INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 17
Ve dnech 14. - 18. března 2001 se konaly v estonském Tallinu dvě významné akce: každoroční konference učitelů dějepisu pořádaná evropskou asociací učitelů dějepisu EUROCLIO a výroční shromáždění této organizace. Téma konference bylo velice zajímavé a nosné: Měnící se svět; význam každodenního života ve studiu a výuce dějepisu se zaměřením na 20. století.
Naši asociaci reprezentovali dva představitelé: Dr. Helena Mandelová a Dr. Bohuslav Dvořák. Svou účastí sledovali několik hlavních cílů:
Výroční shromáždění trvalo jeden den (sobota). Projednávány byly hlavně změny stanovách EUROCLIO. Citlivým problémem byla otázka týkající se jednacího jazyka. Dosud se požívala převážně angličtina a někdy se tlumočilo do francouzštiny a naopak, což je záležitost skutečně nákladná. Před účastníky proto stály 3 návrhy:
Program konference od středy do pátku byl vyplněn početnými, hodnotnými a přínosnými akcemi na již dříve zmíněné téma: přednášky, semináře, pracovní skupiny, návštěva skanzenu, přijetí na radnici…. Mě osobně nejvíce oslovil seminář vedený naším anglickým kolegou ALFEM WILKINSONEM na téma INFORMAČNÍ TECHNOLOGIE A HISTORIE KAŽDODENNÍHO ŽIVOTA. Jednalo se o neformálně vedený seminář, kde kolega presentoval výsledky své několikaleté práce sběratelské a metodické, ukázal, jak s materiály pracuje, a vedl přitom diskusi s námi - účastníky semináře.
Všem nám ukázal, že shromažďování materiálu není věcí tak těžkou, jak se nám původně zdálo, a že to může být také práce zábavná a záslužná. On sám získává dokumenty nejen z časopisů, knih, muzeí atd., ale zapojuje do této práce své žáky a jejich rodiče, čímž vzbuzuje zájem o historii u širší veřejnosti, přinutí lidi ohlédnout se zpět, kontaktovat jeden druhého, navzájem komunikovat a vzpomínat, což je v současném uspěchaném a technicky orientovaném světě opravdu záslužné.
Také nám všem ukázal, jak je široká tematická škála materiálů, které používá. Nejvíce se však zaměřil na obrazové materiály, které se snadno umísťují například na internet. Na obrázcích bylo možno vidět venkovskou náves, různé typy lidských obydlí, obchody, ordinaci zubního lékaře, řemeslnické dílny, prostředky hromadné dopravy, traktor, kombajn, kravský potah, člověka pracujícího na poli, reklamní plakát a mnoho dalších.
Jedná-li se o obrázky z místa bydliště žáků, vede je ke srovnávání dnešní situace se situací před x lety, chce, aby žáci postihli rozdíly, změny a vývoj. Žáci, učitelé i další osoby do tohoto procesu zapojené se stávají součástí historie: učitelé a rodiče si pamatují a vybavují mnoho věcí - jak se co vyrábělo, jak se lidé oblékali… a dokonce si vzpomenou na různé dávno zapomenuté události k danému místu se vážící. Historie se tak oživuje a personifikuje. Obrazové materiály ukazují nejen změny a vývoj ve světě, ale umožňují žákům také poznat, že ve světě jsou jevy podobné, vidět různorodost světa a konečně přemýšlet o příčinách a následcích.
Velice důležitou součástí tohoto semináře byla část metodická, kde nám kolega ukázal určitý pracovní postup, určité možné činnosti, které se k práci s materiály vztahují.
V první fázi klade žákům otázky vztahující se k obrázkům:" Kdo jsou ti lidé?… Jak to víš?… ."V této fázi učitel sehrává velice důležitou roli. Odpovědi žáků nemusí být přesné a my učitelé si musíme být jisti, že je svými otázkami vedeme správným směrem, že obrázky vydávají to správné poselství.
V další fázi přidává nové tematicky shodné obrázky z různých časových období. Žáci je začínají srovnávat a výsledky svých pozorování mohou např. zaznamenat do následující tabulky:
| Věci, které zůstávají stejné | Věci, které se změnily |
V následující fázi je možné k obrazovým materiálům přidat další prameny: úryvky z literárních děl, časopisecké články, úryvky z deníků, číselné údaje (ty se zvláště dobře umísťují na počítač do EXCELU), samotné archivní materiály a podobně, čímž žákům rozšiřujeme spektrum informací. Úkolem žáků je všechny informace porovnat a sumarizovat například níže uvedeným způsobem:
| V čem se další materiály shodují s obrázky? | V čem se další materiály od obrázků liší? |
V této fázi lze zvláště dobře využít znalostí a vzpomínek dalších lidí (rodičů, prarodičů), ale i internetu, kde můžeme provést srovnání s jinými částmi naší země nebo s jinými zeměmi, a tak stimulovat žáky ke studiu cizích jazyků.
Dalším stupněm je přejít od studia, třídění a srovnávání faktů k jejich presentaci. Žáci zpravidla píší esej (na počítači). Zejména jde-li o méně zkušenou věkovou kategorii žáků, je třeba jim dát jasné pokyny, jak esej napsat; dát jim nějaké nápady, vodítko, osnovu, možná i strukturované výrazy typu: Toto znamená,že……, Nehledě na všechny tyto změny, některé věci zůstaly téměř stejné:…, Na závěr bych chtěl říci, že… .
Velice důležitou věcí pro současné žáky je, aby byli stimulováni výsledky své práce zveřejňovat například ve školním časopise, na internetových stránkách školy apod.
Bohužel, lze ukázat pouze omezenou část nápadů našeho anglického kolegy, ale věřím, že tvořivý a zkušený učitel je umí dále rozvinout, obohatit a přizpůsobit tématu, cílům výuky i podmínkám školy. Zkuste to třeba v semináři.
Na závěr bych chtěl říci, že celá konference v Tallinu byla po všech stránkách perfektně připravena. Chtěl bych našim estonským kolegům poděkovat a slíbit, že v roce 2002 se pokusíme udržet stejně vysoký standard.
Jak bylo zmíněno v předchozím článku, projednali delegáti ASUD v Tallinu další podrobnosti k mezinárodní konferenci, kterou bude ASUD za spoluúčasti MŠMT organizovat ve dnech 13. - 17. března 2002 v Praze. V rámci jejího programu se zde bude konat také výroční zasedání delegátů Euroclio. Pracovním názvem je "Rich and Diversity. The Learning and Teaching about Ethnic, Religious and Linguistic Minorities in History". Konference by měla přispět k řešení problémů souvisejících se stále se zvětšující rozmanitostí Evropanů po stránce etnické i náboženské v rámci možností dějepisného vyučování. Přípravě konference se věnuje pracovní skupina vedená PhDr. B. Dvořákem a Mgr. H. Marešovou. Program připravuje tým členů výboru a dalších spolupracovníků již od jara 2000. Je zajištěno ubytování, program přednášek českých historiků a všechny prostory, kde se budou jednotlivé části programu čtyřdenní konference odehrávat. Nyní se program upřesňuje ve spolupráci výboru ASUD, výboru a kanceláře Euroclio.
Ve dnech 9.- 11. června jsme proto mohli uvítat výkonnou ředitelku Euroclio paní Joke van der Leeuw-Roord v Praze. Program jsme pečlivě připravili. Paní Joke přiletěla v sobotu odpoledne, na letišti ji uvítal B. Dvořák. Večer se sešla pracovní skupina členů výboru spolu s dalšími spolupracovníky. Jednali o náplni konference, pozvaných lektorech a struktuře programu, přednáškách a worshopech. Připravoval se i plán finančního zabezpečení.
V neděli si paní Joke prohlédla některé prostory, kde se bude odehrávat část programu konference. Spolu s B. Dvořákem a H. Mandelovou navštívili Terezín - Muzeum ghetta, zhlédli dokumentární film, který bude promítnut na začátku návštěvy Terezína, zavítali do Magdeburských kasáren, prošli Velkou pevnost s krematoriem a Malou pevnost. Sem by měla směřovat celodenní exkurze s přednáškami a workshopy. Na odpoledne zajistila J. Doušová prohlídku Břevnovského kláštera, kde se bude odehrávat jedna z dalších částí programu. Vynikajícím průvodcem zde byl pan Rückl, znalec architektury i klášterního života.
V pondělí navštívila paní Joke další místa, která budou prostorem části programu - přednáškový sál a Pantheon Národního muzea a základní školu Na Smetance. Pak se spolu s H. Marešovou setkaly s poradkyní a mluvčí ministra školství Mgr. V. Al-Malikiovou, s níž jednaly o žádosti ASUD panu ministrovi o poskytnutí záštity konání této akce a o osobní účasti pana ministra na konferenci: krátkém proslovu při zahájení a večerním přijetí účastníků v zrcadlovém sále Rohanského paláce s pohoštěním. B. Dvořák pak pozval paní Joke do restaurace, kde bude po programu v NM podáván účastníkům konference oběd. Odpoledne ji pak doprovodil na letiště. Paní Joke odjížděla s výsledky návštěvy velmi spokojená. Tak se také vyjádřila po návratu ve svém e-mailu.
Na konferenci Euroclio v Edinburgu před dvěma lety jsme se seznámily s českou učitelkou Zlatou Chatel, která již mnoho let učí na evropské škole v Bruselu (později nám o práci na této škole poslala příspěvek do IL 13).
Vloni nám Zlata napsala o plánovaném projektu její školy. Na jaře minulého roku jsme o projektu mluvily při její návštěvě Prahy při osobním setkání. Vedení bruselské Evropské školy zamýšlí s předstihem začít seznamovat žáky školy s národy, které se v blízké budoucnosti stanou členy EU; děti z rodin, které se přistěhují do Bruselu jako úředníci zastupující své státy, se pak stanou jejich spolužáky. Neměli by pro ně být neznámí nebo záhadní. Předběžný návrh projektu se stal reálným letos na jaře. Byl připraven pro žáky a studenty čtyř zemí - Belgie, Polska, Bulharska a České republiky.
Smyslem projektu bude vzájemně komunikovat při řešení společného námětu pomocí e-mailové pošty a s využíváním internetu. Diskutovalo se o tématu, které by pro takovou příležitost vhodné - dějinné období nebo problematika, na kterou by se mohli zpracovatelé pohlížet ze svého pohledu, ale v níž by našli i něco společného s ostatními oblastmi. Na návrh Zlaty bylo vybráno období utváření evropských novodobých národů v 19. století - někde na počátku, jinde uprostřed nebo až koncem století. Národní obrození mělo v různých zemích různé podoby, své specifiky a také mnoho, co by mohlo být zajímavé pro ostatní tři partnery. Výsledky práce jednotlivých skupin budou nejprve publikovány na internetu, v závěru pak by měly být zpracovány do sborníku. Vyústěním projektu budou také vzájemné návštěvy členů pracovních skupin. Bruselská evropská škola již v minulosti získala dobré zkušenosti s výměnnými pobyty se školou v Krakově, nyní se připojí skupiny z dalších dvou států.
Školy z Polska a Bulharska byly přihlášeny již počátkem roku. O možnosti zapojit se do projektu jsme informovali naše členy na valné hromadě. O účast projevili zájem kolegové z gymnázia Opatov v Praze 4, kteří budou iniciovat vytvoření skupiny studentů, která se do projektu zapojí . Přejeme jim hodně dobrých nápadů, navázání hezkých přátelství se studenty ostatních tří zemí, vytrvalost a odhodlání překonávat svízele práce, ale zejména bezproblémové internetové spojení po dobu projektu a příjemná a užitečná setkání se zahraničními studenty na jeho konci.
Semináře v Tallinu se účastnila také kolegyně Penelope Harnett z univerzity v Bristolu. Když jsme jednou v hovoru probíraly téma počátků historického vzdělávání dětí, zjistily jsme, že nás zajímá podobné téma. Kdy a co by se o dějinách měli dozvídat žáci nižšího stupně základní školy (basic school). Souvisí s našimi diskusemi o počátečním dějepisném vyučování ve vlastivědě ve 4. a 5. třídě, které se nám v současné podobě nezdá dobré. Penelope mluvila o svém projektu European Primary History Network - Evropská síť dějepisu základních škol. Počátkem srpna mi Penelope napsala o svých plánech více. Současně se ptá, zda bychom měli zájem zapojit se do sítě dějepisu evropských základních škol:
"... Cílem této sítě by mělo být sdílení názorů na vyučování dějepisu 3 - 11 letých dětí a identifikování způsobů, kterými je možné podporovat jejich vědomí společného evropského dědictví. Mohli bychom komunikovat prostřednictvím e-mailu a snažit se i o publikování materiálů, které bychom mohli používat v různých zemích.
Je zřejmě mnohé, o čem by bylo možné diskutovat, ale já bych ráda navrhla, že by tato "síť" mohla začít sbíráním různých dějepisných příběhů, které vyprávíme mladým dětem, s perspektivou shromáždit řadu různých příběhů z celé Evropy a publikovat je jako evropskou historickou čítanku pro děti základních škol. Mohli bychom ji pro učitele doplnit základními informacemi a náměty pro jejich využití.
Posílám příklad anglické povídky. Příběh Guy Fawkese se každoročně v Anglii vypráví a my si ho připomínáme ohňostroji a pálením ohňů 5.listopadu. Vybrala jsem tento příběh, protože je jedním z těch, které se dětem líbí a slaví ho každý rok (pozn.: tento příběh byl k dopisu přiložen) ....
... Pro nejmladší děti používám také obrázkové knížky, abych je povzbuzovala k rozhovorům o minulosti a rozvíjela jejich jazykové schopnosti ve vztahu k běhu času. Tyto knihy nemusí být nutně dějepisné, ale jsou to často rodinné příběhy zahrnující vzpomínky a památky. Možná, že používáte podobné příběhy v práci s malými dětmi? Mohlo by být zajímavé shromáždit kolekci titulů obrázkových knih, které by mohly být používány ve školách k uvedení do výuky o minulosti.
V tomto dopise jsem se pokusila nastínit některé nápady, jak by mohla "síť" fungovat. Věřím, že Tebe i další kolegy zaujme tento projekt, příležitost zapojit se a podílet se na společné práci s evropskými kolegy. Pokud ano, byla bych ráda, kdybys mne kontaktovala - snad byste mi mohli poslat i nějaký příběh a to, proč jste ho vybrali! Kdybys věděla o někom, kdo by mohl mít o tuto práci zájem, požádej ho, prosím, aby mne kontaktoval.
S mnoha díky se těším na spolupráci v budoucnosti.
Při rozhovoru v Tallinu jsem mluvila o tom, že předpokládám, že se mezi našimi učiteli zájemci o takový projekt najdou. O návrhu a případném vytvoření třeba malého týmu pohovoříme na záříjovém výboru. Protože však IL vydáváme dříve, zveřejňujeme tuto nabídku. Pokud by někdo z vás chtěl napsat přímo Penelopě do Bristolu, zde je e-mailová adresa: Penelope.Harnett@uwe.ac.uk. Bude-li zájemců více, mohla by se případně pro tento projekt vytvořit pracovní skupina. Dejte nám proto zprávu, zašleme Vám také zmíněný příběh Guy Fawkese, který zde pro nedostatek místa neotiskujeme.