MŠMT A DĚJEPIS

Jak jsme psali v předchozích číslech IL, byla pro dějepis před více než rokem vedením ministerstva zřízena pracovní skupina složená z historiků a učitelů (zastoupených členy ASUD); dvě její schůzky však k řešení problémů nepřispěly. Proto jsme uvítali další iniciativu vedoucích pracovníků oddělení všeobecného vzdělání svolat schůzku zástupců institucí zainteresovaných na skutečném zkvalitnění školního dějepisu. Jednání bylo svoláno na 11.-12. dubna do Vzdělávacího a konferenčního centra v Telči.

Na seminář byli pozváni historikové z fakult připravujících učitele, z vědeckých ústavů, pracovníci několika pedagogických ústavů MŠMT, učitelských iniciativ (PAU, Asociace ředitelů gymnázií, ASUD), a dalších zainteresovaných institucí (např. Židovské muzeum, Česká geografická společnost, pracovníci nakladatelství vydávajících dějepisné učebnice) aj. Setkání svolal náměstek ministra PaedDr. Jaroslav Müllner (který se osobně účastnil závěru semináře) a vedl ředitel odboru 22 PaedDr. Karel Tomek.

Na programu byly přednášky doc. PhDr. Z. Beneše z FF UK "Co se školním dějepisem? - Několik poznámek k situaci a k možným řešením" a PhDr. Dagmar Hudecové z VÚP "Místo školního dějepisu v dnešní školní výuce. Konstrukce učiva českého školního dějepisu a jeho realizace v základních dokumentech" . Na třetího řečníka PhDr. Jana Průchu a jeho přednášku "Učebnice: didaktické médium pro učení a vyučování dějepisu" čekali organizátoři i účastníci semináře druhý den marně. Volný čas byl funkčně využit k dokončení materiálů, jejichž návrhy byly třemi pracovními skupinami zformulovány při předchozí večerní diskusi. Výstupy diskusí byly podrobeny důkladnému rozboru, vzneseny připomínky a prodiskutovány doplňky. Podle informací pracovníků MŠMT by se měly stát východiskem pro zpracování následných základních dokumentů pro dějepisnou výuku. Tyto materiály, jak jsme je v konečné podobě dostali z MŠMT, pro Vaši informaci přetiskujeme.

Smysl školního dějepisu netkví pouze v historismu, na němž spočívá základ euroatlantické civilizace. Školní dějepis plní také akulturační funkci, je prostředkem k humanizaci světa, tedy protiváhou čistě technologického přístupu, vytváří vztah ke kulturnímu dědictví v regionální, celostátní, evropské i světové úrovni (Velká čínská zeď, pyramidy, Akropolis, atd.) a v neposlední řadě se podílí na formování hodnotových postojů a etických zásad. V tomto směru má nezastupitelné místo mezi vyučovacími předměty. Obsah i očekávání, které společnost do dějepisu vkládá, jsou ovšem proměnlivé a vzhledem k dynamice vývoje obtížně uchopitelné a definovatelné, jsou dány jak politickou objednávkou, tak momentálními náladami veřejnosti, aktualizující pouze určité složky minulosti.

Je úkolem státu, aby po odborných expertízách prostřednictvím svých orgánů stanovil, co od školního dějepisu očekává. Dá se předpokládat, že v nejbližším desetiletí to bude výchova k demokracii, toleranci a názorové pluralitě.

Nejslabším článkem se jeví další vzdělávání učitelů, jejichž vyšší úroveň by zajistil kariérní řád, nemyslitelný bez náležitého finančního ocenění, na které musí stát nalézt patřičné zdroje.

1. Evropská a euroamerická společnost je založena na principu historismu. Historické vědomí v ní sehrává zásadní kulturotvornou úlohu a jeho kultivace je podmínkou pro vytváření vyvážených sociálních, kulturních a politických identit a vztahů. Především z této skutečnosti vychází poslání dějepisu v moderní společnosti.
2. Výuka dějepisu sehrává nezastupitelnou úlohu při vytváření sociálních, kulturních a hodnotových orientací ve vztahu mezi současností, projekcemi budoucnosti na jedné straně a kořeny v minulosti na straně druhé. Umožňuje orientaci v historickém čase, prostoru a následně v dějinných souvislostech. V tomto ohledu je stejně důležitá jako výuka zeměpisu pro orientaci v geografických souvislostech a výchova k občanství pro orientaci v současných společenských strukturách, sociálních a politických souvislostech.
3. Výuku dějepisu je třeba založit na zřetelném konstituování tohoto předmětu, a to při respektu k mezioborovým souvislostem, zejména ve vztahu k výchově k občanství a zeměpisu. V tomto kontextu lze utvářet účelné a všestranně prospěšné vztahy ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost, případně Člověk a příroda.
4. Výuka dějepisu v ČR, stejně jako v zemích EU, by se neměla uchylovat ani k pojetí vnucujícímu učitelovo stanovisko žákům, ani k pojetí, které ponechává žáky bez opory jakékoli hodnotové orientace. Výuka dějepisu a její společenská prospěšnost může být optimálně zajištěna tak, že žákům není vnucováno jediné správné stanovisko, ale v demokratickém smyslu se jim nabízí pluralita názorů a pozitivní hodnotová orientace.
5. Ve světě, v němž existuje násilí a ohrožení demokratických sil totalitárními tendencemi a projevy terorismu, je dějepis povolán k tomu, aby žákům nabízel osvětlení kořenů těchto patologických sociálních a politických jevů. V ČR jako v kterémkoliv jiném státě je úkolem výuky dějepisu vytváření a kultivace občanské a národní identity. Občan poučený o kořenech historických jevů je připraven k zaujetí vyváženě sebevědomého i přiměřeně kritického postoje ke krizovým jevům, do nichž se čas od času nezbytně dostává jednotlivec, zájmová skupina, národ i stát.

• Porozumění současnosti a výhledy do budoucnosti nejsou možné bez poznání minulosti.
• Znalost historie je součástí utváření občanského vědomí.
• Osobní zodpovědnost jedince za sebe i společnost, rozpoznání alternativ, možnost výběru, svobodné rozhodnutí, obrana proti manipulaci, schopnost rozpoznat meze tolerance.
• Individuální vzory, utváření hodnotového systému (zejména prostřednictvím pozitivních vzorů v konfrontaci s negativními příklady).
• Uchovávání a zprostředkování generační historické zkušenosti.
• Poznávání odlišnosti lidí a jejich charakteru, cesta k jejich pochopení a toleranci, a to i prostřednictvím empatie.
• Rozvíjení demokratického cítění i smýšlení.
• Vnímání kulturního odkazu jednotlivých civilizačních okruhů.

• Historické myšlení, tj. uvažování v souvislostech, rozeznávání předpokladů, příčin, průběhu a důsledků historických jevů včetně schopnosti vyvarovat se násilných aktualizací.
• Systematické myšlení, rozpoznání podstatného a nepodstatného.
• Porozumění textu, využití a kritické zhodnocení nejrůznějších zdrojů informací.
• Komunikační dovednosti - zejména klást (si) otázky, vést dialog, argumentovat.
• Estetické vnímání, prožívání.

• Osobnost učitele, jeho odborné a pedagogické vzdělání.
• Uzpůsobit systém celoživotního vzdělávání učitelů potřebám realizace kurikulární reformy.
• Vyučovací činnosti přizpůsobit proměnám doby, rozvoji informačních technologií a z toho vyplývajícím proměnám psychiky dětí.
• Časový prostor odpovídající standardu států Evropské unie (to je minimálně dvouhodinová dotace v každém ročníku druhého stupně základního vzdělávání a po celou dobu studia ve vzdělávacích programech středního vzdělávání ukončených maturitní zkouškou).
• Dostatečné zajištění kvalitními edukačními médii včetně doplňkových materiálů.
• Zkvalitnit závazná kritéria obsahová i didaktická pro udělování schvalovacích doložek. (V případě učebnic musí být jedním ze závazných kritérií úroveň jejich komunikace se žákem.)
• Nové vymezení konstrukce a obsahu učiva a zajištění návaznosti vzdělávacích programů.
• Začlenění regionální historie do kurikula.
• Podpora vhodných forem mimoškolních aktivit.
• Vytvořit efektivní evaluační systém.

V Praze dne 22. května 2002
Věc: stanovisko k projektu RE The European Dimension in History Teaching

...pokládáme navrhovaný projekt Rady Evropy za přínosný - zvlášť proto, že za dvanáct let u nás pro využití ve škole nic podobného nebylo vydáno. Školy takovéto materiály velmi postrádají. Je pozitivní, že na rozdíl od předchozích projektů, jakým byl v poslední době "Learning and teaching about the history of Europe in the 20th century", by tento měl mít výstup užitečný pro praxi.

V obsahu by byly zřejmě vhodné nějaké úpravy… např. počátky evropského občanství sahají k Velké francouzské revoluci, Code civil apod. Naopak balkánské války dle našeho mého mínění nemají tak zásadní význam celoevropského dosahu, aby je bylo nutné v celé Evropě zvlášť podrobně zkoumat a učit o nich (snad pro jižní Evropu?). Postrádáme ... zkoumání specifik vývoje tzv. lidových demokracií jako součásti komunistického tábora včetně politických procesů, Gulagu atd. Celosvětový dosah měl počátek sbližování Západu a Východu po XX. sjezdu KSSS v roce 1956 (od Stalinovy smrti k Chruščovově éře). Také události pádu železné opony měly svou genezi od poloviny 80. let v éře perestrojky. Za pozitivní pokládáme začlenění odrazu politických událostí ve sféře kulturní a umělecké. V případě přijetí projektu se obsah zřejmě ještě bude tříbit.

Pro začlenění ČR bude potřebné promyslet strukturu účastníků, kde by organizační základnu měla poskytovat nějaká státní instituce v rámci MŠMT nebo historických ústavů a odborný obsah zpracovávat tým v úzké spolupráci historiků a učitelů za využití zdrojů archivů včetně filmových.

Věříme, že projekt bude realizován a přispěje ke zkvalitnění dějepisné výuky v celé Evropě a prostřednictvím něho se i západoevropští žáci seznámí blíže s oblastmi, o nichž zatím jejich učebnice přinášejí informací poskrovnu. A pro naše poměry znovu upozorní na postavení historie ve výchově k evropanství a nezbytnost vytvořit tomu odpovídající podmínky.

V průběhu prázdnin jsme z MŠMT obdrželi užitečný balíček. Šlo o publikace, které ministerstvo školství posílá na školy. Brožura TÉMA: ODSUN - VERTREIBUNG Transfer Němců z Československa 1945-1947 má podtitul Informační materiál pro učitele k výuce na základních a středních školách a vydalo ji MŠMT. Jejími autory jsou Z. Beneš, J. Kuklík ml., V. Kural a J. Pešek Druhá knížka s názvem ROZUMĚT DĚJINÁM a podtitulem Vývoj česko-německých vztahů na našem území v letech 1848-1948 byla vydána Ministerstvem kultury (autoři Z. Beneš, D. Jančík, J. Kuklík ml., E. Kubů, V. Kural, R. Kvaček, V. Pavlíček, J. Pešek, R. Petráš, Z. Radvanovský, R. Suchánek). V publikaci "MENŠINY A MIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE" jsou i aktuální informace o menšinách žijících v České republice.

Toto stručné sdělení uvádíme jako informaci, abyste se - pokud jste publikace ještě neobdrželi - po nich pozeptali a vyžádali pro svou práci. Soudíme, že jde o bohulibý počin a že pro výuku dějin 19. a 20. století budou velmi užitečné.

Několikrát byla letmo zmíněno jméno Mgr. Nadi Holické, která několik měsíců pracuje na ministerstvu školství a její péči byla mj. svěřena problematika dějepisu. Říká se "nechval dne před večerem", takže se zdržujeme optimistických prognóz, i když všechny naše stávající zkušenosti jsou pozitivní. Jeden příklad za všechny - přes minimální termín a další obtíže se snažila, aby se počátkem července mohl někdo z českých učitelů dějepisu účastnit mezinárodního semináře ve Florencii.

Rádi bychom alespoň stručně přivítali mladou pracovnici ministerstva - absolventku studia historie - a popřáli jí na jejím novém působišti co nejvíce úspěchů a radosti z práce.