INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 15
V této rubrice zveřejňujeme informace o činnosti regionálních poboček i jednotlivých škol nebo učitelů, jejich názory a návrhy. První příspěvky se vztahují k akcím na jaře, avšak do předchozího IL jsme je již nestačili zařadit, další byly zpracovány o prázdninách. Předseda pobočky založené při Vlastivědné a muzejní společnosti v Brně doplnil některé informace o dubnovém semináři.
Seminář na toto téma uspořádala regionální pobočka ASUD v přednáškovém sále Moravského zemského muzea v úterý 4. dubna 2000. Akce se mezi učiteli dějepisu setkala s živým zájmem. Téměř čtyřicet vyučujících, mezi nimiž převládali nečlenové ASUD, z osmi jihomoravských okresů si se zájmem vyslechlo zhodnocení mezinárodního projektu Mládež a dějiny od PhDr. Svatavy Kašpárkové. Hlavním bodem akce bylo vystoupení dr. Heleny Mandelové, předsedkyně ASUD, která vyčerpávajícím způsobem seznámila přítomné s hlavními problémy dějepisného vyučování. V diskusi se potvrdilo, že stejné problémy trápí prakticky všechny učitele dějepisu. Na závěr semináře byl přečten Otevřený dopis poslancům, senátorům i občanům České republiky o nynějším stavu a podmínkách výuky dějepisu. Se situací vyjádřenou v dopise se ztotožnili. Poděkování za to, že se mohla tato akce uskutečnit, patří především Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně, pod jejíž patronací se tato užitečná akce uskutečnila.
Z anketních lístků - hodnocení akce a problémy dějepisné výuky:
jsou uvedeny hlavní myšlenky , návrhy, připomínky (mnohé se objevovaly na více lístcích)
Již čtvrtý ročník soutěže Keltičkův kahan byl na jaře uspořádán pro žáky ostravských 7. a 8. tříd základních škol ( i sekund a tercií víceletých gymnázií). Soutěž pořádá od roku 1997 Klub historiků Učitelské společnosti v Ostravě pod záštitou a s finanční podporou Jiřího Němce, starosty Obvodního úřadu obvodu Ostrava - jih. Pojmenovali jsme ji podle kováře Keltičky, který podle pověsti objevil v Ostravě uhlí, a to - jak známo - založilo slávu a bohatství města.
Do soutěže se mohou přihlásit dva pětičlenné kolektivy za jednu školu. Děti po celý školní rok pod vedením svých učitelů poznávají historii Ostravy. pořádají vlastivědné vycházky k památkám a studují knihy, mapy a informační průvodce. Soutěží chceme podpořit přirozenou zvídavost dětí a vytvořit blízký až důvěrný vztah k jejich městu. Současně si i prohlubují znalosti látky dějepisu v 7. a 8. ročníku.
Letošního 4. ročníku se účastnilo 26 družstev ze 14 škol. K závěrečným testům se po celoroční přípravě sešly děti 23. května v ZŠ Mitušova v Ostravě-Hrabůvce. Počáteční nervozita brzy přešla v zápal a touhu zvítězit. Děti v testech doplňovaly historické údaje a data, zakreslovaly do slepé mapy Ostravy, identifikovaly stavební památky. A dařilo se jim. Bylo krásné sledovat, kolik se toho naučily a dokázaly uplatnit. Výsledky testů byly průběžně zapisovány na nástěnku, takže si družstva mohla hlídat svá umístění.
Teprve po dvou hodinách bylo rozhodnuto. První dvě místa vybojovala družstva ze ZŠ Komenského v Ostravě - Porubě, třetí byli žáci ze ZŠ v Ludgeřovicích. Vítězná družstva obdržela atlasy ČR, diplomy a drobný propagační materiál. Hlavní putovní cenou je krásný pravý hornický kahan. Pro prvních 40 soutěžících je připraven zájezd na jižní Moravu s návštěvou Baťova kanálu,
Soutěž Keltičkův kahan přináší dětem nejen nové vědomosti a dovednosti, ale vytváří v nich i pěkný vztah k městu, ve kterém žijí.
Zatímco předchozích našich akcí se účastnili hlavně starší žáci, tentokrát jsme na historickou exkurzi pozvali i mladší - sedmáky. Jeli do Prahy poučeni o židovské starozákonní historii, historických příčinách nesnášenlivosti vyznavačů jiných náboženství vůči Židům, ale i o běžném životě židovské rodiny, o průběhu židovského roku. Vycházela jsem z publikace Židé, kterou sestavili pracovníci Židovského muzea v Praze a která nám před několika lety byla, asi jako povinná publikace, dodána do školy.
Pracovnice muzea pro žáky připravily dílnu, která byla zaměřena na židovský rok. Atak jsme zpívali hebrejskou modlitbu Hevenu šalom alejchem, seděli u šabatového stolu, jedli macesy, to když probíhal Pesach, viděli hebrejsky psanou bibli, zkusili si na chvíli, co to znamená být Žid. Završením našeho programu byla prohlídka Staronové a Klausové synagogy a Starého židovského hřbitova. Jsem přesvědčena o smyslu celé akce jako příspěvku k toleranci mezi rasami, národnostmi a vyznáními.
Samozřejmě, že po návratu jsme průběh celé exkurze znovu probírali, dětem se vybavovaly i ty nejmenší detaily. Z jejich vyprávění jsme pak sestavili povídání do našeho časopisu My jsme svět. Plánujeme také další akci - účast v projektu Vzdělávacího centra Židovského muzea Zmizelí sousedé. Snad se nám podaří zapálit pro věc skupinku žáků a do projektu se zapojit. Veškeré materiály o akcích muzea i o projektech Vzdělávacího centra je možno získat přímo tam ( pro případné zájemce připojuji tyto kontakty: Maiselova 15, Praha 1, 110 00; tel: 02/ 232 51 72, fax 02/ 231 88 56; e-mail: education@ort.ecn.cz; webová stránka: http://www.jewishmuseum.cz).
Kolega Ladislav Slámečka věnoval do naší knihovničky drobné, nicméně stejně jako předchozí tituly z pera našich členů - učitelů dějepisu, o nichž jsme informovali v předchozích číslech IL, mimořádně zajímavé dílko. Vypráví v něm o osmi západních letcích a osmi mužích vykonávacích za 2. světové války službu v pozemních ozbrojených silách. Někteří z nich v bojích padli, jiní se vrátili do vlasti a prožívali strastiplné osudy příslušníků západní armády. Všem společné je to, že pocházejí z jednoho kraje, jehož bezpečí se rozhodli chránit. Knížečka je napsána zajímavě a čtivě a jistě je pro žáky nejen hodnotnou informací, ale i důvodem, proč být na obyvatele svého kraje hrdí.
Za největší nedostatek současného školství, zvláště základního, považuji roztříštěnost informací, které žáci získávají. Oprávněné jsou potom stížnosti středních škol, že žáci základních škol mají značné mezery ve vzdělání. Je to tím, že každý vyučovací předmět si tak zvaně „jede po své koleji.“
Takový stav u nás vždycky nebyl. Začal se praktikovat až počátkem 80. let při zavádění tzv. nového pojetí a bohužel přežívá až do současnosti. jeho výsledkem jsou žáci, kteří opouštějí základní školu s více či méně obstojnými znalostmi z různých oborů, které však neumí aplikovat. Obrazně bych přirovnal tento stav k přesně opracovaným, ale libovolně rozhozeným různě velkým kolečkům, která teprve po vzájemném smysluplném propojení vytvoří dobře fungující hodinový strojek.
Nyní k mezipředmětovým vztahům učiva v dějepise. Nejpřirozenějším vyučovacím předmětem, se kterým se může dějepis prolínat a doplňovat, je literatura. Až do roku 1989 bylo učivo 8. a 9. ročníku koncipováno tak, že odpovídalo učivu dějepisu. To znamená, že se v literatuře soustavně učilo o spisovatelích 19. a 20. století. Překvapilo mě, že v učebnicích literatury vydaných po roce 1989 tento aspekt vymizel a byl nahrazen bloky učiva bez nějakého soustavného poznání nejen české, ale i antické literatury.
Aby se učivo literatury a dějepisu opět navzájem doplňovalo a mohly se utvářet určité mezipředmětové vztahy, bylo by potřeba udělat jisté úpravy v obsahu učebnic literatury. Předkládám zde jednu z možných variant.
V 6. ročníku ZŠ se v učebnicích objevují ukázky ze starořeckých bájí. Daly by se rozšířit o ukázky z Ariánova tažení Alexandra Velikého, Liviových Dějin a Caesarových Zápisků o válce galské. V případě Liviových Dějin se přímo nabízí výchovný cíl - zájem a úcta Římanů k vlastním dějinám.
Pro 7. ročník by se mohly uplatnit ukázky ze Života Konstantinova a Života Metodějova (hlavně úryvky, které líčí život na Velké Moravě. Význam tkví především v seznámení se životem předků.
Dějepisné učivo o raném středověku by vhodně doplňovaly ukázky z Olbrachtových Biblických příběhů. Na bibli je vlastně založeno celé středověké výtvarné umění. bez všeobecné znalosti tohoto literárního pramene budou žáci jen velmi těžko zvládat orientaci v symbolice tohoto období.
Následovat by mohl úryvek z Kosmovy kroniky. Znovu se nabízí výchovný cíl - úcta předků k národním dějinám. V učebnicích se již dříve objevil úryvek ze životopisu Karla IV. Vita Caroli. Opomíjet by se neměl ani Jan Hus. V učebnici mluvnice se o něm mluví až v 8. ročníku v souvislosti s vývojem češtiny. Nebylo by na škodu zařadit tuto kapitolu o rok dříve, kdy se o Husovi učí v dějepise. Úryvek dokresluje Husovu osobnost.
Jako ukázka renesance a humanismu se v literatuře může uplatnit dopis Karla Staršího ze Žerotína olomouckým radním. Je to ukázka nádherného vlastenectví a úcty k národnímu jazyku. Do pozdní renesanční literatury patří také Komenský. Ukázka ze jeho Labyrintu světa v čítankách ostatně je.
Česká barokní literatura je v učebnicích pro ZŠ málo zastoupena. Snad je to ještě pozůstatek myšlení z doby socialismu. Myslím si, že by se do čítanek mohl dostat i Bohuslav Balbín se svými Historickými rozmanitostmi Království českého.
Protože osnovy vzdělávacího programu Základní škola neurčují pevně rozsah historických období, o kterých se má v jednotlivých ročnících učit, budu nadále uvádět jen autory a jejich díla, která by v čítankách vhodně doplňovala učivo dějepisu. Třeba pro ilustraci doby obrození se z učebnice literatury úplně vytratil Jan Kollár a jeho Slávy dcera. Zůstaly však ukázky z básnické tvorby F.L. Čelakovského. Také poměrně malý prostor zůstal pro Karla Hynka Máchu. Když už se v dějepise učí, že je zakladatelem našeho romantismu, snad by bylo dobré, dát jeho Máji v učebnici větší prostor. Stejně tak Karel Havlíček Borovský se z našich čítanek vytrácí. Je to škoda. Třeba Tyrolské elegie jsou výborným doprovodným textem učiva o době bachovského absolutismu.
Božena Němcová je žákům také ne zcela přesně interpretována. Spolu s Erbenem je jako sběratelka lidových pohádek především představitelkou pozdního romantismu u nás a navíc povídka V zámku a podzámčí je klasická ukázka utopického socialismu. To je učivo dějepisu v 8. ročníku. Když už jsme u vzniku socialismu, nebylo by na škodu zařadit do čítanek také text Nerudova fejetonu o 1. máji 1890. Žáci, ale i mladší učitelé, by si aspoň uvědomili, že 1. máj vůbec není svátek komunistický.
Velmi mě překvapilo, když jsem v 8. třídě zjistil, že žáci nemají ani přibližnou představu o obsahu Starých pověstí českých od A. Jiráska. Dokazuje to skutečnost, že žáci velmi málo čtou a především, že vlastivěda na 1. stupni je velmi odbývána. Přitom pro naše téma mezipředmětových vztahů se nabízejí hned dva předměty. Dějepis - pozdní romantismus a hudební výchova - Smetanova Libuše.
Celkově by se předmět česká literatura na ZŠ měl opět více věnovat generaci Májovců, tak jak to bylo dříve běžné. Na jejich díle se v dějepise může krásně dokumentovat vývoj tehdejší české společnosti. Chtěl bych také ještě připomenout německy píšící autory, kteří v 19. století žili v Čechách. Autoři nových učebnic pro ZŠ o nich stále mlčí.
Pro 9. ročník zbývá celek literatury 20. století. První světová válka silně ovlivnila spisovatele, kteří sami válkou prošli. V čítankách se nám celá tato generace „scvrkla“ na Haškova Švejka. To je, zdá se mi, škoda.
Stejně tak období mezi válkami je v nových učebnicích tak nešikovně koncipováno, že se nedá využít pro doplnění dějepisu. Přitom tvorba naší wolkerovsko-nezvalovské generace koresponduje s učivem dějepisu 20. století. Závěr čítanky pro 9. ročník by mohla tvořit ukázka prací tzv. samizdatových spisovatelů. V současných učebnicích však těmto spisovatelům je věnována, myslím až přehnaná pozornost.
Napsal jsem úvahu, jak by bylo možno navzájem sladit dva učební předměty základní školy. Aby myšlenka propojení učiva dějepisu a české literatury byla uskutečněna, musely by vzniknout úplně nové učebnice literatury. To by ale musely těsněji spolupracovat kolektivy autorů učebnic a především by muselo jít o snahu vytvořit skutečně kvalitní systém učiva, a ne pouze komerční nebo jiné zájmy.