechovic, Janě Dostálové, Pavle Šmatlánové a Martině Vondráčkové ze Včelákova.
   Děkujeme též za informace o školních časopisech "My jsme svět- svět jsme my" ze Včelákova a historický občasník "Čelem vzad" z Gymnázia Budějovická v Praze, Jaroslavě Paulusové za regionální sborník, který zpracovala, za článek o mezinárodních seminářích Globey Evě Zajícové, za další články a příspěvky J.J. Gloserovi z Poličky, Věře Gřešákové ze Zlína, Lídě Bursíkové z Prahy a Dagmar Burdové z Litomyšle, I. Pařízkové za zpracování dotazníků a anket z našich seminářů. Eliška Kunstová a Jan Kvirenc informovali o literatuře, výstavách a aktivitách Sdružení historiků. Díky dalším členům Janě Doušové, Bohuslavu Dvořákovi a Václavu Ulvrovi, kteří přeložili některé zahraniční materiály, takže jsme mohli informovat členy o nových zahraničních učebnicích a jiných materiálech.
   
3. Regionální pobočky
   Jsme si vědomi obtíží, s nimiž se setkávají členové ASUD usilující o sdružení učitelů v rámci regionálních poboček. Problémy jsou spjaty s časem, jak pro přípravu činnosti, tak pro samotné pořádání různých akcí. Další problém je místo, kde se mohou akce poboček konat; ukazuje se, že pobočky mohou existovat tam, kde se mohou opřít o nějakou instituci - PC, SSŠ, muzeum nebo školu. Kol. Jiřímu Janečkovi se podařilo uspořádat setkání učitelů díky spolupráci s Vlastivědnou společností v Brně a tamějším muzeem; v tomto roce uspořádali 2.seminář 18.I., a další v brněnském Archivu. Zorganizovali také anketu na téma vyučovacích pomůcek a metod. V České Lípě se konají schůzky a vzdělávací akce učitelů na škole řízené členem ASUD Liborem Šmejdou. V České Lípě je v prostorách ZŠ Špičák ve spolupráci s FF UK organizován program celoživotního vzdělávání; další akcí byl seminář o učebnicích v listopadu. - Plzeňská pobočka je sdružena díky akcím v PC Plzeň. - O činnosti pobočky v Litomyšli z poslední doby nemáme zprávy.
4. Spolupráce výboru a dalších členů s jinými institucemi a organizacemi
   K nejintenzivnější spolupráci v r. 2001 došlo s historiky v rámci přípravy EUSTORY a činnosti SH ČR; dále jsme spolupracovali na některých činnostech řízených a organizovaných MŠMT a jeho institucemi na těchto úsecích: RVP, SOČ, Dějepisná olympiáda, maturity.
   K nim některé bližší údaje:
   Z roku 2000 do následujícího pokračovala v následujícím snaha podílet se na vzniku RVP dějepisu a vlastivědy pro ZŠ rozborem jejich pojetí a obsahu a účastí v diskusi. Podrobné vyjádření bylo zasláno 15. června a bylo publikováno nejen v IL, ale i v UN a UL. Ke stanovisku ASUD se připojil i výbor Sdružení historiků ČR. Spolupráce se rozšířila se o aktivní podíl - tvorbu návrhu RVP pro dějepis na gymnáziích, na kterém pracovali tři členové výboru. Tento úkol byl zpracován na konci roku 2001 a předán VÚP.
   Několik členů ASUD E. Kunstová, L. Bursíková, J. Kvirenc a V. Ulvr se zapojilo do projektu dějepisné části státních maturit a nabídli své zkušenosti při tvorbě koncepce a realizace obsahu tohoto předmětu. Účastnili se několika seminářů a někteří se aktivně podíleli na tvorbě úkolů a jejich hodnocení.
   Členové výboru opětovně vyjádřili své negativní stanovisko k udělování doložek k učebnicím dějepisu dosavadním způsobem a požádali o zpracování vhodného systému v dopise J. Müllnerovi 13. II.
   I v tomto roce se ASUD podílel na vyhodnocení SOČ účastí Elišky Kunstové v celostátní porotě a při příležitosti vyhodnocení soutěže celostátním kole v Brně v červnu 2001 také udělením ceny ASUD (spojenou s peněžní odměnou 1 500,- Kč) práci studentky Lindy Skolkové z Prahy. Důležitou změnou je, že se i přičiněním ASUD podařilo prosadit osamostatnění oboru historie pod číslem 16, zatímco ostatní společenské vědy mají číslo 17.
   Členové ASUD J.J. Gloser, Milena Sedlmayerová a Iva Červenková jsou členy celostátní pracovní skupiny pro soutěž Mladý historik, která zpracovává úkoly pro školní, okresní (regionální) i celostátní kolo; i s podílem ASUD se soutěž konečně přeměnila v soutěž rovnocennou s jinými předměty v podobě Dějepisné olympiády.
   Členové ASUD se aktivně účastnili i aktivit příbuzných organizací jako jsou konference nadace Globea na téma tolerance mezi národy atd. seminář (účast delegátů).
   Kromě účasti členů ASUD na XIV. LŠ historie v července 2001 v Praze byli při této příležitosti všichni účastníci informováni o činnosti ASUD a aktivitách směřujících ke zlepšení situace.
   Po prvé jsme navázali kontakt s učiteli dějepisu sdruženými v PAU seminářem na celostátním setkání členů PAU v Chrudimi.
   Velmi intenzivní a významná byla spolupráce členů ASUD s historiky ÚSD, kteří přijali nabídku Kőrber Stiftung na zapojení do celoevropské soutěže EUSTORY realizované v Evropě již asi 20 let. Prvním naším ročníkem byl rok 2000/2001 a studenti připravovali práce v tématu Sám proti moci. Byly získány cenné zkušenosti. Při příležitosti vyhodnocení soutěže konané pod záštitou předsedy AV prof. R. Zahradníka uspořádaného v prostorách AV se konala tisková konference. Podrobné informace o práci i výsledcích byly publikovány v IL. Z prací studentů je připravován sborník, který bude rozeslán školám, jejichž studenti se účastnili soutěže. Současně budou školy informovány o tématu dalšího ročníku.
   
5. Vzdělávání
   I v roce 2001 jsme pokračovali v pořádání seminářů v NM.
   21. dubna to byl seminář věnovaný aktuálním problémům. Náplní byly přednášky prof. J. Křena o česko-německém soužití v minulosti i současnosti a prof. L. Kropáčka o poválečném vývoji Afriky.
   Seminář byl spojen s volební valnou hromadou. Vynikající byla i nedělní exkurze v NG ve Veletržním paláci ve sbírkách 19. a 20. století.
   6. října vyjeli členové ASUD na první historickou exkurzi do regionu západních Čech, především za renesancí, barokem a Santinim. Za příjemného podzimní dne se tato událost zdařila.
   10. listopadu byl seminář věnovaný závěru výstavy o českém baroku - přednáškou dr. J. Mikulce a aktuálním problémům Předního východu Mgr. M. Romancova o současném světě ohrožovaném terorismem. Vysoce hodnocena byla odpolední exkurze do prostor Rezidence primátora v budově Městské knihovny ve stylu art deco a do bytu Jaroslava Ježka.
   ASUD požádal o akreditaci pro vzdělávací kurzy člena ASUD Ivan Bauera, která nám byla udělena. Vzdělávací činnost se tak rozšířila o další formu seminářů v regionech realizovaných zkušeným učitelem.
   V oblasti vzdělávání přispívá i práce některých fakult. Do našeho IL přispěla např. práce PF TU Liberec, především svými zkušenostmi a pracemi se studenty. Přispěla i svým kritickým vyjádřením k podmínkám dějepisu v rámci návrhu RVP.
   
6. Publikační činnost
   Vzhledem ke snížené dotaci MŠMT i mimořádnému pracovnímu zatížení při přípravě evropské konference byla vydána tentokrát pouze dvě čísla IL - a to v č. 16 a 17.
   V lednu 2001 byl vydán čtvrtý sborník Historikové a přírodovědci školnímu dějepisu. Další sborník mohl být připravován, až když jsme dostali finanční příspěvek na rok 2001, což bylo v listopadu. V průběhu podzimních měsíců byl připraven další sborník přinášející užitečné příspěvky - tentokrát s názvem Oživené myšlenky (autoři Komenský, Hůla, Sochor, Bruner + výběr z projektu UO HK 1992-94), který by měl vyjít v nejbližší době.
   Učitelský tisk - především UN a UL věnovaly dějepisu přiměřenou pozornost. Kromě otištění našich dokumentů a vyjádření byl v UN zveřejněn zajímavý rozhovor s předsedkyní litomyšlské pobočky D. Burdovou.
   Několik členů ASUD spolupracuje s některými nakladatelstvími: M. Sedlmayerová a J. Gloser s nakl. Albra, rovněž působí v redakční radě časopisu tohoto nakladatelství Společenskovědní předměty. Vyšel zde pracovní sešit Co v dějepise nebylo (z obsahu soutěže Mladých historiků) a dva pracovní sešity. V nakl. Kartografie vyšel v červnu pátý, závěrečný díl atlasů Dějiny 20. století. H. Mandelová, E. Kunstová a I. Pařízková vytvořily pro nakladatelství Dialog první díl učebnice pravěku a starověku s dvěma pracovními sešity a metodickou příručkou. Vyšly v srpnu 2001. V nakl. Machek a syn vyšel v prosinci druhý soubor folií pro zpětný projektor H. Mandelové a E. Kunstové k výuce starověku, a to Řecko a Řím.
   I nadále jsou důležité informace včetně Informačních listů zveřejňovány na webových stránkách ASUD, které jsou poměrně hojně navštěvovány.
   
7. Zahraniční kontakty
   V tomto roce jsme nedostali příležitost vyslat na seminář RE do zahraničí žádného delegáta - jak nám bylo řečeno, MŠMT nemělo peníze na financování účasti českého delegáta. Jedinou příležitostí ke kontaktu byla konference Euroclio v Tallinu v březnu hrazená nám RE a Körber Stiftung. Účastnili se jí H. Mandelová a B. Dvořák. Ti zde současně jednali o pořádání konference v Praze 2002.
   Příprava konference měla několik fází - na jaře upřesnění koncepce, programu, zajištění přednášejících, míst konání akce atd. V červnu se konala třídenní schůzka členů výboru a dalších spolupracovníků s Joke van der Leeuw-Roord v Praze a v Terezíně. Na podzim se zajišťovaly provozní záležitosti -smlouvy o nájmu, společenské akce, sponzorské příspěvky, doprava aj.
   Připravili jsme článek do Bulletinu Euroclio.
   Vybídli jsme členy k účasti v evropském projektu o výuce historie nejmladším školním věku organizátorky v Bristolu. Zatím se připojil pouze jeden zájemce z ZŠ v Šardicích.
   Jednali jsme o společném projektu s Evropskou školu v Bruselu. Zatím nebyl realizován. · Od našich kolegů ze zahraničí jsme získali několik nových dějepisných učebnic a metodických materiálů.
   
8. Výhledy
   Výbor v následujícím roce zamýšlí zpracovat výsledky jednání a materiálů z mezinárodní konference a přeložit a publikovat důležité a užitečné materiály, pokud to finanční situace dovolí.
   Bude pokračovat ve všech dosavadních činnostech a očekávání nových iniciativ MŠMT.
   Výbor by uvítal další příspěvky členů - jednak zkušenosti z praxe, jednak při posuzování publikovaných vyjádření výboru k programovým dokumentům, návrhům změn a dalších materiálů. Kromě toho i častější publikování názorů členů ASUD i informací o činnosti v celostátním i regionálním odborném a jiném tisku.
   Bylo by užitečné, pokud se to podaří, navázat bližší kontakty s jinými učitelskými asociacemi a spolupracovat ve směru zlepšení podmínek pro práci na školách.
   

Zpráva byla projednána a schválena na schůzi výboru dne 5. dubna 2002.

Prohlášení SKAV a APZŠ byla zveřejněna v Učitelských novinách a Učitelských listech v únoru a březnu 2002.
Výboru Stálé konference asociací ve vzdělávání
Vážení kolegové,

na schůzi výboru naší asociace jsme se seznámili s Prohlášením účastníků Stálé konference asociací ve vzdělávání z února t.r. ….. Absenci kontaktů s jinými učitelskými asociacemi považujeme za závažný nedostatek a možnosti zlepšení vidíme právě (a snad jedině) v aktivní spolupráci učitelů ve prospěch společných zájmů, o nichž píšete v Prohlášení. Pokud byste to považovali za účelné a možné, uvítáme Vaše návrhy na nějakou formu spolupráce nebo alespoň vzájemné informovanosti a podpoře.

Po prostudování Vašeho Prohlášení, s jehož obsahem souhlasíme, jsme se rozhodli připojit se mezi signatáře.

na své schůzi se výbor ASUD seznámil s Prohlášením APZŠ z února t.r. Naše asociace… se třináctý rok pokouší svými návrhy a jednáními nejrůznějšího druhu - v parlamentě, v senátě, na MŠMT i jinde přispět k řešení neutěšené situace, která se dle našeho mínění stále zhoršuje.

Jsme rádi, že jste se rozhodli k činu, který by mohl napomoci spojení úsilí dosud roztříštěných asociací - neboť to zřejmě bude jediná cesta, která by mohla vést k posunu....Rádi přispějeme k dalším aktivitám, které budou směřovat ke společnému cíli a nabudou patřičné razance - neboť izolované aktivity vyvíjené v rámci našich sdružení - většinou ve volném čase členů - nevedou k cíli. I když jsme příčiny nepříznivé situace v našich Prohlášeních, vyjádřeních a návrzích pro MŠMT formulovali jinými slovy, podstatu vidíme shodně.
Výbor Asociace učitelů dějepisu ČR se připojuje k Vašemu prohlášení.

HISTORIKOVÉ PROTI ZNÁSILŇOVÁNÍ DĚJIN
(Stanovisko Sdružení historiků České republiky)

Střední Evropa propadla živelnému historismu - novináři, publicisté, politici a další ochotníci se opět jednou zmocnili dějin jako útočné zbraně. Začali je účelově přehodnocovat a nacházet v nich argumenty k podpoře svých momentálních programů a zájmů. Přičiněním těchto amatérských vykladačů minulosti si mají středoevropské národy uvědomit, že cesta k civilizovanému soužití národů nevede od nynějšího - zajisté nedokonalého - stavu věcí postupem do budoucnosti, nýbrž oklikou přes minulost. V zájmu ovládnutí současnosti a budoucnosti prostřednictvím dějin dochází ovšem k takovému výkladu minulosti, který nemá nic společného s jejím vědeckým poznáním a kritickou interpretací. Účelovým výběrem jednotlivin, používáním polopravd i prokazatelných lží je obraz dějin deformován do té míry, že se v něm veřejnost jen stěží dokáže orientovat.

Za situace, kdy se diletantsky nekritický a svévolně zmanipulovaný výklad dějin stává příčinou mezistátních nedorozumění a předmětem politických jednání parlamentů, pokládáme za svou povinnost co nejstručněji formulovat několik vět o českých dějinách 20. století, o tématu, jež se v poslední době stalo předmětem zvláště intenzivního zkreslování a mediálního zneužívání. Jsme přesvědčeni, že poznávání dějin představuje otevřený proces, máme však zároveň zkušenost s tím, že utilitární překrucování a popírání poznatků o minulosti, prověřených v mezinárodní vědecké diskusi, se může stát jedním z nejúčinnějších nástrojů k rozeštvávání společnosti uvnitř jednotlivých zemí i národů navzájem. Svým vyjádřením chceme na toto nebezpečí upozornit a uvést několik orientačních bodů pro příští diskusi.

1. Střední Evropa představuje po etnické stránce mimořádně složitý prostor, v němž problémy soužití a konflikty etnik, národů a národnostních menšin trvaly po více než tisíciletí, a to až do migračních dramat v předvečer druhé světové války, v jejím průběhu a krátce po jejím skončení. Tak jako i v jiných částech světa, ani ve středoevropském regionu nikdy neexistovala etnicky a nacionálně vyvážená, "spravedlivá" a dlouhodobě rovnovážná situace. Po nejednou dramatických proměnách, jež nastávaly v průběhu dějin, proto nikdy nebylo možné s odstupem restituovat někdejší "ideální" stav. Jediné, co obyvatelům této části světa po každé z katastrof vždy znovu zbývalo, bylo hledání nové vratké rovnováhy soužití, porozumění a spolupráce.

2. Za stabilizační činitel v naší části kontinentu je ve zpětném - idealizovaném - pohledu často označována habsburská monarchie. Ve skutečnosti Rakousko-Uhersko nenabízelo ani zdaleka optimální řešení složitých středoevropských poměrů, nýbrž zůstávalo jen jedním z řady neúspěšných pokusů o mocenskou integraci tohoto prostoru. Česká politická reprezentace se od osmdesátých let 19. století soustavně snažila o vnitřní - federalizační - reformu monarchie, o zrovnoprávnění všech jejích národů. Toto úsilí, které v různých formách a přes opakované neúspěchy trvalo až do roku 1917, nedošlo však naplnění.

3. Rakousko-Uhersko se stalo (za intenzívní a cílevědomé podpory Německého císařství) prvým agresorem v první světové válce, za což nesou vinu především habsburská dynastie a mocenské elity jejích vládnoucích národů - rakouských Němců a Maďarů. Ani nezměrné válečné utrpení všech obyvatel monarchie nedovedlo její reprezentaci k nutným federativním reformám a k uzavření míru. Ve chvíli zhroucení vojenského úsilí Německa a Rakousko-Uherska se koncem roku 1918 na jejich troskách ustavily nástupnické národní státy a bývalým vládnoucím národům zůstala podstatně okleštěná území, zasažená traumatem porážky a revolučního rozvratu.

4. Československá republika vznikla a ustavila se jako výraz funkční české domácí státnosti, vůle, ochoty a schopnosti převzít zodpovědnost za válkou vyčerpanou zemi a její obyvatelstvo a zároveň jako důsledek rozsáhlé a úspěšné politické i vojenské zahraniční akce. Její mezinárodní uznání bylo výrazem spojenecké důvěry v českou způsobilost vytvořit a udržet v čase rozvratu a obecného chaosu v srdci Evropy stabilitu a demokracii. Německá menšina v českých zemích - jak později konstatovali její vlastní reprezentanti - k vlastní škodě zpočátku nepochopila rozměr porážky centrálních mocností ani efemérnost levicového revolučního opojení a nepostavila se na stranu vznikající republiky.

5. Československo zajisté nebylo státem dokonalým. Ve střední a východní Evropě však nejdůsledněji usilovalo o vybudování demokratického zřízení a vytvořilo unikátně vysoký standard pro státně podporované kulturní, společenské a politické uplatnění národnostních menšin. Němečtí občané republiky se stali plnoprávnými občany demokratického státu, jejich volení představitelé se od roku 1926 podíleli na vládě v tomto státě, a to daleko větší měrou, než se mohli Češi podílet na vládě v Rakousko-Uhersku.

6. Československo se ve třicátých letech stalo útočištěm mnoha německých demokratů či množství z rasových důvodů pronásledovaných osob, prchajících před nacismem. Většina příslušníků německé menšiny, mj. těžce zasažené světovou hospodářskou krizí, však v nacionálním socialismu sousedního státu nalezla svůj ideál. Loajalita Sudetských Němců vůči Československu radikálně poklesala - projevilo se to v parlamentních volbách roku 1935 a ještě drastičtěji v komunálních volbách roku 1938, kdy Henleinova, Hitlerovou Třetí říší financovaná a ovládaná Sudetoněmecká strana shromáždila na 88 % (1 279 000) všech německých hlasů. Na straně demokracie zůstali jen němečtí sociální demokraté. Ti také - spolu s těmi německými Čechoslováky, kteří byli nacisty prohlášeni za židy - nejhůře doplatili na mnichovský diktát a na odtržení československého pohraničí ve prospěch Třetí říše.

7. Nacisticky orientovaní Sudetští Němci (přes půl milionu z nich vstoupilo do NSDAP, čímž sudetoněmecká stranická organizovanost se 17 % veškeré populace zaujala s velkým odstupem nejvyšší pozici v celé říši) se aktivně podíleli na okupačním teroru v českých zemích. Jejich volení představitelé v součinnosti s říšskými nacisty připravili plán na úplnou likvidaci českého národa. Nacistické Německo, jehož se Sudetští Němci stali občany, zahájilo od roku 1939 projekt rozsáhlých nucených přesunů zahraničních německých menšin zpět do říše a návazně transferů a exterminace slovanských menšin z území, určených pro germánskou kolonizaci.

8. Nacistické Německo, které přes sliby z Mnichova okupovalo 15. března 1939 českomoravský zbytek okleštěného Československa, rozpoutalo druhou světovou válku a na ni vázané soustavné vyvražďování východoevropských národů. Stalo se tak hlavním viníkem největší tragédie lidských dějin, která stála životy 60 milionů lidí a vedla k nevídaně krutému holocaustu Židů a Romů i ke gigantickému nástupu genocidy dalších národů. Poražené a bezpodmínečně kapitulující Německo zaplatilo za tuto vinu ztrátou třetiny svého území, útěkem, vyhnáním a transferem 12 milionů lidí ze střední a východní Evropy do zmenšeného a rozděleného Německa a dočasným zánikem státní suverenity.

9. Hned po počátku druhé světové války se ve spojeneckých kruzích začalo prosazovat přesvědčení, že poválečná stabilizace kontinentu bude jednou možná pouze v případě, kdy ze střední a východní Evropy bude odstraněn fenomén menšin. V roce 1942 proto britská vláda přijala rozhodnutí o transferu (resp. vyhnání) německých menšin z osvobozených zemí. Roku 1943 se k tomuto názoru připojila vláda USA, Svobodní Francouzi a konečně i SSSR. Také československá a polská exilová vláda zastávaly tuto koncepci, od počátku války radikálně propagovanou též odbojovými skupinami ve vlasti i exilovými vojenskými jednotkami.

10. Porážka Německa se nikde v Evropě neobešla bez utrpení nevinných příslušníků německého národa. S politováníhodnými excesy je spjat rovněž tzv. divoký odsun Němců z Československa, při němž se projevily důsledky války, nacistického teroru a s ním spojeného extrémního rozkolísání právních a etických norem jednání také na české straně. Sudetští Němci byli (až na prokazatelné antifašisty a oběti nacistických perzekucí) podle - v té době v Evropě i Americe obecně sdíleného - principu kolektivní viny zbaveni československého občanství, většiny občanských práv i majetku.

11. Zhruba tři miliony Němců, vyhnaných a (od srpna 1945) odsunutých z českých zemí, tvořily čtvrtinu z celkového počtu vysídleného německého obyvatelstva. Transfer se stal nedílnou součástí demografických, politických a mezinárodně právních proměn poválečné Evropy a byl potvrzen postupimskou konferencí, stejně jako nové německé hranice na Odře a Nise nebo další územní změny ve střední a východní Evropě.

12. Konfiskace majetku nacistické říše i majetku německých menšin byla v celé Evropě přímým důsledkem válečných událostí a ekonomických ztrát nacisty okupovaných zemí. Rozhodla o tom v návaznosti na válečné spojenecké normy pařížská reparační konference, která též přiřkla Československu velké válečné reparace (z nich bylo zaplaceno jen několik promile určené ceny).

13. Dekrety prezidenta republiky, vydávané v době absence voleného parlamentu v exilu i v právě osvobozeném Československu, se po schválení provizorním Národním shromážděním staly řádnými zákony. Byly - podobně jako analogická opatření v jiných zemích vítězné protifašistické koalice - nástroji boje proti nacismu, poválečné denacifikace a obnovení demokratického právního řádu na území Československa. I když jsou po československém přijetí ústavní listiny práv a svobod od konce roku 1992 již neúčinné, patří k historii právního vývoje České republiky a Evropy v době, kdy začala překonávat důsledky nacistické agrese a druhé světové války.

14. Amnestie na násilné činy, spáchané v době boje proti nacismu a osvobozování Československa, přijatá roku 1946, se apriori nevztahovala na poválečné zločiny proti německé menšině v Československu. Po jejím vyhlášení bylo (do počátku roku 1948) vedeno na 40 soudních procesů proti pachatelům poválečných vražd.

15. Československo bylo obětí agrese ze strany nacistického Německa a jeho obyvatelstvo se stalo objektem selektovaného, ale masového exterminačního teroru, který vyvíjeli představitelé, příslušníci ozbrojených a represivních složek a další občané Třetí říše, včetně sudetských Němců a Rakušanů. Z nich byla - mj. v důsledku útěku, vyhnání a transferu německé menšiny z Československa - potrestána jen menší část. Nacisty bylo v Čechách a na Moravě zavražděno nebo v řadách československých vojenských jednotek padlo na 300 000 československých občanů všech jazyků a národností. Více než 200 000 Sudetských Němců padlo za Hitlerovo Německo, dalších více než 6000 spáchalo sebevraždu a 25-40 000 Sudetských Němců zahynulo v rámci vyhnání či transferu.

Dějiny střední Evropy ve 20. století byly z valné části zlé, ba kruté. Utrpení vyhnanců pokračovalo ještě nejméně deset let v nové německé vlasti, Československo připadlo v důsledku války do mocenské sféry Sovětského svazu a trpělo nesvobodou až do roku 1989. Na počátku 21. století lze všechny tyto skutečnosti a procesy uceleněji vysvětlit a se zřetelem k novým zkušenostem i nově posoudit. Nelze je však změnit. A to ani se zřetelem ke skutečnosti, že se evropský i světový pohled na takové jevy, jako je kolektivní vina nebo nucené migrace, v průběhu desetiletí diametrálně změnil.

Manipulace, usilující o záměnu pachatelů a obětí agrese je však v samé podstatě nerelevantní a populisticky účelová. Pokud by snad měla být prosazována nejen slovně, ale i politicko-mocensky, byla by pro stabilitu a klid v Evropě krajně nebezpečná. Občané České republiky, jejíž území se v rámci bývalého Československa stalo první obětí nacistické agrese, budou nepochybně znovu promýšlet cestu svou a svých předků 20. stoletím. Nemají však nejmenší důvod k tomu, aby přijímali jakoukoli kolektivní kriminalizaci a uvažovali o alternativách k jasně definovaným výsledkům druhé světové války.

Snaha o kritickou reflexi vlastní minulosti je v české historiografii zřetelná. Existuje značný počet analytických a vůči vlastní minulosti kritických prací českých historiků, které bohužel nejsou v české veřejnosti dostatečně známy a které zůstávají téměř neznámé ve veřejnosti zahraniční.

Občané České republiky by ve vztahu k vlastní minulosti neměli podléhat mytizovaným představám o vlastní výjimečnosti v kladném, či v záporném smyslu. Ve dvou velkých konfliktech první poloviny 20. století se sice vlastním úsilím ocitli na vítězné straně, ale ve druhé polovině minulého věku nedokázali a nemohli této skutečnosti úspěšně využít k vlastnímu a obecnému prospěchu. Procházeli moderními evropskými dějinami se střídavými zisky a ztrátami, někdy i s nadměrnou ohebností, nikdy se však nezařadili mezi agresory, narušitele evropského míru či pachatele genocidy. Jako nevelké společenství s víceméně standardní strukturou a s jistými historickými zkušenostmi byli vždy a jsou i dnes skutečnou součástí Evropy.

Občané tohoto státu mají řadu dobrých důvodů, aby hleděli do budoucnosti se sebevědomím, které nepřijímá znásilňující manipulace vlastních dějin. Svobodné a kritické porozumění vlastní minulosti usnadňuje kroky do budoucna. A tato budoucnost se nutně bude naplňovat mezi ostatními evropskými národy, podobně kriticky a neinstrumentálně - pokud možno společně - zkoumajícími předpoklady dneška v hloubi minulosti.