INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 14
--------------------------
20. dubna
--------------------------
-----------------------------
Vážený pane náměstku,
ani rozpočet a další výstupy práce státních úředníků nejsou primárně určeny k prezentaci v médiích. Domníváme se, že tři stovky členů asociace mají právo na informaci o tom, čemu se věnuje jimi zvolený výbor (stejně jako další zájemci o tuto problematiku), proto své aktivity zveřejňujeme dle svých možností.
Na rozdíl od Vás nepovažujeme věc za vyřízenou.
Takové sdělení státního úředníka ve vztahu k občanům nechápeme.
Dosud jsme od Vás žádnou snahu o polemiku nezaznamenali. I tentokrát šlo pouze o opakování Vašich dřívějších tvrzení, která se ovšem z celého souboru nedostatků z Otevřeného dopisu historiků a učitelů dějepisu týkají jen jediného bodu. Raději bychom se seznámili s vysvětlením jednotlivých bodů z našeho dopisu.
Vaše cíle neznáme, nemůžeme posoudit, nakolik a v čem se míjíme.
Stanovisko k Vašemu dopisu ze 17. dubna, v němž jste reagoval na dopis určený poslancům, senátorům a veřejnosti, máme zpracované, ekonomické nároky na jeden e-mail jsou v porovnání s jinými požadavky ministerstva na nás zanedbatelné. Náročnější je to časově, ale v zájmu věci rádi přidáme k tisícům hodin věnovaných v našem volném čase úsilí o kvalitní dějepisné vyučování několik dalších. Zda se jím budete zabývat, záleží na Vašem rozhodnutí. Je samozřejmé, že jste nás o ně nežádal.
Není jasné, zda jako náměstek ministra svá stanoviska a vyjádření s někým konzultujete, naším zvykem je o tom, s čím vystupujeme na veřejnost, se společně poradit, proto ta časová prodleva. Diskusi s úředníky, v jejichž rukou je osud našeho vzdělávání (byť ti o to nestojí), považujeme za velmi smysluplnou a očekávali bychom totéž na druhé straně. Nevíme o efektivnější cestě. Proto následuje naše odpověď na Vaši reakci na náš Otevřený dopis:
Vážený pane náměstku,
jsme velmi překvapeni tím, že odpovídáte na dopis, který je určen jiným adresátům. Zřejmě Vás vyvedl z míry, tak si alespoň vysvětlujeme jeho obsahovou a stylistickou nevytříbenost. Nicméně se cítíme povinováni reagovat na jednotlivé pasáže Vašeho stanoviska.
Váš dopis názorně, až čítankově demonstruje přístup, s nímž se běžně na ministerstvu setkáváme - napomínání za scestné názory, za naši nedostatečnost, ukřivděnost a nekorektnost i různá osočování a podsouvání nám záměrů, které nemáme, bez jediného konkrétního argumentu - mnoho slov o ničem. Mrzí nás, že jste zcela pominul, že stejným dílem jako výbor ASUD, je signatářem dopisu výbor Sdružení historiků ČR. Tak jako jste přehlédl fakt, že posledním impulsem k jeho napsání bylo nezařazení dějepisu mezi třináct volitelných předmětů státní maturity (nic na tom nemění skutečnost, že tento plán pro neodbornou přípravu zkrachoval) i mlhavá odpověď CERMAT.
Z věty „Ne, že bych se vším nesouhlasil“ bychom mohli vyvodit, že se vším, co jsme napsali, souhlasíte, ale z obsahu vyplývá, že tomu tak není.
O možnosti konstruktivního dialogu mezi ASUD a MŠMT nevíme. Vždy to byly jen naše podněty, návrhy nebo rozbory, ze strany ministerstva prázdná slova; v listopadu 1998 jste nám nabídl další osobní jednání, na ně jste se pak nedostavil a 1. října nás písemně odkázal na Vaše podřízené. Všechny naše návrhy byly pracovníky ministerstva osobně i písemně odmítnuty nebo uloženy ad acta, aniž by někdo o nich s námi konstruktivně diskutoval. V dalších dopisech nám bylo sděleno, že nemáme pravdu a vše je v pořádku (dokládá to i korespondence zveřejněná v IL a na naší internetové stránce).
Diskutovat o cílech (nejen dějepisu) jako předpokladu dalších činností MŠMT, navrhujeme od roku 1990, každé ministerské garnituře znovu. Napsali jsme to i do svého vyjádření k „Bílé knize“, které jsme však na rozdíl od přislíbeného zveřejnění všech názorů, na internetových stránkách MŠMT nenašli. Za jeden z nejzávažnějších nedostatků řízení školství od roku 1990 považujeme, že nejsou nejen vyjasněny cíle, pojetí, obsah a metody naší současné školy i jednotlivých předmětů, ale že se o nich na oficiální bázi ještě ani nezačalo diskutovat. Výchozí studie několika autorů Výzvy jsou tak neurčité, nereálné nebo obecné, že k tomu základ neposkytují. Z naší strany jsme konkrétní zásadní materiál k dějepisu zpracovali v projektu „Historie ve škole - její možnosti v rozvíjení poznání, občanského vědomí, morálky a tvořivosti žáků a studentů - a její potřeby“. Od roku 1994 leží výsledek této tříleté práce desetičlenné skupiny učitelů základních, středních i vysokých škol na Vašem ministerstvu, aniž by se jím někdo z pracovníků MŠMT zabýval a aniž bychom měli příležitost o jeho obsahu s příslušnými pracovníky hovořit. Vaše hodnocení práce ASUD nutně vyplývá z toho, že jste naše stránky nepročetl, jinak by Vám nemohly uniknout články dotýkající se i teoretických témat a hlavně nabídka tří námi vydaných sborníků obsahujících naše pojetí dějepisu a konkrétní zkušenosti učitelů. Obdobně jste zřejmě přehlédl internetovou stránku Euroclio a informace o tom, jaká role je dějepisu v Evropě přičítána.
Učební plán nemůže být záležitostí ani učitelů jednoho předmětu (jak nám vytýkáte), ani úředníků ministerstva, ale výsledkem práce odborníků mnoha oborů. Takový vědecky fundovaný tvůrčí tým však u nás neexistuje.
Informační listy pro členy ASUD jsou především i n f o r m a č n í - vést na jejich stránkách Vámi požadované úvahy by vzhledem k rozsahu IL omezenému finančními prostředky ani nebylo v našich možnostech. To, co Vám chybí - totiž objasňování cílů historického vzdělávání - je však už dávno našim členům jasné. Jen nemají pro realizaci vhodné podmínky. Vy si zřejmě nedokážete představit jiný dějepis než biflování dat a jmen. To je ovšem škoda (samotný tradiční název předmětu není třeba vinit).
Dle našich informací byl návrh dohody historiků v souladu s dokumenty podepsanými ministerstvem školství již dříve s Jazykovědným sdružením a Jednotou českých matematiků a fyziků; proto nechápeme, proč pro každého platí jiná pravidla. Ředitele HÚ ČAV a bývalého prorektora UK univ. prof. PhDr. J. Pánka, DrSc., který vedl jednání s panem ministrem a s Vámi, považujeme za více než dostatečně kvalifikovaného, aby dokázal posoudit, co je správné a možné. Škoda, že k tomu, proč jste dříve s panem ministrem projednanou dohodu zamítl, sám neuvádíte žádný konkrétní argument.
V dopise obsažená tvrzení s vysvětlením Vaší neochoty dát dějepisu časový prostor běžný v celé Evropě, slyšíme od Vás při každém setkání. Nemá smysl stále je opakovat. Pamatujeme si je, ale jak jsme mnohokrát uvedli, nepřesvědčují nás. Každý dobrý učitel ví, že morální zásady, hodnotový systém, dovednosti získávat informace, vybrat si své zaměření i povolání nebo formovat vztah k zemi i potřeba ochraňovat Zemi se utvářejí p r o s t ř e d n i c t v í m obsahu i metod v š e c h předmětů. V žádném případě tedy novými a novými předměty nebo tak nekoncepční skrumáží témat, jakým je současná občanská výchova, která není propojena s dalšími předměty, především literaturou, dějepisem, estetickou výchovou, zeměpisem ani rodinnou výchovou aj.; navíc vyučována neodborně představuje z velké části ztrátu času. Ostatně selhání tvůrců dokumentů tohoto předmětu se projevilo i v maturitním oboru SVZ. Nedej bůh, aby ministerstvo schválilo další nesmysly. Divíme se, že podobné návrhy, jaké uvádíte, může ministerstvo brát vážně.
Jen trochu soudný člověk ví, že např. informatiku lze nejlépe učit právě v běžné výuce jednotlivých předmětů; to ovšem vázne na materiálním zabezpečení a časové dotaci předmětů. Měli jsme předloni možnost uspořádat takový kurz konkrétně pro učitele dějepisu se špičkovým anglickým lektorem, ale museli jsme od svého plánu upustit; ani od ministerstva ani z jiných zdrojů se nám nepodařilo získat finanční prostředky.
Také tvrzení, že nejsme schopni vidět vše v souvislostech, jsme také od Vás i jiných slyšeli. Spolu s historiky jsme chtěli na stávající tragický stav, jehož příčiny začínají na ministerstvu školství, veřejně upozornit. Nechceme čekat, až za nějakou dobu, když nikdo nebude ani tušit, kdo byl T. G. Masaryk, Heliodor Píka, Milada Horáková nebo Jan Palach, se řeklo - za co byli ti neschopní, nezodpovědní učitelé placeni. Za deset let se vystřídala již pěkná řada ministrů a náměstků - nikdo se nebude ptát, který z nich to má na svědomí, neboť všechna osudová rozhodnutí jsou zcela anonymní. Až už ani Vy jako náměstek na ministerstvu dávno nebudete, čeští učitelé dějepisu i historikové budou takovou zodpovědnost stále nést.
V dopise jste zopakoval svá tvrzení k jedinému tématu, časové dotaci dějepisu na ZŠ; pominul jste všechny ostatní v našem dopise uvedené závažné neřešené problémy - maturity z dějepisu a dějepis na gymnáziích a SOŠ, zájmové aktivity žáků a studentů, vzdělávání učitelů, pomůcky, vlastivědu, tvorbu osnov a dalších dokumentů, aprobovanost výuky, metodický časopis a pomoc učitelům, výuku dějin 20. století, plnění osnov atd. Obsahu posledního odstavce bohužel nerozumíme.
Není pravda, že nejsme ochotni naslouchat. Ale musí být čemu.
I když z historie víme, že podobná jednání bývají svízelná a strastiplná, víme také, že dohoda mezi učiteli a úředníky, ovlivňujícími svými nařízeními práci tisíců pedagogů a statisíců žáků, je v demokratické společnosti jedinou cestou, která může zabránit dalšímu poklesu úrovně naší vzdělanosti. Proto věříme, že ku prospěchu všech budete uvažovat o dalších variantách spolupráce jak s historiky ve směru k vytvoření kvalifikované a kompetentní odborné komise, tak i s učiteli k vyřešení dalších naléhavých problémů, jakým jsou dvouhodinové dotace, vysokoškolské i další vzdělávání učitelů, podmínky práce asociace aj.
Není možné nadále přicházet do ministerských kanceláří jako poddaní pokorně předávající své supliky vrchnosti, která je ochotna je vyslechnout a bez výsledku je poslat domů.