INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 18
Od 1. listopadu 2001 vystřídala své předchůdce v oddělení zabývající se přípravami materiálů a podmínek pro výuku dějepisu ve Výzkumném ústavu pedagogickém v Praze PhDr. Dagmar Hudecová. V předchozím období byla zaměstnána v Pedagogickém centru Plzeň, kde připravovala programy pro dějepis i další předměty (o nich jsme v předchozích IL informovali několikrát). Přejeme jí na novém pracovišti co nejméně obtíží a co nejvíce zdaru.
Od našeho člena Igora Lisového z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích jsme i s věnováním do naší knihovničky dostali několik velmi zajímavých knížek a sborníků, na jejichž tvorbě se podílel. Většinu v letech 1999 - 2001 vydala některá z fakult JU.
Jsou tu bibliografie G. Dobesche a A. Koláře, obsáhlý sborník "Ve stínu Olympu - Obrázková pomůcka z dějin a kultury starověkého Řecka" všestranně využitelná při výuce např. pomocí zpětného projektoru. Sborník Roma Antiqua - Výbor pramenů k dějinám a kultuře starověkého Říma obsahuje ke každému období desítky vybraných zajímavých ukázek z dokumentů přeložených do jazyka, který je nejen pěkný, ale současný a pro žáky a studenty velmi přístupný a poutavý.
Sborník prací věd o antickém starověku Relationes Budvicenses lektorovali prof. J. Burian a prof. V. Bok. Jsou zde práce špičkových odborníků období antiky z České republiky, Polska, Itálie a Rakouska. Zde učitelé najdou zajímavé studie ke svému obohacení. Praktické uplatnění najde jistě i sborníček I.Lisového a M. procházky Minerva, bohyně moudrosti - O škole a výchově ve starověkém Římě z nakladatelství Orgapo z Mělníka. Motivačně mohou působit stránky o odkazu vzdělanosti starověkého Řecka nebo o rodině a výchově za republiky a raného císařství. Z některých kapitol se můžeme poučit o třech významných vzdělancích - řečnících, vlastencích, učitelích.
Sborníky budou vystaveny na dubnovém semináři spolu s dalšími publikacemi. Bližší informace jistě můžete získat u I. Lisového (JU, Jeronýmova 10, 371 15 České Budějovice). Za publikace pro účely naší práce děkujeme.
Vzhledem k současné neutěšené finanční situaci škol prosazují učitelé snažící se o moderní pojetí výuky s aktivními činnostmi žáků jejich zakoupení s obtížemi. Nicméně věříme, že se to podaří. V současné době dokončujeme druhý díl - Středověk pro 7. třídy a sekundy gymnázií.
Pokud jsou mezi členy ASUD ti, kteří si učebnici zakoupili nebo ji dokonce již letos užívají ve třídě, autorky uvítají připomínky jak k pojetí, tak ke konkrétním opomenutím (některé drobné chyby v popiskách nebo v textech jsme již objevily a budeme se snažit na ně upozornit a opravit je). Případná vyjádření zašlete na adresu ASUD.
Pro učitele dějepisu, ale i české literatury by mohly být významné tyto informace. Dr. Marta Dandová uvádí v čl. Nově objevené dopisy K.Čapka T.G.Masarykovi: "Literární archiv Památníku národního písemnictví získal v r. 1995 z antikvariátu na upozornění SBČ 8 dopisů K.Čapka T.G. Masarykovi z let 1928 - 1933, které jsou důkazem Čapkovy angažovanosti v politickém životě první republiky a dokumentují jeho úlohu nejen jako Masarykova přítele, ale i jako jeho politického rádce. Zároveň objasňují i politické postoje A.Švehly ke konci jeho funkčního období a jeho zdravotní stav. Dopisy nebyly dosud publikovány."
Dílo Karla Čapka Hovory s TGM je všeobecně známé. Ovšem ne všichni čtenáři vědí, že vedle T.G.Masaryka považoval Karel Čapek Antonína Švehlu za tak významného politika meziválečného Československa, aby zachytil jeho portrét pro budoucí generace. V předmluvě čteme: "Tyto dvě osobnosti Čapek považoval za hlavní tvůrce československé demokracie. Dílo /=Hovory/ bylo započato, ale jeho hrdina zemřel dříve, než mohlo vzniknout více než pouhé torzo. Nevíme, zda Čapkovým původním záměrem bylo jen seznámit se s názory druhého nejvlivnějšího muže v republice, anebo měl-li již v úmyslu zahájit zároveň práci na novém rukopisu. Pod názvem Karel Čapek: Dropty ze Švehlových hovorů vydal se svolením autora A. Drégl r. 1935 v Praze jako svůj soukromý tisk 250 číslovaných výtisků."
Zaznamenané Švehlovy názory o politických stranách v demokratickém systému. "Odstranit strany, to je právě zásada diktatury: ale demokracie znamená strany, znamená, že lidé mají právo na různé zájmy, zásady a ideály a že se musejí dohodnout. Strany znamenají kontrolu: každá se dívá té druhé pod pokličku, co vaří ve svém hrnci...Řeknu vám, já mám všechny strany rád, ať jsou v koalici nebo v opozici...Dobrá opozice , to je stejně důležitá záruka demokracie jako dobrá většina. Opozice je kontrola, to je soutěž: bez boje by nebyl život." A ještě Švehlův názor na postavení inteligence v diktatuře. "Máme dnes tři diktatury: ruskou, italskou, německou: to znamená slovanskou, románskou a germánskou diktaturu. Každá má jiné příčiny a jiné cíle, ale všechny tři mají něco společného: že zakroutily krk inteligenci... Každý konec demokracie je zároveň porážka inteligence."
T.G.Masaryk: Spolupráce se Švehlou. V čl. pro Venkov 24.12.1933 píše Masaryk v nekrologu: " Švehla velmi usilovně přemýšlel o smyslu našich dějin v jednotlivých údobích, bylo mně potěšením slýchat jeho názory, patrně samostatně a často originálně koncipované. Švehla se vzdělával a stále vzdělával sám, byl člověk myslivý, nadaný velkou inteligencí v nejlepším slova smyslu...Památka na mnohaletou spolupráci se Švehlou je mi milá a drahá... Náš nový stát je šťasten, že mu osud v pravý čas dal pracovníka a státníka, jako byl Švehla."
Karel Engliš, významný národohospodář první republiky připomíná ve Venkově 24.12.1933 zásluhy Švehlovy: "...Lidé věděli jen, že Švehla vede, vede stranu, vede vládu, i když nevládne, vede celý stát....Švehla vedl hlavou a srdcem, svým ohromným intelektem a moudrostí, svou odvahou a vůlí k odpovědnosti, protože byl poctivý, svou láskou k litu a k životu a z toho planoucím optimismem, vládl svou převahou i vnitřní potřebou."
Emanuel Hrubý, jeden ze zakladatelů Agrární strany, pozdější jednatel Republikánské strany připomíná Švehlovo vystoupení v bouřlivých dnech roku 1920. " V Praze propukly demonstrace. Všeobecně byl odsuzován Švehla, který byl právě ministrem vnitra, že nezakročuje tak energicky proti demonstrantům, jak toho bylo zapotřebí. Svoláme schůzi, na kterou pozveme Švehlu, abychom mu rázně připomenuli, co jest jeho povinností učiniti, aby byl zajištěn klid a původci vzpoury i násilníci aby byli důkladně potrestáni. Když jsme se všichni vymluvili, ujal se slova a bez obalu přiznával, že plně chápe naše rozčilení, že i sám je nadmíru pobouřen výstřelky rozvášněného lidu, který jistě zasluhuje náležitého potrestání. "Prosím však", mluvil dále," abyste řekli, jak a čím mám zabezpečit klid a potrestat rušitele míru: Vojsko? Nezapomínejte, že řádní vojáci vrátili se do svých domovů a ke svému povolání. Zůstal nám jen nepatrný počet vojáků, a ti ještě nejsou nejspolehlivějšími. Naopak! Mnozí z nich jsou demoralizovaní, jak po každé válce bývá. Mám poslat do ulic četnictvo? Myslíte vážně, že bych se na ně mohl spolehnout? A nyní si prosím představte, co by se stalo, kdybych takové vojsko a četnictvo pověřil úkolem vystoupit proti demonstrantům a ono by se pak spojilo se vzbouřenci? Potom by celý chod republiky vyjel z kolejí, uznáte, že není síly ani moci, která by zdolala rozvášněné davy, rozmnožené tak zvanými "strážci" a "ochránci" pořádku a pokoje. A ještě toto připomínám. Napadený lid by se bránil. Krev by tekla, mrtví a ranění by byli. O tom, že by demonstranti demolovali i hospodářské budovy, nelze pochybovati. Škody, které by občanská válka způsobila, by byly nedozírné. Ty ovšem postupem doby by mohly býti vyrovnány. Nikdo však by nemohl vzkřísit mrtvé, a zda by kdo mohl pozdraviti všechny raněné? Taková jest, přátelé moji, odpověď na vaše jistě oprávněné výtky. A nyní suďte!" Byli jsme všichni, jako by nás polil studenou vodou. Pravda výroků Švehlových až příliš pádně byla potvrzena již za několik dní."
Monografie, zabývající se životem a dílem agrárního politika z doby před a po vzniku samostatného československého státu, vyšla poprvé v r. 1989 v New Yorku. U nás byla vydána Státním zemědělským nakladatelstvím v r. 1990.