Nejprve upřímné poděkování těm z našich členů, kteří poslali výboru k novému roku pozdrav a slova uznání za dosavadní práci, k osvěžení pak několik stále navýsost platných slov Učitele národů z úvodu jeho Didaktiky /text s mírně upraveným slovosledem/
Z části Věnování :
„ ... nic pak není na tom světě těžšího, než navyklostem odvykati... člověka zle navedeného, zle navyklého lépe chtíti nakvésti a vyučiti. Neboť strom, jak vzroste, tak stojí, buď přímo nebo křivě, na výš vystřelený nebo na šíř rozložený; přestrojovati ho, pominuls-li čeho, dokud byl mladý, již pozdě, již darmo. Loukoť v kolo ohnutá a tak zaschlá v kusy se dříve poláme, než by se narovnala; to vídáme svýma očima.
Z toho lze ... učinit ten závěr, že má-li být lidským neřádům nějak bráněno, musí se tak dít skrze prozřetelné a rozumné vedení mládeže.Tak jako když někdo chce obnovit krásnou zahradu, musí zasadit mladá pláňata, štěpovat je a ty, které rostou, dobře vésti. Staré stromy předělávat a přeštěpovávat je nemožné nebo alespoň těžké a nevelmi užitečné....“
Z Komenského zamyšlení nad tím, jaký smysl bude mít Didaktika, jak poslouží...
“...předně rodičům, kteří dosud bývali nejisti, bude-li co z jejich dítek nebo ne. Chodili a hledali, platili preceptory atd. a tak často nadarmo... preceptorům, z nichž mnozí nevěděli, v čem spočívá jejich povinnost a jiní neznali, jak ji konat; trápili se, moždili, měnili se a mátli...
Dítkám samým, aby bez nesnadnosti, bez tesknosti, bez práce, bez tlučení, jako skrze hru a kratochvíli vedeni byli až k vrchům umění a moudrosti... školám, které nejen napraveny, ale i náramně rozšířeny býti mohou .. obcím - dle Ciceronova svědectví: Jaký lepší dar můžeme obci přinésti, než jestliže mládež vedeme a cvičíme, neboť správa obcí a lidské společnosti záleží na dostatku rozumných lidí. Protož i Melanchton... napsal, že uměti mládež vésti více jest než Troje dobývati.
Národu celému poslouží, že bohdá napomůže k tomu, aby skrze povstávání i mezi námi velikých a vysoce osvícených mužů měl více vážnosti a vzácnosti mezi národy, poněvadž je zřejmé, že pro tento nedostatek nejedněm jsme k pohrdání byli. ...A tak když všecka naše mládež ve vzdělání /literním umění/ bude vedena a každý najde svou cestu, kam má a může jíti, není možné, aby z tolika tisíc každoročně v nižších školách se učících neměl jich dobrý díl do vyšších škol přicházeti a odtud... výše vystupovati, že nejen národ náš, ale i jiné světlem moudrosti budou moci osvěcovat...“
A nakonec myšlenka ze samého závěru první části Komenského Didaktiky:
