INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 16
Na valné hromadě ASUD v dubnu 2000 jsme účastníky informovali o chystaném semináři, který by se měl uskutečnit pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, ve spolupráci MŠMT, ASUD, Rady Evropy a EUROCLIO v březnu 2002 v Praze. Čas neúprosně letí a naše plány se v průběhu minulého a začátkem tohoto roku začaly velmi konkretizovat. Dnes již víme, že seminář s pracovním názvem "Evropa jako místo setkávání kultur - dějepisné vyučování přispívající vzájemnému porozumění" se uskuteční druhý nebo třetí březnový týden a zúčastní se ho kolem stovky nejen učitelů historie, ale také vysokoškolských profesorů historie, didaktiky a metodiky a pracovníků různých institucí od nás i ze zahraničí, pracovníků ministerstva školství - kteří mají s historií a vyučováním ve prospěch vzájemného poznávání a porozuměním obyvatel různých etnik i náboženství apod. něco společného - a další hosté z více než třiceti zemí Evropy i mimo ni. Pracovní skupina ASUD připravuje a s pozvanými odborníky projednává obsah přednášek, workshopů i místa a náplň exkurzí a dalších kulturních nebo společenských akcí.
Semináři, který se uskuteční v Praze, ovšem bude předcházet seminář vedený v obdobném duchu a to v estonském Tallinu, v březnu tr. Dovolte mi, abych vás stručně informovala o jeho obsahu. Výbor ASUD delegovat na tuto konferenci dva zástupce ČR a asociace - Bohuslava Dvořáka a Helenu Mandelovou. Jistě se s vámi v příštím IL podělí o cenné zkušenosti, které získají.
Téma tallinského semináře zní: "Měnící se svět, význam poznávání každodenního života v učení a vyučování dějepisu se zaměřením na 20. století". Takové téma je často viděno jako dobrá příležitost podívat se a společně se podělit o zkušenosti, které má každý národ Evropy a vyhnout se do jisté míry kontroverzním a citlivým politickým tématům. Výroční konference EUROCLIO v roce 2001 si klade za cíl vyzvat k diskusi a diskutovat o problémech spjatých s daným tématem a vyučováním historie v Evropě a hlavně soustředit se na možnost aplikace nových postřehů ve třídách.
V některých zemích stále pokračují diskuse, zdali historie každodenního života opravdu zapadá a je součástí "skutečné" historie, hlavně hovoří-li se o 20. století. Historie každodenního života často znamená vyučování o tradicích, vesnickém a městském způsobu života, hudbě a tanci. Zároveň ovšem také znamená migraci, ceny a pohyb cen zboží na trhu, zabývá se postavením žen ve společnosti a válkami.
Vyučování a diskuse o historii každodenního života otevírá širokou různorodost témat, která mohou být prakticky přítomna v každé třídě. Každodenní život znamená daleko více než je pohled na to, jak žili lidé v různých zemích a v různém čase. Otevírá pro žáky příležitosti porozumět vztahům, myšlenkám, postojům a vírám lidí v minulosti a měly by jim také zároveň pomoci porozumět světu, ve kterém sami žijí.
EUROCLIO a Estonská asociace učitelů dějepisu sezvala členy a specialisty na poli historie každodenního života, aby zachytila jejich pohled na dané téma během přednášek, pracovních dílen a zároveň vyprovokovala konkrétní diskuse mezi účastníky konference.
Nebude zde samozřejmě chybět ani evaluace jednoho z projektů RE - vyučování o Evropě 20. století nebo výsledky pozoruhodného projektu nadace Körber Stiftung EUSTORY, kterého se od letošního školního roku rovněž účastní ČR a kde se v pracích studentů každodennost života znovu a znovu objevuje. Tak se budeme těšit na nové podněty, které by se měly na poli školního dějepisu objevit. Snad budeme mít všichni možnost těchto zahraničních podnětů náležitě využít i v našich školních škamnách.
Text přeložil Bohuslav Dvořák a pro IL připravil jednu z kapitol. Zachoval přesnou grafickou podobu učebnice i s obrázky, tak, abyste si mohli udělat představu o obsahu, struktuře i materiálech učebnice.
Gymnáziu Nymburk se podařilo získat v první polovině roku 2000 grant na projekt Antika - renesance -současnost a tím se zapojit do výchovně vzdělávacího programu SOKRATES - LINGUA E, podporovaného Evropskou unií. Práce na projektu se promítla do učebních plánů a exkurzí anglického jazyka, dějepisu a výtvarné výchovy zejména pro kvinty, sexty a 1. ročník čtyřletého studia.
Šestnáct studentů vytvořilo samostatné práce - studie v angličtině např. na téma: Proměna ideálu krás v čase, Renesanční sgrafita, Stopy antiky v dnešním životě, Historie olympijských her,... Práce doplňuje bohatý obrazový materiál - vlastní fotografie historických objektů, vlastních výtvarných prací souvisejících s tématem nebo materiály získané z denního tisku a internetu. Nedílnou součástí projektu je i reciproční pobyt studentů v Řecku (15.- 29. září 2000) a tyto práce jsou základem společných pracovních setkání a exkurzí (v Řecku s důrazem na antiku, u nás na renesanci a novorenesanci).
K poznání řecké kultury přispěla i společná návštěva muzikálu Řek Zorba v Hudebním divadle v Praze Karlíně a spolupráce s jazykovou školou ve Spálené ulici v Praze.
Naši studenti chápali čtrnáctidenní pobyt v Řecku jako odměnu za vynaložené úsilí při práci na projektu. Ubytování v rodinách, bezprostřední kontakt s obyvateli Řecka, jejich zvyky, tradicemi, životním stylem, přírodou, historií a uměním považujeme za cennou zkušenost.
Poznali jsme, že reklama ŘECKO - TO JE ŽIVOT nelže. Stálo to za to vyšplhat se v jedenačtyřicetistupňovém vedru na Akropoli. Nikdy nezapomeneme na vůni oleandrů, oregana, řeckých specialit jako gyros, suvlaki, gavroše. Navždy nám bude znít v uších šumění moře a řecká lidová hudba zorbas. Na výletech jsme se setkávali s antickou a byzantskou kulturou (Delfy, kláštery, kostely, ikony). Nezapomenutelným zážitkem byl dvoudenní výlet na ostrovy Levdaka a Keffalénie v Jónském moři - s nádhernou vegetací a plážemi s křišťálově průzračnou vodou.
Protože se jednalo o projekt s důrazem na jazyky, musím připomenout, že pracovním jazykem byla angličtina, ale používali jsme i němčinu a francouzštinu. Pro obě strany bylo zajímavé seznámit se s méně rozšířenými a používanými evropskými jazyky, tj. češtinou a řečtinou v jejich mluvené i psané podobě a používat tzv. kurs na přežití.
Studenti získali nové zkušenosti a poznatky, které přispěly ke zvýšení jejich sebevědomé a samostatnosti. Práce na projektu je obohatila, i v oblasti mezilidských vztahů (navázání osobního přátelství, pochopení druhých, umění tolerance, přistoupit na kompromis nebo se přizpůsobit). Řečtí partneři rovněž ocenili jejich společenské chování a vystupování, jazykové schopnosti a dovednosti i odborné znalosti.
Biskupské gymnázium v Českých Budějovicích po celou dobu své existence rozvíjí řadu kontaktů a partnerských vztahů se školami v zahraničí. Jedním z cílů jejich trvání je snaha podpořit jazykovou výuku, umožnit studentům častý a pokud možno déle trvající kontakt s rodilým mluvčím tak, aby ti nadaní měli možnost rychleji a kvalitněji rozvíjet své schopnosti a ti, kterým zatím stále ještě chybí motivace, ji popř. získali. Na tomto základě trvá již pět let partnerství s církevním gymnáziem /Gymnasium der Englischen Fräulein/ v Bamberku . Relativně úspěšně probíhá každým rokem výměna studentů z obou škol s tím, že ke konci každého školního roku odjíždí necelá desítka českých studentů do zmíněného gymnázia na měsíční studijní pobyt, při kterém je samozřejmou součástí školní výuka, ale i exkurze a zejména pobyt v rodinách či na internátě, kdy mají čeští studenti příležitost zapojit se do běhu všedního dne, který umožňuje nahlédnout nejen do německých zvyklostí a tradic, ale i do mentality jiného národa a tím si vytvořit vztah k cizímu jazyku i jinou cestou, než jsou fonetické diktáty, gramatika a literatura.
Úspěšnost a nálada vzájemných setkáních byla v posledních letech opravdu relativní. A tak vzhledem k tomu, že jsme jako vyučující zmíněných škol , kteří tyto výměny organizují, všichni aprobací historie německý jazyk, rozhodli jsme se využít svých schopností i možností a umožnit oběma stranám i jiný pohled na vztahy mezi Čechy a Němci. Ze všech těchto důvodů začal přicházet na svět projekt, jehož podstata spočívala v historickém pojetí a zejména hledání vzájemných křižovatek v dávné historii i současnosti obou zemí. Půlroční příprava nabyla nakonec značných rozměrů a plánů, a protože začala vyžadovat i nemalý peníz, požádala jsem o finanční podporu Česko německý fond budoucnosti, jehož příspěvek 80.000 Kč byl nakonec podmínkou pro celý průběh.
K projektu bylo vybráno po desetičlenné skupině studentů z každé země. Jejími členy se stali nejen ti se zájmem o dějepis a jazyk, ale i někteří, jež k němčině vztah teprve hledali. Navrhla jsem tři témata a to ne nahodile. Společným jmenovatelem se stala vzájemná vazba v česko-německé historii a možnost kvalitně doplnit teoretickou část vhodnými praktickými složkami. Po vzájemné dohodě jsme začali pracovat nad těmito okruhy:
l. Společné cesty a jednání na politické scéně obou zemí v raném a vrcholném středověku / vodítko či trasa: Forchheim Praha, doba existence Velkomoravské říše, Přemyslovci, osobnost Karla IV./.
II. Kořeny rodu pánů ze Schwarzenberka, jejich příchod do českých zemí a ovlivnění českých zemí jak z pohledu dějin kulturních, tak i politicko hospodářských /Franky jižní Čechy, možnost zahrnout i rakouské vazby/
III. Hledání společných prvků v barokní architektuře v německé a české rovině, a to pod vlivem bratří Dientzenhoferů. Práce v terénu, s fotografiemi, videem a vlastními náčrtky.
Skupiny studentů byly rozděleny ještě po třech tak, že se každým tématem začala zabývat vždy šestice tvořená rovným dílem studenty z Německa a Čech. Projekt byl zahájen v prosinci 1999 a trval do prosince 2000. První fází byla komunikace na základě korespondence, kdy si obě trojice z každé skupiny vzájemně sdělovaly a vyměňovaly informace, které o zadaném tématu získaly. A tak z Frank putovaly po internetu, faxem ale i v dopisech do jižních Čech vyhledané zprávy, obrázky a úvahy, které studenti vyhledávali sami a nebo s pomocí vyučujícího.
Projekt se rozběhl tak, že němečtí studenti zaměřovali své zprávy na informace z okruhu německých dějin a německého prostředí a čeští studenti z dějin i oblastí Čech. Zajímavými se ukázaly momenty, kdy studenti nalezli zprávy z protější země a zajímali se o objektivitu těchto zpráv. Společným dorozumívacím jazykem byla němčina. Z každé skupiny byl vybrán navíc ještě koordinátor, který byl v neustálém kontaktu se všemi skupinami a získané informace s nimi společně třídil, doplňoval, pomáhal shánět literaturu a společně se skupinami připravoval výstupní podobu nashromážděných informací.
Po uplynutí prvního půlroku jsem začala připravovat první osobní setkání a program na daná témata, který by představil německým studentům dané místo, prostředí či konkrétní dochovanou památku, dotýkající se zvoleného tématu. Počátkem října přijeli tedy němečtí studenti do Českých Budějovic, kde byli opět rozděleni do rodin tak, aby se setkali podle vybraného tematického okruhu. První den setkání byl jako obvykle nesmělý, téměř beze slov, plný ostychu hlavně ze strany českých studentů se vyjadřovat a komunikovat jen německy. Snad společná témata a půlroční korespondence, také nezbytnost mezi sebou mluvit a v dalších dnech hlavně daný program pomohly překonat tradiční bariéru a tak následovaly čtyři báječné dny, kdy se po dlouhé době trvání česko-německé spolupráce rozvinula spontánní komunikace a nový, snad i zajímavý způsob trávení společného času. Vzhledem k tomu, že studenti byli naprosto vytíženi a zahrnuti různými úkoly a otázkami, dozvídali jsme se později, že i čas prožitý doma či ve volných chvílích nezískal nádech trapného a uměle vytvářeného přátelství.
V průběhu týdne cestovala tato skupina po stopách, jež se tematicky vztahovaly ke zvoleným okruhům, a proto jsme společně navštívili st. zámek Hluboká nad Vltavou, Karlštejn, České Budějovice a na závěr jsme připravili dvoudenní pobyt v Praze a jejích památkách. Na všech místech měli po vstupním a hlavní průvodním slovu učitele možnost především studenti, kteří byli po té pro své kamarády z Německa hlavními průvodci.
Závěr týdne byl fantastický a důkazem toho bylo, že ještě v Čechách začala být nadšeně plánována návštěva v Německu. Ta připadla na začátek listopadu, záměrně nedlouho po té předchozí, aby příliš neopadl zájem a všechny informace byly čerstvé. Obdobně jako v Čechách i zde byly exkurze do zvolených míst vyústěním roční práce a praktickým a konkrétním poznáním všeho, co bylo po celý rok studováno. Během týdne jsme proto společně poznávali např. Bamberk, Norimberk, Lauf, Waldsassen, Flossenburg.
Organizace i průběh byl postaven obdobně jako při setkání předchozím. V první etapě měli možnost studenti nashromáždit co nejvíce materiálů a informací, které si formou korespondence v jazyce německém postupně vzájemně vyměňovali. V této době vznikla celá řada pracovních katalogů, fotografií a jiných zajímavých sebraných poznatků, které mohly být při exkurzích doplňovány. Projekt se po absolvování zmíněného programu přiblížil ke svém závěru. Tak jako byl v Čechách zahájen společným spíše teoretickým dnem, tak i v Německu byl poslední den věnován závěrečné společné debatě, kdy byly shrnuty veškeré vzniklé otázky, studenti sami hodnotili a prostřednictvím zajímavé sebekritiky projekt uzavřeli. Naprosto mimo očekávání vznikla, kromě plánovaného obrazového katalogu s doprovodným slovem ke každému tématu, společná koláž, kde se v duchu Dientzenhoferovského baroka snoubily prvky nejen doby barokní, ale i současné kultury, objevil se zde znak Frank a český lev a další zajímavosti. Dalším nečekaným závěrem bylo srovnání a hledání společných prvků i minulosti barokních kostelů v německém Waldsassenu a českého kostela sv. Trojice u Trhových Svinů.
Podle vyjádření studentů i mého přesvědčení splnil projekt svůj účel a dopadl velmi dobře. Jsem si jista tím, že skupina, která se projektu účastnila měla mimořádnou příležitost nahlédnout do vzdálenější historie, kdy se formovaly česko-německé vztahy, dále měly české i německé děti možnost poznat mnoho vzájemných kulturních i historických památek, pochopit některé specifičnosti česko-německých kontaktů, poznat částečně obě země a přispět svou účastí k lepší informovanosti i pochopení složitosti křižovatek v historickém i současném dění obou národů. Velmi přínosná byla samozřejmě navázaná přátelství, možnost prohloubení znalostí nejen v německém jazyce, ale i v historii a osobní kontakt, který získal naprosto nový nádech, ne dosavadní křečovitá a strojená setkání.
Již téměř deset let sdružuje nejen školská zařízení z různých měst Francie a Belgie, ale i jejich partnery ze zahraničí, mezi něž patří i země východní Evropy a v Čechách například českobudějovické Biskupské gymnázium. Prezidentem společnosti je Jacques Didier se sídlem v Belgii a generálním sekretářem je muž žijící v Paříží Serge de Labrusse. Jak říkají samotní zástupci organizace cit, jejím cílem je výchova k občanskosti v budoucí sjednocené Evropě. Každým rokem pořádá UCAPE setkání zástupců škol, jejichž cílem je výměna zkušeností v oblasti přípravy mladé generace na život v Evropě bez hranic. Jedním ze společných setkání byly i dny 19.- 20. X. 2000, kdy se ke společné diskusi sešli učitelé dějepisu, zastupující nejen Belgii a Francii, ale i Anglii, Lucembursko, Skotsko, Polsko, Ukrajinu, Rumunsko a Českou republiku. Tématem pro zmíněné dva dny se stala v současné době velmi aktuální výuka dějepisu. Jako každý ze zástupců zemí východní Evropy i já jsem byla požádána na této konferenci o vstupní příspěvek v rozsahu 20 stránek, jež měl zahrnovat tři okruhy.
Prvním bylo postavení dějepisu jako vyučovacího předmětu v době od vzniku Československé republiky a do druhé světové války, následovalo pojednání o výuce dějepisu po válce a do roku 1989 a závěrem jsem se zmiňovala o dějepisu na školách v posledních letech s dalším zaměřením a pohledem do budoucna. Vzhledem k tomu, že téma bylo společné a stejné pro všechny východoevropské země, bylo nesmírně poučné srovnání nejen minulé doby v oblastech s podobným osudem, ale zvlášť zajímavé bylo i vyslechnout a posoudit jejich stávající situaci, možnosti a problémy, se kterými se potýkají.
Vzhledem k tomu, že mezi zmíněnými čtyřmi zeměmi panují, co se výuky historie týče, značné rozdíly, byla zvlášť potěšující výzva pro Českou republiku ve formě zvlášť přidaného času k diskusi na téma alternativní výuky, který jsme dostali jako jediná země. Oficiální program dvoudenní konference byl příjemně doplněn možností navštívit Nejvyšší soudní dvůr pro Evropskou unii v Lucemburku, návštěva prostor oficiální banky EU a další debaty a besedy. Přestože času byl naprostý nedostatek, dostali účastníci i šanci vstoupit do bran města Lucemburk a nahlédnout na místa spojená i s českou historií. Dva dny jsou velmi krátkou dobou, přesto v cípu západní Evropy došlo k naprosto mimořádné výměně zkušeností lidí se společným profesionálním zaměřením a poučné bylo i zjištění, že učitelé v Bruselu mohou mít mnoho společných otázek a témat k diskusi o praktické výuce jako učitelé z Kyjeva, či Českých Budějovic. V současné době jsou na internetu připravovány podrobné zprávy a úplné znění všech přednesených příspěvků a to jak v rodném, tak ve francouzském jazyce.
Konference kromě výše uvedených bodů měla za úkol také se zaměřit na určité vysvětlení účastníkům, k čemu vlastně vzdělávání na základě vzájemného porozumění v Severním Irsku směřuje a jaký byl jeho dosavadní vývoj.
V úvodních přednáškách bylo vysvětleno, jaký je sociální a politický kontext vzdělávání v Severním Irsku. Je to poměrně malá část země a populací asi 1, 500 000 lidí. Je to region stojící mimo Spojené Království na okraji Evropy. Je zde také dlouhodobá nezaměstnanost, více je nezaměstnaných katolíků než protestantů. Také tradiční průmysl ztrácí poslední léta na síle. Ve srovnání s ostatními částmi Spojeného Království je zde poměrně vysoká porodnost, vysoká migrace a všechny tyto ukazatele vedou k problémům, s kterými se Severní Irsko potýká.
Je nasnadě, že právě vzdělávání a školství musí hrát jednu z důležitých rolí na cestě ke zlepšení nejen vzájemného porozumění, ale i celkové stability a prosperity země.
V roce 1976 prof. Malcolm Skilbeck z Ulsterské univerzity analyzoval problém z kulturní perspektivy. M. Skilbeck uvedl, že kultura v Severním Irsku byla militantní, vysoce ideologická a sektářská. Bylo stále zřetelnější, že v kultuře dominují symboly, představy a mýty. M. Skilbeck své myšlenky koncipoval a navrhl jednotný kurikulární projekt, který směřoval k jedinému cíli: zvýšit povědomí vzájemného porozumění mezi mladými lidmi v Severním Irsku. Pracovní týmy učitelů začaly organizovat workshopy na univerzitách, zaznamenávat poznatky a snažily se porozumět komunitnímu způsobu života, zkoumaly minoritní skupiny a také celkovou společnost v Severním Irsku.
Na tento počáteční projekt navazovaly projekty další. Během let byly stanovovány další a další cíle jako např.:
Nakonec se organizace pro vzdělávání na základě vzájemného porozumění stala nedílnou součástí při tvorbě celonárodního kurikula a své cíle v kurikulu stanovila takto:
Na základě výše uvedených výzkumů a závěrů byl také vytvořen v roce 1990 tzv. mezikomunikační plán (DENI), který doporučoval:
V evropském kontextu si DENI také stanovila velmi náročné úkoly. Na základě práce s výše uvedenými programy:
Projektu, který vznikl v roce 1986 se na základě všech těchto výzkumů dodnes / pozn.: tj. do roku 1994 / účastnilo více než 300 škol. Studenti, kteří se účastní tohoto multilaterálního projektu, jsou vzděláváni v technologiích a jejich efektivním používání, ve schopnostech porozumět a komunikovat nejen jazykově, ale také myšlenkově. Školy komunikují prostřednictvím e-mailu, faxu, telefonu, kontaktů učitelů, video a audiovizuálních prostředků a nakonec i videokonferencí.
Většinu aktivit tohoto projektu zahrnuje především: