INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 19
K nejoblíbenějším a velmi oceňovaným dějepisným aktivitám připravovaným pro žáky základních i středních škol patří již několik let Historiády, které si vymyslel a organizuje člen ASUD Ivan Bauer z Golčova Jeníkova. Nemine seminář, aby tam nebyla alespoň zmínka o kvalifikovanosti a zaujatosti organizátora. V posledních letech jsou tyto soutěže - hry pořádány v různých okresech ve spolupráci "otce historiád" a dalších učitelů (někde snad bohužel i bez jeho vědomí). Dnes přinášíme dva příspěvky členek ASUD - více než spokojených účastnic historiád. Ivanu Bauerovi k takovému úspěchu blahopřejeme.
..." pozvedni svého ducha zbraň, bij se zbraněmi všemi..." nesl se refrén písně tělocvičným kolbištěm ZŠ v Býchorech u Kolína na konci dubna L.P. 2002. A tvůrce celé akce Mgr. Ivan Bauer spokojeně pohlížel na shromážděné novice i zkušené staré harcovníky, kteří se utkali v lítém klání už 6.ročníku dějepisné soutěže čtyřčlenných týmů základních škol.
Jako vždy byli účastníci prověřeni z nabytých vědomostí, z bystrosti hlav i síly srdcí, ze schopnosti spolupracovat, nevzdávat se a vytrvat. Jejich vzrostlejší doprovod zatím psychicky pookříval při návštěvě hřebčince v Kladrubech, při prohlídce románského portálu kostelíka v Záboří, během odborných seminářů i při neformální diskusi nad šálkem povzbudivého nápoje.
Žactvo se zatím tužilo nad písemnými protokoly, hrálo LODĚ s dějepisnými letopočty, pobíhalo po Kladrubech v soutěži s názvem KONĚ, z které se vyklubala jízda na hřbetech nejsilnějších "hřebců ". Kdo neuměl hned zodpovědět otázku a musel se plahočit za rozhodčími sem tam a tam sem, vypadal jako "splavený kůň".
Zkušení účastníci byli připraveni skoro na všechno, a tak jim nečinilo potíže řádně se soustředit na kostýmované scénky, neboť tušili, že otázky z výstupu přijdou vzápětí. Také pobíhání za rozházenými kostičkami se jmény českých králů a s jejich činy je nepřekvapilo, natož psaní pojmů od vylosovaného písmene po dobu 30 vteřin. Bída na kozáky přišla až při ročníkových soutěžích. To už zápasí každý sám samotinký se svou pamětí. Takže např. šesťáci poznávají obrázky a doplňovali sousloví, sedmáci skládají rozstřihaný obrázek a hádají, kdo je na něm zobrazen, osmáci překládají slova ze slovníku Viktorína Kornela, deváťáci zuřivě házejí kostkou, aby jim padla šestka a mohli nasadit svou figurku do hry Člověče nezlob se a současně na daných políčcích odpovídají na otázky, které je mají po cestě zdržet. V druhém úkolu poznávali nějaké předměty, ale já vám na mou duši nepovím jaké, protože můj deváťák je prostě nepoznal. (Je už vám jasné, že se tu sešli opravdoví dějepisní maniaci ?)
Každý si rád oddychl a pobavil při divadelním představení ochotníků z Mladé Boleslavi. Ti předvedli stylový "Útržek ruský " od O. Daňka.
Druhý den všichni účastníci dál zápasili s pamětí, dumali a psali. Z dalších zajímavých úloh chci zvlášť vypíchnout neuvěřitelnou "módní přehlídku" panenek Barbie v historických kostýmech. Kdo neviděl, může litovat.
Všemi zapeklitými zkouškami nejlépe procházeli žáci ZŠ Svatobořice - Mistřín, druzí se umístili dějezpytci z Přerova a za nimi hned mladí historici z Golčova Jeníkova. Na konci všichni spokojeně odjížděli s myšlenkou: sláva vítězům, čest všem dalším - neporaženým.
Už ve středu večer 17. dubna se sjížděli studenti gymnázií se svými profesory, aby se zúčastnili 6. ročníku Historiády, kterou připravil Mgr.Ivan Bauer pro studenty ve spolupráci s hostící školou ve Svitavách, kde se organizace ujala zdejší škola za vedení pana profesora Žilky. Podařilo se sehnat sponzory a vše se mohlo rozjet. Studenti přijížděli z blízkých i vzdálených koutů naší země, všichni plni očekávání, co se bude dít. Večer usínáme v tělocvičně na karimatkách a ve vlastních spacácích v očekávání zítřejšího dne. Soutěže se vždy zúčastní tým čtyř studentů - primán, sekundán, tercián a kvartán. Během zápolení nepadá věta, to jsme ještě nebrali - není proč, každý ročník je zastoupen, a tak: "Týme ukaž, co je v tobě."
Ráno 18. dubna po šesté hodině někteří nedočkavci vylézají ze spacáku a ještě si doplňují poslední informace. Nejde o to odříkat či napsat, co umí, jde o to umět s historií pracovat.
V osm hodin vše vypukne, jsme uvítáni hlavním organizátorem Ivanem Bauerem a jeho týmem a ředitelem školy. Atmosféru příjemně doplňuje i středověký oděv organizátorů.
A už začínáme, studenti se věnují svým zajímavým úkolům a vyučující musí odejít. Mají svůj vlastní program - odjíždějí do Litomyšle, kde uvídí zámek a prohlédnou si expozici kopií antického umění, která patří Karlově univerzitě. Odpoledne budou soutěžit studenti v Litomyšli a kantoři budou mít didaktický seminář se zaměřením na Jagellonce a prohlídku města.
Před večerním programem všichni nedočkavě čekají na výsledky. Úspěšní se radují, méně úspěšní věří, že se vše může změnit, a mají pravdu. Při hodnocení se za výsledky dávají české groše.
Po večeři rychle spěcháme do tělocvičny, kde je připravena skupina šermu - Páni z Pernštejna, kteří si pro nás připravili ukázky zbraní i způsob bojů z doby husitské. Studenti se stali také aktéry vystoupení - bojovali na vozové hradbě. A to ještě nebyl konec, nyní ještě soutěží studenti - ne v týmech, ale za své ročníky. Vše je připraveno. Zábavná forma látky opětně studenty plně zaujme.
Večer všichni padáme únavou...
Druhý den jsou studenti plni napětí, jak dopadnou poslední historické protokoly a soutěž po městě. Pro učitele je opětně připraven pěkný program - přednáška a návštěva okresního muzea.
Po obědě začne závěrečné hodnocení. Bereme si batohy a tašky a odcházíme ze školy do krásné reprezentativní Červené knihovny, kde se odehrává naše poslední letošní setkání. Z podia zní závěrečné fanfáry, napětí stoupá. Nedočkavá družstva (letos jich bylo 16) jsou zvědavá, jak dvoudenní klání dopadlo. Účastníci dostávají poslední grošíky, vítězové - Gymnázium Svitavy si odnáší hodnotné historické knihy a při závěrečné písničce si všichni uvědomují, že už je doopravdy konec. Kvartánům je nejvíce smutno, už nebudou mít příležitost vstoupit do soutěží, ostatní si tiše slibují, že příští rok to bude lepší a zase prožijí hezké historické setkání. A pak už všichni úprk na nádraží.
Abych se vrátil k již zmíněným otázkám. Vyvstávají mi tři základní okruhy otázek, na něž v této chvíli mám jen částečné odpovědi, ale vycházím z toho, že už určitá formulace problému může být počátkem řešení.
Otázka první - podle čeho učit?
Pro tento předmět neexistuje učebnice a dle všeho ještě nějaký čas existovat nebude. Jediný text, který se dá alespoň nějakým způsobem použít na střední škole, je práce Karla Zeithammera Vývoj techniky (Praha 1997). Jedná se ale o vysokoškolská skripta, vhodná spíše pro přípravu vyučujícího.
Každý se tento problém pokouší řešit po svém, a tak jsem se přes letní prázdniny pokoušel o hrubý náčrt toho, co by taková učebnice měla obsahovat a jak by měla být koncipována. Má představa je asi taková, že zhruba do průmyslové revoluce by se mohlo vycházet z chronologického vývoje a následně se pak již zaměřit na dějiny jednotlivých oborů.
Otázka druhá - co vlastně učit?
Vzhledem k dvouhodinové dotaci předmětu, což je maximálně 66 hodin za školní rok, je zde jeden zásadní problém, a to co je ještě důležité a co už by se mohlo vynechat. Bohužel to vynechané bude vzhledem k celkové šíři problematiky velkou měrou převládat. Z tohoto pohledu se nenabízí žádné ideální řešení.
Jako nejméně špatné se mi jeví preferovat dějiny studovaných oborů (například v naší škole to jsou elektrotechnika, strojírenství a doprava) a omezit, či úplně vynechat ty ostatní.
Otázka třetí - kdo by měl vlastně dějiny techniky učit?
Věc zdánlivě jednoduchá. V případě seriózního přístupu vedení školy, to znamená, že by nešlo jen o pouhé doplnění úvazku, přichází v úvahu aprobovaný vyučující dějepisu nebo učitel odborných předmětů. Jako mnoho dalších věcí ve školství i toto tak jednoduché není. Naprostá většina většina "dějepisářů", respektive "dějepisářek" (v žádném případě to nechápejte jako nějaký výpad proti kolegyním, je to jen konstatování všeobecně známého faktu, že značně převládají), má o technických problémech velice povrchní znalosti a na druhé straně odborník v tom kterém technickém oboru postrádá znalosti historického vývoje, nemluvě o širokém spektru oborů.
Jsem si vědom, že předešlé otázky nejsou ničím novým a že těmito problémy se již dlouho zabývají různí odborníci, ale fakt, že stále ještě výše zmíněné chápeme jako problémy, jen dokazuje, že žádné jednoduché řešení neexistuje.
Asi se všichni shodneme, že ze všeho nejvíce záleží na individuálním přístupu a výuka dějin věd a techniky, pokud má být realizována alespoň na nějaké slušné úrovni, musí být především postavena na osobním zájmu vyučujícího. Pouze osobní zájem však nestačí, pokud chybí systém. Nikdo určitě neočekává, že by se někde dala získat aprobace na výuku dějin vědy a techniky, ale určitě by se tato problematika dala zahrnout do dalšího vzdělávání. To se však neděje, a tak vedle absence učebnice postrádám koncepci. To však, bohužel, není problém jen dějin vědy a techniky.
Zajímá vás, jak se tančilo ve starověkém Egyptě, jaké tradice dodržují židé o šabatu či jak dopadli languedočtí kataři? Nebo se chcete dozvědět, proč začali studovat dějiny naši přední historici? A co takhle přehled odborné literatury, která by vám neměla ujít? Ještě mnohé další (např. zajímavé přílohy) nabízí studentský občasník Čelem vzad. A autorů jednotlivých příspěvků jsem jen ve dvou posledních číslech napočítala více než patnáct. Zdá se to neuvěřitelné, vždyť doba je těžká, studenti povrchní a učitelé ve volném čase vydělávají peníze. A tak nelukrativní obor, jako je historie, těžko dnes může někoho z mladých zajímat!
Ale dějiny jsou plné paradoxů, a snad právě proto může vznikat na jednom pražském gymnáziu časopis, z něhož přímo vyzařuje zájem o události minulé, jejich příčiny i různé interpretace. I úsilí dobrat se vlastního názoru. A čeští studenti, obviňovaní na základě různých mezinárodních srovnávacích testů tu z oné, tu z jiné neschopnosti, prokazují zde orientaci ve vědecké literatuře, mnohdy dokonce zahraniční provenience (samozřejmě v originále), ale i vynikající argumentační, stylistické a v neposlední řadě bezchybné gramatické znalosti. Jejich studie jsou čtivé, poutavé, témata pestrá a zajímavá. A považte dokonce, tento občasník má řadu odběratelů z mimopražských i z mimoškolních kruhů.
Že nevíte, jak se vyvíjelo české sklářství nebo jak se stolovalo v době jagellonské? Objednejte si Čelem vzad a hned budete moudřejší. Zajímá vás historie českých a moravských měst, hradů a zámků? Tip na výlet najdete v Čelem vzad. Zdá se vám, že se doba k historii staví zády? Časopis Čelem vzad vám tuto představu lehce vyvrátí. Nezbývá než zvolat: Občasníku Čelem vzad - hrdě vpřed! A díky.