Problémy netolerance se objevují na nejrůznějších místech Země. Liší se zaměřením, intenzitou... Nevyhýbají se ani nám. proto se tolik lidí dobré vůle po celém světě snaží o změny k lepšímu.

GLOBEA, mezinárodní iniciativa pro toleranci a lidská práva, se rozhodla uspořádat již 2.konferenci, na kterou se do Prahy sjeli lidé ze 30 zemí světa. Lidé rozdílných profesí (vysokoškolští profesoři, komisaři společností nadnárodní úrovně, rómští asistenti, výzkumní pracovníci, učitel), mezi nimi i delegáti ASUD, kteří se sem přijeli učit vzájemnou výměnou informací rozšířit si obzory, navázat nové kontakty.

Čtvrteční přednášky byly věnovány spíše globálním otázkám, všeobecným problémům menšin a různým přístupům k nim (Vyjednaný řád = proaktivní kroky k prevenci etnického násilí a propagaci porozumění mezi skupinami prof. Parillo z New Jersey University; Ochrana národnostních menšin v mezinárodním právu - Zdeňka Machnykova, Úřad vysokého komisaře pro národnostním menšiny OSCE...). Jednotlivé diskusní příspěvky řečené oficiálně do mikrofonu v souvislosti s přednáškami byly zajímaví, ale snad ještě zajímavější byly dialogy neformální, při kávě a volných chvílích v kuloárech.

V pátek v nádherném prostředí Senátu se hovořilo spíše o jednotlivých konkrétních případech a jejich řešení. Tady jsme si přemýšleli o myšlenkách několika příspěvků: K. Holomka ze Společenství Romů na Moravě, o zkušenostech z výuky romštiny ve Finsku (Miranda Vualasranta), a o současných snahách Evropského centra pro práva Romů o pomoc romským dětem (Dimitra Petrovna) a dalších vystoupení. Velký ohlas vzbudily příspěvky nejkonkrétnější. ostravská Helena Balabánová a její fungující projekt celodenního provozu ve škole, která je otevřená nejen dětem, ale i jejich rodičům a širší veřejnosti podnítila diskusi (na kterou ovšem v oficiálním programu vyhrazená minutová dotace nestačila). Jana Hejkrlíková s množstvím řešení ve vztahu k českým Romům, Petr Uhl s konkrétními články řešení na české nejyvšší úrovni (vláda připravující koncepci integrace cestou emancipace, ne asimilace; vláda připravující opatření opatření v otázkách zaměstnanosti a školství...).

Sobotní semináře s tématy např. Vzdělávání jako nástroj prevence genocidy (August Zeno, Švýcarsko), Jak používat drama a hraní rolí ve výchově k míru (Karel Vanspringel, Belgie), Inklusivní a kooperativní vzdělávání v ČR (Pavla Polechová, UK Praha) aj. se mně osobně zdály jako nejlepší cesta k hledání porozumění mezi lidmi různých ras, národností, náboženství, filozofií. Účastníci semináře se sblížili, viděli lépe jeden na druhého. Jen škoda, že právě tyto workshopy byly určeny jen základnímu okruhu účastníků.

Byly to nádherné tři dny. Všichni jsme bublali dobrem, všechno fungovalo, každý vymýšlel desítky dobrých řešení, která mohou napomoci soužití lidí.

Doma v televizním zpravodajství vystupovali ustaraní hlasatelé hovořící o novém exodu Romů a o připravovaných „odvetných“ opatřeních vlády Velké Británie. A já si připomněla Lauru Laubeovou, Evu a Janu Krczmářovy i Davida Kořínka z přípravného výboru GLOBEY, kteří svou životní energii pokládají na oltář dobré věci. Vzpomněla jsem si na Josefa, romského asistenta, na Hildu a její poutavé vystoupení k historii Romů, na všechny ty desítky lidí, kteří tvořili jeden celek. Nezáleželo na původním prostředí, národnosti, na stavbě těla... Všichni našli společnou řeč.

P.S. Konkrétní referáty lze nalézt na www.tolerance.cz (seminář 2000). O práci GLOBEY se lze informovat na adrese Kettnerova 2052, Praha 5, 155 00, fax: 02/ 651 44 42, e-mail: globea@tolerance.cz.

Ještě jedna poznámka ke konferenci o toleranci:

Z programu sobotního semináře mne mimořádně zaujal dokumentární film, který přivezli delegáti z Jihoafrické republiky. Jeho námětem byla nedávná válka ve Rwandě. Obsah - působivé a zajímavé dokumenty z průběhu války komentované jejími účastníky i historiky - byly nejen dobře vybrány, ale na nevelkém časovém prostoru i didakticky perfektně zpracovány. Kdo zhlédne film, připravený objektivně o černoších bílými autory, pochopí podstatu sporů, jejich genezi i podíl kolonizátorů na vnitřních konfliktech černého kontinentu. Kdo zhlédne takový film u nás, musí jen zalitovat, že za celou desítku let tu nebyl pro školní výuku vytvořen nejen ucelený soubor podobných dokumentárních filmů k dějinám naší země, Evropy i světa tak složitého období, jakým bylo 20. století, ale ani žádný jednotlivý, takto didakticky zpracovaný funkční výukový pořad. Ač podkladů obsahují naše filmové archivy stovky, snad tisíce hodin. Dokumenty promítané v televizi a učiteli zařazované do hodin dějepisu, nejsou svou délkou, pojetím nebo náročností pro výuku optimální a neplní cíle, které jsou žádoucí - tak, jako tomu bylo v případě zmíněného pořadu. Znovu jsme se mohli přesvědčit o působivosti a efektivitě vhodných dějepisných pomůcek, takže dík za něj.

Každoroční shromáždění delegátů jednotlivých členských asociací Euroclio se letos konalo v Portugalsku. Bylo spojeno s konferencí, jejímž tématem bylo zamyšlení nad tím, jaké místo v životě dnešní společnosti zaujímá historie, jak jsou vzpomínána nebo slavena historická výročí nebo události, které se zapsaly do dějin Evropy nebo dané země. K tomu všechny asociace předem zpracovaly obsáhlý dotazník (s jeho výsledky budeme seznámeni později).

Organizace konference i jednání Euroclio se letos ujali členové Asociace portugalských profesorů dějepisu a uspořádali ji v hlavním městě Lisabonu ve dnech 22. - 26. března. Každou zemi zastupovali 1 - 2 delegáti vyslaní výbory členských asociací. V loňském roce jich bylo 51, letos jsme přijímali 52. člena (asociaci Azerbejdžánu).

Výroční zasedání se konalo poslední, čtvrtý den konference. Hlavní materiály byly již předem projednány ve výborech jednotlivých asociací, které k nim poslaly své připomínky. Další byly zveřejněny v ročence Euroclio - šlo především o přehlednou zprávu o všech aktivitách, na nichž se podílelo vedení Euroclio, další evropské instituce a organizace a členové některých dějepisných asociací. Někde mezi nimi byli i delegáti ASUD.

Ve spolupráci s Radou Evropy se realizoval projekt o učení a vyučování o dějinách Evropy ve 20. století, projekt spolupráce zemí v oblasti Černého moře, tříletý maďarský projekt Učení a vyučování k demokratickému občanství, několik seminářů k výuce dějepisu v Rusku, Jugoslávii a v Makedonii. Evropská unie podpořila konání semináře o demokracii a prosperujícím státě v Doornu (IL 13), polský projekt Kreator; další členové se účastnili mezinárodní konference UNESCO o překonávání stereotypů a předsudků v učebnicích dějepisu zemí jihovýchodní Evropy, pokračoval projekt Uroki Klio, jehož výsledkem jsou vynikající moderní ruské učebnice (IL 12 a IL 14). Nově se rozvíjejí projekty v zemích, které potřebují pomoc při zavádění moderních metod výuky, v Estonsku a Litvě. Euroclio se účastní i řady aktivit ve spolupráci s Körber Foundation, do nichž jsme rovněž byli zapojeni, a další se připravují (viz historická soutěž - str....). Jde také o spolupráci na objasňování problémů evropské historie směrem k vzájemnému pochopení obyvatel různých regionů. Další akce s mezinárodní účastí organizují asociace a univerzity (v Yorku, v Ulsteru).

Dvakrát ročně vydává Euroclio Bulletin ( 1999 č.11 a 12) a ročenku. Do budoucna plánuje další akce: příští konference a výroční zasedání bude v březnu 2000 v Tallinu a jeho tématem bude Historie každodenního života; pokračují projekty pro vzdělávání učitelů Uroki Klio v Rusku, projekt o nových metodách výuky v Estonsku a Litvě, v přípravě jsou projekty na pomoc zemím, kde se nové metody teprve začínají uplatňovat - první na Ukrajině, druhý ve spolupráci albánské, bulharské a makedonské asociace.

Pro naši práci je účast na oficiálních jednáních a odborných přednáškách důležitá, ale ještě významnější jsou osobní setkání s kolegy - členy výborů evropských asociací, od nichž získáváme zkušenosti z jejich práce, nové nápady a informace; s některými z nich jsme navázali osobní přátelství a vyměnili si dějepisné pomůcky a učebnice. Na posledních dvou konferencích jsme se seznámili také s českými učiteli dějepisu vyučujícími v zahraničí, s nimiž jsme začali spolupracovat.

Výboru Euroclio jsme předali návrh na uspořádání konference v Praze 2002. Byl s velkým potěšením přijat. nyní bude nezbytné pracovat na konkretizaci témat a celého programu.

V květnu 1999 jsem vás v Informačním listě č. 11 v článku „Pokus první a úspěšný“ informovala o ruské učebnici „Poválečné období 1945-1955“. Učebnice představuje jedinečný výsledek spolupráce ruských historiků a pedagogů s mezinárodními experty.

Přesně po roce mám příležitost seznámit vás s 3. dílem učebnicové řady, který zachycuje vývoj Sovětského svazu v období přestavby. Učebnice I. Ukolové a L. Kacvy vyšla v Moskvě v roce 1999. Její autorky, účastnice projektu a semináře „Uroki Klio“ organizovaného v rámci Euroclio, s velkou vervou pokračovaly v započaté spolupráci s kolegy y Rakouska, Holandska, Anglie a Skotska. Připomínám, že celý projekt byl soustředěn na zpracování nového přístupu k obsahu dějepisného vydělávání, na hledání alternativních témat, která by se mohla organicky spojit s tradičními způsoby výuky dějepisu v Rusku. Hlavní důraz se i tentokrát kladl na rozvoj schopností samostatného hodnocení historického textu.

Obsah této výjimečné učebnice je rozdělen do čtyř částí:
1/ Společnost: Politika a ekonomika
2/ Rozpad SSSR, národnostní vztahy
3/ Klid: konec 80. let - začátek přeměn
4/ Místo závěru: Výsledky „Éry Gorbačova“
Dodatečně bude vydána metodická příručka pro učitele.

Každá z uvedených částí je dopodrobna zpracována v několika kapitolách. Jejich autorský text je rozčleněný do krátkých odstavců, které spíše motivačně než dokonale obsahově vypovídají o historických událostech. Dále následuje výčet hlavnich otázek vztahujících se k problému popisovanému v kapitole. Základ tvoří ukázky dokumentů, které jsou opatřeny otázkami, tentokrát podrobnějšími. Ty směřují k jádru problému, jeho pochopení, vysvětlení, vyslovení žákova či studentova názoru a s tím spojenému hodnocení, popř. citovému působení, souhlasu či odmítnutí daného řešení.

Co vše se v učebnici objevuje jako historický dokument? Jsou to úryvky z novinových článků a veřejných vystoupení politiků, novinářů, z dopisů, stanov společenských organizací, pasáží z ústavy, různých prohlášení a programů; dále výpovědi očitých svědků, rozhovory s významnými osobnostmi (včetně vědců), hodnotící soudy ekonomů a filozofů, výsledky anket, statistických tabulek z průzkumů veřejného mínění obyvatel, schémata, plánky, názory lidí z ulice, úvahy disidentů, spisovatelů a básníků, dobové fotografie, plakáty, karikatury a anekdoty, dětské kresby, ukázky z studentského časopisu, úryvky z děl spisovatelů (G. Baklanova, J. Bondareva), básníků (B. Okudžavy, A. Vozněsenského, V. Lapšina), prezidentská nařízení výjimečného stavu.

Především obrázková a fotografická dokumentace je velmi působivá. Všechny tyto pečlivě vybrané dokumenty sledují jedno: mají přimět žáka k aktivní samostatné práci, jejímž výsledkem by měl být vlastní soud, vyslovení vlastního stanoviska.

Pod dolní čarou jsou uvedeny vysvětlivky k jednotlivým významným osobnostem nebo pojmům použitým v kapitole. Slovník pojmů slouží v některých kapitolách i jako důležitá pomůcka pro dokonalé pochopení pramenů. Jsou v něm vysvětlena např. slova: asimilace, segregace, pluralismus, etnikum atd. Autoři použili srovnávací metody a některé dokumenty postavili do protikladu. Např. usnesení o nutnosti zvýšení výroby, její reorganizaci, vědeckotechnického pokroku a zavedení disciplíny je zcela záměrně postaveno proti tabulce, která analyzuje věkové skupiny ruského obyvatelstva ve vztahu k alkoholu. Z toho vyplývá vládní nařízení o omezení alkoholismu a hospodářské výsledky protialkoholické kampaně. V závěru je prezentována výrazná změna v myšlení lidí a státem podporovaná politika „glasnosti“.

Stručná charakteristika obsahu učiva nejnovějších ruských dějin.

Je to především tendence dosáhnout plné rehabilitace obětí stalinských represí (od roku 1988 společnost Memorial), které přerostly v reformy politického systému. Dále je popsána likvidace monopolu moci komunistické strany. Hojně jsou použity dokumenty z období totalitního systému, vzpomínky M. Gorbačova z publikace „Život a reformy „ (1955). Do protikladu jsou dány názory protivníků změn ústavy. Nechybí výsledky prezidentských voleb, tabulky s průzkumem důvěry k takovým institucím jako jsou odbory, Komsomol, armáda, KGB, církev atd. Nivinové úryvky informují o lístkovém přídělovém systému na základní potraviny včetně legitimace spotřebitele. Popsány jsou metody státního řízení obchodu. Proces národnostní politiky vyúsťuje v referendum o zachování SSSR.

Velký prostor je věnován problému mládeže. Zajímavé je srovnání výpovědi ruských dětí a francouzských šesťáků „v předvečer“ přestavby o představách budoucího života. Styl ruských adolescentů a mladých lidí vůbec je dokreslen slovníkem žargonů vystihujících aktuální jazyk mládeže té doby. Ten za posledních 10 - 15 let doznal mnohých změn. Byl poznamenán vlivem angličtiny, ale především působením rockové hudby a vzory západního hnutí 60. let. Rocková muzika se stala fenoménem s obrovskou silou spojovat mladé lidi.

Jsou prezentovány plakáty, texty kapel, momentky z koncertů. Zodpovídáním otázek studenti volně přecházejí od tématu, které je jim nejbližší, k problému celospolečenské přestavby. Prameny je učí argumentovat, mají možnost názor potvrdit nebo jej vyvrátit, popř. se vyjádřit, čím by se sami chtěli zabývat. Tuto pasáž učebnice považuji motivačně za nejdůležitější, studentům „ušitou na míru“. Vývoj událostí v Rusku kulminuje pokusem o státní převrat - takzvaným srpnovým pučem“. Je zachycen jako strhující kronika s bohatou fotodokumentací, výpovědmi svědků - účastníků boje o Bílý dům na straně jedné a vyslovením názorů pučistů na straně druhé.

V druhém celku je zachycen rozpad SSSR a národnostní vztahy. Výpověď L. Brežněva o jednom „sovětském národě“ potvrzuje extrém v řešení národnostních otázek posledního impéria na světě. (Jen mezi léty 1921 - 1985 se administrativní hranice národnostně-územních celků měnily celkem 94 krát!)

Novým rysem učebnice je zařazení modelových situací, dialogů s prvky dramatické výchovy - otázky a námitky k právům a postavení etnických skupin v mnohonárodnostním ruském impériu. Studenti docházejí k poznatku, že narůstající napětí mezi národy nutně a logicky vyústí v mezinárodní konflikty. Jednotlivé problémy (Krymských tatarů, Arménů, konflikty v Azerbejdžánu, Pobaltí, Moldávii, Gruzii, Kirgizii či Kazachstánu) jsou předkládány formou výpovědi novinářů, vojenských velitelů (A. Lebeď) a poradců a jsou zachyceny na mapě národnostních konfliktů i s počty obětí z let 1988 - 91 v jednotlivých regionech. Chronologický přehled událostí poskytuje základní časovou orientaci na území rozpadajícího se SSSR a mezinárodní ohlas na půdě OSN. Oživení v nashromážděných informacích představuje aktuální glosa o utvoření „Baltské cesty“ - živého řetězu lidí podél trasy Talin - Riga v den 50. výročí podepsání

paktu Molotov-Ribbentrop. Studenti poznávají závažnost národnostních problémů a potřebu dojít při řešení k jádru věci. Otázkami jsou vybízeni k vlastním návrhům národnostního uspořádání (výpovědi A. Solženicyna a A. Sacharova) a ke kladní otázek i svým rodičů, a známým. Mají reagovat na projev B. Jelcina u příležitosti utvoření Společenství nezávislých států Ruska, Ukrajiny a Běloruska.

Další část je věnována počátku samotných přeměn. Uvozují je vzpomínky H. Kissingera (z knihy Diplomacie) na setkání M. Gorbačova s R. Reganem. Prezentují se postupné sovětsko-americké smlouvy o likvidaci zbrojního arzenálu až do roku 1991, kdy skončila studená válka. Události vrcholí v zemích „východní“ Evropy: Polsku, Maďarsku Bulharsku, Československu a Rumunsku. Poměrně velký prostor je věnován přehodnocování vstupu sovětských vojsk do Československa v srpnu 1968. Poslední tečkou je zrušení struktur Varšavské smlouvy a rozpuštění RVHP v létě 1991. Sjednocení Německa je připomenuto bohatou fotodokumentací, vyprávěním M. Gorbačeva o jeho návštěvě v říjnu 1989. Choulostivé otázky týkající se členství Německa v NATO a z toho plynoucí možná „hrozba“ pro Rusko jsou posledními úvahami o rozpadu Sovětského svazu.

Závěr tvoří kapitola o výsledcích doby M. Gorbačova. Výsledky dotazníku, který zkoumal význam přestavby, přezdívky Gorbačova, soudy zahraničních politiků a ekonomických analytiků se snaží vykreslit události a charakterizovat tuto dobu. V samém závěru (opět v protikladu) pod slovy Gorbačova z roku 1996 o jeho úsilí a státnické činnosti se objevuje úkol poslední a zcela kontroverzní. Vybízí rozdělit si ve třídě úlohy na žalobce, obhájce a soudce a sehrát scénku soudu vedeném s M. S. Gorbačovem.
Kdo má právo soudit?
Návrhy na řešení.
Jaké rozřešení přinese soud?

Tyto otázky se už netýkají jen ruských žáků a studentů. Jsou adresovány i našim vyučujícím; neboť jsou to oni, kdo se musí na toto obsahově nesmírně těžké téma připravit.

Učebnice o ruských dějinách období 1985-91, které mají tak mocný dopad nejen na Evropu, ale i na jiné kontinenty, nás bolestně ve všech důsledcích nutí stále se zamýšlet.

V dubnu přijela do Prahy naše členka Zlata Chatel z Bruselu. Při osobním setkání jsme prohovořily návrh projektu evropské školy na téma života a školní práce v multikulturní Evropě, na němž by se prostřednictvím internetu měli podílet žáci z Bruselu, Krakova a Prahy.

Metodik bratislavské filozofické fakulty připravující učitele dějepisu a spoluautor u nás obdivovaných učebnic pro základní školy Viliam Kratochvíl připravil pro studenty pražské FF pracovní seminář o práci s prameny. Při té příležitosti nám přivezl slovenské materiály pro výuku dějepisu. Na oplátku za ně i za dříve zaslané učebnice a časopisy jsme mu věnovali naše publikace. Rovněž jsme předběžně dohodli jeho pozvání k uspořádání semináře na některé z našich akcí na podzim.

Třetím zahraničním kolegou, s nímž jsme se spřátelili, je český učitel ze Stockholmu Dalibor Svoboda. Řídí zajímavý projekt, v němž spolupracují žáci několika států na dohodnutém historickém tématu. Zdroje poznání nalézají také pomocí internetu, ale především využívají tuto cestu k vzájemné výměně výsledků pátrání a ke konzultacím k jednotlivým problémům. S tímto projektem organizovaným v rámci Rady Evropy zajímavě seznámil účastníky lisabonské konference. O tomto projektu virtuální školy označovaném jako European Schoolnet se zájemci mohou dozvědět na Home Page.
Subscribe to the general newsletter: www.eun.org/newsletter.html
Subscribe to the Teachers newsletter: www.eun.org/teachers-newsletter.html