INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 17
Stále více se přesvědčujeme, jak činorodé zaujaté kolegy a výjimečné osobnosti máme v řadách asociace a mrzí nás, že není více možností a příležitostí zintenzivnit naši činnost, zorganizovat více setkání a publikovat více příspěvků. Chceme počátkem roku popřát všem nové síly a také aby si vyšetřili trochu času na sepsání zkušeností a nápadů, které by mohly být užitečné kolegům. Méně skromnosti a více dnes propagované asertivity v osobním jednání i publikační oblasti ! Nemusí být všechno jako od Komenského. I tak dokážeme hodně. Z příspěvků, které dostáváme, máme velkou radost; těšíme se i na další (třeba ten o školní muzejní expozici o pravěku na jižní Moravě!).
Děkujeme za všechny dosavadní příspěvky, které jsme zvládli zveřejnit v IL nebo sbornících, i těch, které jsou připraveny. Děkujeme i za drobné zprávy a informace o činnosti nebo zajímavých objektech, které navštěvujete nebo knížky a časopisy, které čtete. Rádi se dozvídáme i o jiném "zviditelnění" dobrých učitelů dějepisu - členů ASUD.
Zde jsou některé z příkladů všech těchto variant:
to byl název článku redaktorky J. Štefflové v Učitelských novinách č. 14/2001, rozhovoru s naší kolegyní, předsedkyní regionální pobočky ASUD v Litomyšli a členky ad hoc) Pracovní skupiny MŠMT za ASUD Dagmar Burdovou. Měli jsme opravdu radost, neboť článek nejenže zasvětil čtenáře do tajemství zajímavého a žáky oceňovaného dějepisu, ale prozradil, jací učitelé jsou mezi vyučujícími na základních školách a tím i posílil prestiž našeho stavu. Děkujeme paní redaktorce i naší kolegyni. Věříme, že nezůstane u jedné vlaštovky, která jaro nedělá.
V prvním případě nám časopis základní školy ve Včelákově zasílá Jana Dostálová. "MY JSME SVĚT" zobrazuje bohatý život žáků školy, ve škole i mimo ni. Vždycky si rádi přečteme články, které popisují něco z "historického dění". Č. 64 z června na 14 stránkách zveřejňuje příspěvky čerpající z dvoudenní exkurze žáků 8. a 9. tříd do Terezína. Více než čtyřicet účastníků exkurze se s ostatními dělí o své dojmy, ale také je informuje o tom, co se dozvěděli a co je zaujalo. Zajímavé je například to, že každou ze čtrnácti stránek připravila dvojice spolupracovníků redakce z příspěvků svých spolužáků zřejmě včetně výtvarné a grafické úpravy. Každá je jiná a jinak zajímavá. Nezapomněli ani na poděkování pracovníkům Památníku Terezín a Terezínské iniciativě.
Historický časopis ČELEM VZAD studentů gymnázia Budějovická v Praze 4, o němž jsme již také informovali, vzbudil váš zájem a některé školy i jednotlivci si o něj napsali. Redakci je ku pomoci i radě Jan Kvirenc. I když se časopis potýká s různými problémy, materiálními i personálními, udržuje si svou vysokou laťku. I v posledním čísle si každý pro sebe najde něco zajímavého. Pokud by se s ním chtěli seznámit i další z Vás (je zdarma), můžete si o něj napsat buď na adresu ASUD, nebo využít internet: http://celemvzad.all4u.cz, kde najdete poslední dvě čísla a e-mailové spojení.
Poznámka: Kde jinde vydáváte školní časopis, v němž své místo má i historická tematika? Uvítáme informaci, případně ukázky.
Dobře to známe ze školy - zpětná vazba je nezbytná; je motivující, ať už podává svědectví kladná nebo negativní. Samozřejmě povzbuzující je spíše ten druhý případ. To, že činnost ASUD má smysl, je patrné především na tom, že již sedmým rokem se vytváří kádr členů, jimž záleží na vlastní práci i na osudech dějepisného vyučování v naší zemi. To je jasné jak z členství, tak z účasti na valných hromadách, seminářích a kurzech i z rozhovorů při jiných příležitostech, např. na letních školách, i z dopisů. Jeden z nich otiskujeme dále, třeba i jako podnět k vyjádření vlastních názorů na některé otázky. např. Kdo se má starat o metodickou pomoc učitelům? Čím by se měla zabývat Pedagogická centra? Jaké publikace by vítali naši členové?
Spolu s Informačním listem č. 16 se dostal do rukou členů ASUD sborník "Historické inspirace - historikové s přírodovědci školnímu dějepisu". Myslím, že nebude velkým přeháněním, když řeknu, že učitelé mohou za tento počin jen poděkovat. Vžijte se na chvíli do situace kantora na maloměstě nebo na vesnici. Internet na škole je drahá záležitost, kterou si školy nemohou dovolit, přehled o publikační činnosti je obtížný, protože velice těžko se dají sledovat vydavatelské aktivity regionálních nakladatelství. Pamatuji časy, kdy každá škola odebírala pro potřeby dějepisu alespoň časopis Dějepis ve škole. V rámci šetření veškeré tyto výdaje skončily. Že mé pocity, které by se daly charakterizovat jako pocity "zapomenutého čerta", sdílí více učitelů, dokazují odpovědi účastníků letošního semináře ASUD, který se konal v Brně. Čteme zde požadavky: "Více společných seminářů a setkání učitelů. Podobné akce, konkrétní náměty jak učit...." Vesměs se volá po metodické pomoci a je znát také snaha přítomných po získání nových odborných poznatků.
Žijeme ve zlomové době a určitým přerodem prochází i školní dějepis. Aniž si to uvědomujeme, stále nás tíží marxisticko-leninské pojetí historie. Proto ono pracné hledání nové periodizace a terminologie v historii. Nebo periodizace vlastních národních dějin. Ostatně, jak je tento problém ožehavý, dokazuje třeba článek V. Lesáka Pokus o periodizaci českých dějin ve vyučování dějepisu. Seznamování řadových učitelů dějepisu s těmito poznatky je nutné. Je však otázka, kdo má tento úkol na sebe vzít. Pedagogická střediska, která toto dříve dělala, jsou v mnoha případech zrušena. Činnost těch, která ještě zůstala, je v mnoha případech formální. Jejich veškerá práce v oboru historie se vyčerpává jednou přednáškou za celý školní rok. Jakákoliv další metodická pomoc učitelům ani nepřipadá v úvahu. Čím dál víc se ukazuje, že tato forma pomoci bude nutně přecházet spíš na ASUD. Už proto, že shromažďuje podněty a poznatky učitelů nejen z celé republiky, ale i na evropské úrovni. Dále má možnost seznamovat členy s děním ve Sdružení historiků ČR. Učitelé dějepisu tak mohou získat komplexní obraz o současném dění v oboru. Ze všech těchto uvedených důvodů bych se přimlouval za častější vydávání Informačního listu a dalších sborníků ASUD. Pro učitele dějepisu jsou přínosem.
Objednáváme učebnice pro žáky, kteří k nám přešli ze zrušené školy a zjistili jsme následující. V souvislé řadě učebnic dějepisu pro 9. ročník Nová doba 1.- 4. díl (nakladatelství Práce) je zařazen 2. díl (V. Olivová) z nakladatelství Scientia, Praha 1994. Právě tento 2. díl už nelze dokoupit, prý je starý a netiskne se. Místo něj mají 2. díl Nová doba od autorky Vošahlíkové - jiný text i obrázky. Tím jsme nuceni stávající 2. díly vyhodit a koupit pro všechny žáky ty nové. Místo pětadvaceti učebnic jich musíme koupit sto třicet po 87 Kč. Podobně jsme na tom i s učebnicemi českého jazyka a zeměpisu. Všechny tyto učebnice sloužily jen 5 - 6 let.
Škola nemá tolik finančních prostředků, aby kvůli tomu, že nelze dokoupit chybějící učebnice, koupila všem žákům nové. Na každý "výrobek" by měly být "náhradní díly". Vyhodíte po pěti letech auto či ledničku? U učebnic by mělo být zaručeno, že budou v nezměněné podobě kmání alespoň deset let. Nová doba 3. díl, 3. vydání z roku 1997 má jinou obálku a číslování stránek než 2. vydání z roku 1994. Deváťáci si tu správnou stránku najdou, ale stejný problém mají čtvrťáci ve vlastivědě a tam máte z hodiny chaos! Jak si poradit?
Poznámka: Napište nám i vy své problémy s učebnicemi - obsahovými, organizačními i jinými. Můžeme se pokusit upozornit i na jiné jejich nedostatky než obsahové a didaktické.
Už sedmým rokem vychází v nakladatelství Portál časopis Moderní vyučování. Lze ho koupit desetkrát do roka (o prázdninách ho nakladatelství nevydává). Časopis je zaměřen na nové trendy v pedagogice, najdete tam inspiraci pro výuku, vše vychází hlavně z praxe učitelů a z pera specializovaných odborníků. Dozvíte se i o zajímavých akcích připravovaných pro vyučující, najdete pěkné nápady pro výuku, můžete zde vznést i dotazy na právní problémy spojené s naší profesí. Časopis, který mnozí z nás zatím neznají, mohu všem doporučit.
Tvořivost našich členů je velká a jsme moc rádi, že někteří z našich kolegů jsou ochotni se o své zkušenosti podělit s ostatními. Ti třeba také o něčem podobném přemýšlejí a porovnání s osvědčenou zkušeností je v jejich nápadech utvrdí nebo jim dá další inspiraci. Tzv. mezipředmětové vztahy jsou jedním z věčných témat. Uvedený projekt ukazuje, že není třeba tradiční výuku docela bourat a implantovat do škol podněty a cesty cizí (z nichž některé už zase byly v zahraničí opuštěny). Využít "tradiční" předměty je možno třeba tak, jak to uvádí následující článek ze školy ve Včelákově.
Dovolte nám, bychom se se členy naší asociace podělili o zkušenosti s realizací celoročního projektu. Na počátku školního roku jsme si dali za cíl zkusit co nejvíce propojit obsah výuky některých předmětů v šesté třídě. Základem byla spolupráce v hodinách dějepisu, výtvarné, literární a hudební výchovy. Vycházeli jsme z toho, že bychom rádi co nejvíce přiblížili dětem dobu, o níž se budou učit v dějepise. Tedy postupně pravěk a starověk.
Doba pravěká je pro děti lákavé téma. Vývoj člověka, porovnávání jednotlivých vývojových typů, způsob obživy. Normální hodiny dějepisu. Ale už se přiblížila doba, kdy jsme dospěli k počátkům umění. A to byla velká příležitost pro naši kolegyni - učitelku výtvarné výchovy. Na jedno čtvrteční odpoledne se třída změnila v jeskyni, žáci v pravěké lovce. Snažili se před lovem získat přízeň bohů na svoji stranu, a tak vznikala velká skupinová díla, nástěnné jeskynní malby. Jak se jim to povedlo, je možné posoudit z přiložených obrázků. Ty jako všechny další práce, nafotil náš pan ředitel a fotografie pečlivě uložil do školní kroniky.
Egypt. Nejprve jsme propluli po Nilu do Asuánu ke Káhiře, zastavili jsme se v Thébách, navštívili Údolí králů, Luxor a Karnak, pyramidy v Gíze a Sakkáře, nahlédli jsme do Rosetty a Alexandrie. Cestu nám velmi usnadnil soubor fólií zpracovaných H. Mandelovou a E. Kunstovou, využili jsme i mnoha knih, které přinášely samy děti a v neposlední řadě i videopořad s počítačovými rekonstrukcemi památek, které jsme navštívili.
A opět přišla řada na výtvarnou výchovu. Děti si nejprve vyrobily sádrový odlitek - destičku, dále navrhly egyptský motiv, který poté vyrývaly do připravené sádrové desky. Některé byly opravdu velmi zdařilé. Paní učitelka pak našla místo na chodbě, vytvořila tmavý podklad a všechna dílka promyšleně zavěsila. I ostatní žáci tak mohli navštívit řekněme bohatě zdobenou egyptskou hrobku.
V Egyptě jsme zůstali ještě v dalších hodinách. To když vytvářeli "pravé Egypťany". Na velký balicí papír byli omalováni někteří dobrovolníci. Jejich postavy pak byly oblečeny podle egyptské módy. Egypťané od té chvíle byli svědky dalších hodin dějepisu a určitě se divili, co se v jejich zemi, ale i v okolním světě během dalších let stalo.
Na návštěvu do Řecka jsme se všichni moc těšili. Zpočátku ovládli naši mysl řečtí bohové. V hodinách literární výchovy žáci pomáhali Paridovi rozsoudit krásné bohyně, sledovali spolu s Eduardem Petiškou odvahu a hrdinství bojovníků v trójské válce, drželi palce Odysseovi při jeho návratu domů.
Zatímco jsme bojovali u Marathónu, Thermopyl, Salaminy a Platají, připravovali jsme další náměty pro výtvarné zpracování. V hodině dějepisu jsme navštívili šikovné hrnčíře v Korintu, ale některé vázy a amfory se nám cestou rozbily, některé části jsme ani nenašli. A tak jsme se pustili do rekonstrukce. Slepovali jsme a domalovávali, až se nám v sešitech objevila skvostná sbírka červenočerných nádob. Pak přišla řada na výtvarnou výchovu. Děti nejprve navrhovaly své vzory na řecké nádoby a pak je zkusily realizovat. Červenou voskovkou pokryly čtvrtku, poté ji začernili černou tuší a své návrhy pak proškrabávaly. Vznikla celá řecká kompozice, která byla umístěna na stěnu podél schodiště.
Samozřejmě jsme nevynechali Athény (pomáhali jsme dokonce rekonstruovat chrám bohyně Níké) ani Olympii. Starověké řecké dějiny se pomalu blížily k závěru. A bylo nutné všechno důležité zopakovat. V pracovních listech byla spousta úkolů. Odměnou za dobrou práci nebyly tentokrát jedničky, ale dobroty vskutku řecké - rozinky, hroznové víno, sýrové jednohubky s olivou. Řekové ale moc rádi tančí a jejich hudba je trochu jiná, než ta naše. proto jsme si při hudební výchově zatančili na řeckou notu tanec Chiotikos. Ale nám to šlo!
Je jen škoda, že se kvapem blížil konec školního roku a my nestihli zrealizovat více nápadů. Snad i tak děti zažily víc, než jen odučené hodiny a zbude jim vzpomínka na dobu, o níž se učily.
Velmi rádi uveřejňujeme článek, který nám poslala naše členka ze základní školy ZŠ Oskara Nedbala v Českých Budějovicích. Aktivitám, které pro školy připravuje Památník Terezín jsme věnovali již několik článků a vždy je v nich něco svébytného a pozoruhodného. Tentokrát bychom rádi zařadili kromě informace vyučující také výběr z dopisů, kde své dojmy zaznamenali její žáci. Bohužel je to s ohledem na omezený rozsah IL možné jen v omezené míře. Nicméně i tak alespoň úryvky z jejich zápisků a poděkování, které po návratu poslali do Terezína, dosvědčují, jak jsou i dnešní děti odolné vůči povrchní komerční produkci i obecné hrubosti a za příznivých podmínek a dobrém vedení citlivé k osudům druhých lidí.
V letošním roce byl na naší škole poprvé zaveden volitelný předmět Seminář ze společenskovědních předmětů. Při probírání učiva o náboženství jevili žáci zájem nejen o náboženství, ale vůbec o život Židů v minulosti i současnosti. Tehdy mě napadlo využít možnosti nabízené Památníkem Terezín a se žáky navštívit místa, v nichž naši židovští spoluobčané prožili tolik tragického. I když nás čekala z Českých Budějovic dlouhá cesta, děti se nesmírně těšily.
V Muzeu ghetta nás už očekávali. Paní Mgr. Ludmila Chládková si s dětmi povídala o postavení Židů za druhé světové války. Rasové zákony, konečné řešení, transporty, ghetto a podobné pojmy dostávaly konkrétní podobu. Žáci zesmutněli, když četli z jejich dětského časopisu Vedem, když se dovídali podrobnosti o transportu Židů z Českých Budějovic, či o osudu českobudějovického lékaře Karla Fleischmanna. Se zatajeným dechem poslouchali vzpomínky paní Hany Greenfieldové, která zde zrovna byla na návštěvě. Tato rodačka z Kolína žije od konce války v Izraeli. Mnozí si přivezli domů na památku její knihu Z Kolína do Jeruzaléma i s jejím autogramem.
V pravé poledne jsme se vydali se dvěma průvodci po Velké pevnosti. Žáci obdrželi pracovní listy, v nichž si zaznamenávali odpovědi na konkrétní otázky. Viděli, kudy do města přicházely transporty, jak úděsné podmínky byly v ubikacích, v jakých podmínkách se příchozí byli nuceni tísnit. Zhlédli krematorium i Muzeum ghetta. Začali pomalu chápat dosud nepochopitelné - život v ghettu.
Odpoledne jsme věnovali prohlídce Malé pevnosti. Pro většinu účastníků to bylo první setkání s koncentračním táborem. Při pohledu na Appleplatz, odvšivovací stanici, márnici, na hromadné cely a samotky čtvrtého dvora mizel postupně z dětských tváří úsměv. S nechápavým údivem postáli u popraviště, kde ještě 2. 5. 1945 položilo svůj život 58 terezínských vězňů.
I když jsme v Terezíně pobyli jen několik hodin, žáci "prožili dějiny" na vlastní kůži. Myslím, že tento způsob výuky historie patří mezi nejúčinnější. Tak to získané poznatky si uchovávají v paměti hodně dlouho, možná navždycky. Na závěr bych chtěla poděkovat nadaci Terezínská iniciativa, která přispěla na naši exkurzi finančně a Muzeu ghetta a Památníku Terezín, které pro nás výuku zorganizovaly.
"Školní výlety bývají často suché, nezáživné, ale přesto plné legrace a dobré zábavy. Tenhle měl být ovšem něčím jiným. Uvědomili jsme si to ve chvíli, kdy jsme skoro po čtyřhodinové jízdě vjeli za hranice města Terezín...... Nikdo z nás ani nedutal, když slyšel od přednášející v muzeu, jaké hrůzy se zde odehrávaly... Naše skupina měla štěstí, zrovna v den naší návštěvy zavítala do Terezína paní, která v rámci "konečného řešení" přišla do Terezína ve svých šestnácti letech a později byla transportována dále na východ, přímo do obávané Osvětimi. Neodkážu posoudit, co se komu odehrávalo v hlavě, když jsme na vlastní oči viděli i číslo vytetované na její ruce, ale své pocity bych popsala asi takhle: šum a hukot v hlavě, nepřeberné množství negativních pocitů a zároveň pocit štěstí, že snad žijeme v lepším světě. Snad proto jsme nebyli příliš výmluvní, když jsme byli vyzváni, abychom se této ženy zeptali na něco, co nás zajímá. Snad tady začal každý přemýšlet nad svým životem.
Po východu z muzea jsme nedokázali mluvit o ničem jiné, než o druhé světové válce. Usoudili jsme , že to byla válka pouze a jen lží a intrik. Například když se chystal Červený kříž vyslat svou delegaci do Terezína, nacisté dokázali zcela nemožné. Předstírat, že ghetto je vlastně spořádané městečko Židů, měli zde strávit v míru válku. Dětem do parku postavili houpačky, mohly zase po dlouhé době ven, rozdávaly se chlebíčky... Na první pohled pokojné židovské město. Červený kříž uvěřil....
Zvláštní je, že ač lidé prožívali hotové peklo, dokázali ještě pořád mít radost ze života. Nastudovali dokonce i Hubičku či Prodanou nevěstu. Věznění umělci stále skládali, spisovatelé psali a snažili se zlehčit své utrpení..... Kdybych měla popsat všechno, co jsme viděli, asi bych to ani slovy nedokázala. Na závěr je ale nutné říci, že tohle by měl vidět každý, a pak by jistě nepřibývalo neonacistů. Obdivuji lidi, kteří přežili terezínské věznění a ještě více ty, co přežili transporty na Východ....Tenhle výlet se dotknul nějakým způsobem každého. A je na naší generaci, abychom něco takového už nikdy nedopustili.
"Moc Vám děkuji za to, že jste nám umožnili prohlídku pevnosti Terezín. Moje pocity nejdou popsat V tu chvíli jsem cítil vztek, smutek, soucit a mrzelo mě, jak dokáže být člověk k člověku tak krutý...."
"... Každý z nás by měl jet do Terezína. Úplně každý, jedině tak pochopíme dějiny, válku, vlastní existenci, jedině tak možná zlepšíme svou budoucnost, možná, že se vyhneme III. světové válce... při zpáteční cestě bylo v autobuse veselo - bylo to sice nevhodné, ale my jsme zpívali asi i díky tomu, že jsme si uvědomili, že máme být vděčni za každou vteřinu svého života, že máme tak obrovské štěstí... Terezín byl depresivním, ale zároveň krásný. Tím, co nám dal - nový pohled na svět a na život...."
"...nevím jak ostatní, ale já mám v hlavě vtisknuto vše, od základního kamene po krematorium... Jedeme domů, domů do Českých Budějovic, pár minut je ticho, dále už ne, jsme mladí a je nám jasno, že je na nás, jestli se nechá vše kolem války upadnout v zapomnění. Ne, to se nestane, ale pořád slyším, co řekla paní Grrenfieldová:"Dá se o tom mluvit, ale nedá se to pochopit! "
"Také jsem ocenil, že nám v muzeu ghetta rozdali různé informace na letácích. Líbilo se mi, že ve Velké i Malé pevnosti se mohlo fotografovat. Ve sdělovacích prostředcích se často hovoří o genocidě Židů za 2. světové války. Po prohlídce Terezína jsem si teprve uvědomil, jak velké bylo jejich utrpení."
"... Ve čtvrtek (14. 6. 2001) dala naše skvělá dějepisářka, paní učitelka Volná, dohromady partu těch nejhodnějších a nejchytřejších lidí z naší školy a dovolila nám jet s ní na zajímavý výlet do Terezína... cestou jsme se stavili v McDonaldovi a vypadalo to, že někteří žáci se zrovna na to těšili nejvíc. Ale dorazili jsme! ... o utrpení těch, kteří tu za II. světové války žili, nám naše paní učitelka hodně četla a vyprávěla.... ( nyní jsme tato místa viděli na vlastní oči) ...Když jsem vše viděla, vůbec jsem nemohla pochopit neonacisty. Nejhorší mi přijde, když tvrdí, že si to všichni přeživší lidé v koncentračních táborech vymysleli! Výpovědi lidí, jež přežili, mi přijdou otřesné a myslím, že já bych v táboře nepřežila ani týden.... nejhorší mi připadá fakt, že těmto lidem a jejich rodinám už nikdy nikdo nevynahradí všechny těžké časy..."
"... I když je město Terezín městem utrpení, strachu, bolesti a smrti, nedají se tyto hrůzné činy vymazat. Jsem ráda, že tu Terezín stále je, že nebyl srovnán se zemí a není na něm les nebo park jako u mnoha koncentračních táborů. Myslím, že je správné ukazovat dalším generacím chyby, které byly v minulosti napáchány.... nesmí se již nikdy opakovat... Nová generace může říci: "Ne smrt, bolest, utrpení, nenávist, úzkost... Nechceme zločiny jako Terezín!!!"
Vedle úspěchu našeho úsilí v SOČ (prosazení historie jako samostatného oboru) zaznamenáváme i další změnu. Již několikrát jsme se v našich článcích a informacích zmínili o snaze členů ASUD prosadit změnu v zařazení Soutěže mladých historiků; v našich žádostech na toto téma jsme i na podnět členů na valných hromadách opakovaně žádali o zařazení této soutěže mezi olympiády. O totéž žádali členové celostátní komise SMH. Nyní, jak se dozvídáme ze zprávy předsedy této komise, vyhovělo ministerstvo školství těmto žádostem. To bude mít konkrétní význam pro vítězné účastníky žádající o přijetí na střední školy; budou postaveni na roveň vítězům ostatních olympiád naukových předmětů.
Dále přinášíme zprávu o celostátním kole SMH:
Ústředním kolem v Novém Jičíně na přelomu května a června skončil 30. ročník Soutěže mladých historiků. Byl svým způsobem významný, byl totiž poslední. Poslední s tímto názvem, protože ten 31. bude, tak jako v ostatních vyučovacích předmětech, olympiádou.
Ročník soutěže, který jsme právě absolvovali, byl nazván Člověk ve 20. století. Soutěž byla realizována, tradičně, ve čtyřech postupových kolech, jak je stanoveno propozicemi. Největší změnu ve srovnání s minulými ročníky přineslo školní kolo. Úkoly totiž zpracovávali soutěžící doma při práci s literaturou. O to náročnější se mohlo zdát okresní kolo, které proběhlo již klasickým způsobem. Zde se také objevilo nejvíce připomínek na obtížnost, je třeba přiznat, že okresní kolo skutečně obtížné bylo. Tak se stalo, že oblastní kolo náročností odpovídalo téměř kolu okresnímu a obtížnost tedy negradovala. V oblastním kole se objevil další nový prvek soutěže, žáci zde pracovali s dějepisným atlasem, který byl zařazen mezi literaturu. K atlasu v oblastním kole se na ústřední komisi však sneslo také nejvíce připomínek. Nechali jsme se totiž přesvědčit a mezi literaturu jsme zařadili atlas, který v době přípravy ročníku nebyl ještě vydán, nebyl vydán ani v době konání oblastních kol. Situaci jsme řešili tak, že jsme nakonec zařadili jiný titul atlasu.
Testy jednotlivých postupových kol byly sestavovány tak, aby úkoly byly co nejrozmanitější - mapy, plány, obrázky, dokumenty, křížovky, slovní čtverce, skrývačky, orientace v jednotlivých oblastech života člověka. Úkoly byly vypracovávány s ohledem na aplikaci poznatků z literatury v jednotlivých kolech. Ústřední kolo mělo soutěžící přivést k využití poznatků ze studia v reálném prostředí, letos tedy v Novém Jičíně, Štramberku, Kopřivnici a Hrabyni u Opavy. Podmínkou pro postup do ústředního kola byla ještě, stejně jako v minulém ročníku, písemná práce. Tentokrát na téma Známý neznámý - významný rodák, jehož jméno chybí ve velkých encyklopediích. Téma bylo stanoveno tak, aby se vztahovalo k místu, kde soutěžící žije nebo chodí do školy. Tímto způsobem jsme se snažili zařadit do soutěže regionální dějiny, protože jinak to jde v této formě soutěž jen velmi těžko. Práce, které soutěžící předložili, byly různé úrovně. Byly mezi nimi práce velmi dobré, zabývaly se osobnostmi, které pro místo nebo region mnohé znamenaly, objevily se také práce slabší i slabé. Obsahem i úpravou. U písemných prací pro ústřední kolo zůstaneme, protože se domníváme, že do soutěže tohoto charakteru patří.
Také v průběhu tohoto ročníku i po jeho dokončení jsme zaznamenali řadu reakcí kolegů, kteří soutěž realizují. Nejzávažnější připomínka přišla k náročnosti okresního kola z Mělníka. Na připomínku jsme reagovali, ale autoři se již neozvali. Také na ostatní kola kolegové reagovali. Školní kolo, které soutěžící zpracovávali doma "skvělý nápad, zvýšil se zájem o soutěž"; "když děti pracují doma, otázky jsou zbytečně primitivní". Krajské kolo: "chválím"; "když na dětech chcete atlas, tak jim ho ale dodejte..." Opět se objevily také požadavky na oddělení kategorií pro základní školy a gymnázia. Domníváme se, že to není nutné. Porovnáme-li totiž výsledky sedmi náhodně vybraných oblastních kol, lze zjistit, že ve čtyřech zvítězili žáci ze ZŠ, ve zbývajících studenti gymnázií. Loni se vítězem národního kola stal žák základní školy, letos studentka gymnázia, Šárka Malošíková z Gymnázia v Holešově. Řadu reakcí jsme zaznamenali také v průběhu ústředního kola. Byly od kolegů, kteří doprovázeli soutěžící, byly kritické, byly ale také velmi kladné. Většinou velmi nadšené reakce přicházely od soutěžících, kteří celý ročník a zejména ústřední kolo hodnotili velmi dobře. Zejména tyto poznatky, které přicházejí od soutěžících žáků a studentů i v podobě e-mailů po skončení soutěže, jsou tvůrcům soutěže potvrzením, že SMH je soutěž zajímavá a kvalitní. A jsou to právě reakce dětí, které nás u soutěže drží. Ta totiž v mnohém vzniká za podmínek velmi blízkých národnímu obrození.
Všechny tyto reakce, ty kladné, ale zejména ty kritické, byly vyhodnoceny, oprávněné připomínky budou akceptovány. K zajištění kontinuity náročnosti úkolů v jednotlivých kolech změníme způsob přípravy úkolů. U osvědčených forem úkolů zůstaneme, zůstaneme u práce s dějepisnými atlasy, zůstaneme také u písemné práce, která je třeba pro postup do ústředního kola. Máme připraveny další změny, které by mohly přispět zkvalitnění soutěže a zvýšení její přitažlivosti pro žáky a studenty.
Ústřední komise Soutěže mladých historiků pracovala v tomto ročníku ve složení Mgr. Jaroslav Jan Gloser (předseda), Mgr. Antonín Kusák ( místopředseda), Dr. Iva Červenková, Dr. Milena Sedlmayerová, Bc. V. Barhoňová (členky). Tajemnicí soutěže byla Dr. Eva Schneiderová.
V současné době máme připraven nový ročník soutěže s novým názvem - Dějepisná olympiáda (Soutěž mladých historiků, 31. ročník). Ústřední komise, jejíž složení se zřejmě s novým ročníkem poněkud změní, byla doplněna novými kolegy, zejména nám chyběl zástupce gymnázií, což se podařilo napravit. Téma nového ročníku bylo vybráno tak, aby bylo pro soutěžící i organizátory soutěže zajímavé, aby všem zúčastněným poskytlo nové poznatky, aby se mnoho nového dozvěděli.
Na atlasech jsme začaly pracovat v roce 1994 po nabídce vedení Kartografie, které reagovalo na anketu, kterou jsme uspořádali v roce 1992/3. V roce 1995 vyšel Pravěk - Starověk, v r. 1996 Středověk, v r. 1997 Novověk I a v r. 1998 Novověk II. V roce 1999 byl odevzdán rukopis posledního dílu - Dějin 20. století. Vzhledem k několika změnám v majitelích, ředitelích i šéfredaktorech nakladatelství byla realizace pozastavena, posléze bylo vydání naplánováno na podzim 2000. Komise SMH o tom byla informována a doplnila soubor pramenů o tuto pomůcku. Ovlivnit dodržení přislíbeného termínu nebylo v našich silách. Domníváme se však, že nemuselo být problémem v oblastním kole nabídnout soutěžícím některý z řady dostupných, po léta v minulosti užívaných atlasů, i když - jak bychom si přály a věříme - naše nové atlasy vydané v červnu 2001 budou vyhovovat práci moderní školy lépe.