Před několika lety se v Poličce, v ZŠ Na Lukách, zrodila myšlenka uspořádat pro žáky základních škol a víceletého gymnázia ve městě zábavnou historickou soutěž. Ujala se a v dalších letech byla rozšířena i pro ostatní školy okresu Břeclav. Druhý ročník byl v roce 1998 organizován pro školy celého okresu v Bystrém a na hradě Svojanov a třetí v roce 1999 v Litomyšli. Zájem škol byl velký, nakonec mohlo být do soutěže přijato pouze 15 školních družstev. Čtyřčlenná družstva (šesťák, sedmák, osmák, deváťák) soutěžila na několika místech ve městě.
Nejdříve děti řešily úkoly, které vyplynuly z návštěvy skvostného renesančního zámku - najdi na stavbě prvky, které nejsou renesanční, kdo byl českým králem v době výstavby zámku, pokus se nakreslit jedno ze sgrafit, jimiž je zámek vyzdoben, zkus identifikovat dalšístavby zámecké ho areálu - jízdárnu, konírnu, kočárovnu - a další.
Druhou částí soutěže byla návštěva pracoviště Státního okresního archivu Svitavy, který má své sídlo v Litomyšli. Díky vstřícnosti pracovníků archivu zde byly pro soutěžící připraveny v ba-datelně další úkoly - uveď základní heraldické barvy, veduty s velkými znaky přiřaď jednotlivým městům okresu Svitavy, urči předložené psací látky ( ruční papír,, pergamen, papyrus ), vysvětli, co je filigrán, z přeložených pečetí urči královskou a biskupskou, z textu urči latinku a kurent ad.
Podle plánu města se pak soutěžící vydali z archivu na náměstí do domu U Rytířů. Zde plnili další část úkolů. Ještě cestou městem měli identifikovat dvě sochy, Aloise Jiráska a Bedřicha Smetany, a dům U Rytířů. V tomto domě, který je součástí městského muzea, plnili poslední část úkolů, určovali základní textilní suroviny ( vlnu, bavlnu, len ), hledali součásti ošacení, vyrobené ze lnu, vysvětlovali, komu se říká, že má oči jako len a proč, kam má člověk namířeno. když se jde do kanafasu, která z uvedených dam by nosila předloženou oděvní součást, hledali kratiknot, vysvětlovali, co je Pieta, Madona, co souvisí s Vánocemi, co s Velikonocemi.
Kdo zvítězil - zvítězili všichni. V pořadí byli první domácí, litomyšlstí. Dětem se soutěž líbila, snad byli spokojeni i kolegové učitelé z pedagogického doprovodu, takže jsme došli k názoru, že na okrese Svitavy vznikla tradice, ve které budeme pokračovat. V roce 2 000 opět na jiném místě okresu tak, aby se děti i učitelé seznámili postupně s celou oblastí, kde žijí a kde chodí do školy.
Jaroslav Jan Gloser, ZŠ Na Loukách, PoličkaPoznámka: Podrobné informace o soutěži v Bystrém a na Svojanově najdete ve sborníku ASUD Metodické inspirace - Dějepis ve škole, který lze objednat na adrese ASUD.
Z dopisu Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně:
„... výbor Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně projednal na svém zasedání dne 8. června t.r. návrh spolupráce s Asociací učitelů dějepisu, který pokládá za přínosný....rádi bychom ...projednali organizační zapojení ASUD ... těšíme se na další spolupráci...“Z dopisu zakladatele pobočky výboru ASUD:Doc. PhDr. Vladimír Nekuda, DrSc., předseda MVS
/informace/ ... o závěrech jednání s výborem MVS v Brně o založení regionální pobočky ASUD na jižní Moravě. Moje iniciativa byla přijata se zjevnou radostí.. Zatímní domluva je tato: 1/ Členové regionální pobočky ASUD na jižní Moravě /resp. v Brně/ by se stali kolektivním členem MVS jako jedna ze sekcí /učitelé/; 2/ ve svém periodiku Vlastivědný věstník moravský by poskytli malý publikační prostor k problémům výuky dějepisu /především ohledně regionálních problémů/; 3/ Zástupce ASUD jako jedné ze sekcí MVS se stane členem výboru...Jiří Janeček, ZŠ Drnholec
Zájemci o účast na akcích regionální pobočky v MVS, aktivní zapojení v její činnosti nebo o bližší informace se mohou obrátit na kolegu Janečka. Adresa: ZŠ Drnholec, PSČ 691 83.
Litomyšlská pobočka ASUD, která se v roce 1999 rozrostla o další členy, zaměřila program dalšího vzdělávání učitelů dějepisu okresu Svitavy ve školním roce 1999 - 2000 na tři oblasti problémů: Moderní dějiny ( česko - slovenské vztahy od 2. světové války, politické procesy v 50. letech), Regionální dějiny (významná místa okresu, region v české literatuře), Poznávání menši ( Mohamedáni - 3. pokračování z cyklu seminářů Naši neznámí známí).
První akci už mají učitelé za sebou. Třicátého srpna se 25 dějepisářů a učitelů občanské výchovy zúčastnilo zájezdu do Muzea III. odboje v Příbrami. Pondělní termín zprostředkovala Konfederace politických vězňů, protože téměř pětihodinová cesta měla mít spíše formu semináře než pouhé prohlídky s výkladem. Odjížděli jsme trochu do neznáma, mnozí se o existenci Muzea dozvěděli poprvé až z pozvánky. Ale dnes mohu zodpovědně prohlásit:
„TO MUSÍTE VIDĚT!“ Muzeum je v Příbrami trochu ukryté. Vedou k němu sice šipky, ale najednou se ztrácejí a cestu znají z místních jen málokteří. Vězte tedy, že objekt se jmenuje Zámeček a stojí kousek od nemocnice.
Expozice je umístěna ve dvou velkých místnostech prvního patra, platí se vstupné vskutku symbolické (my jsme zaplatili 3,- Kč za osobu). Muzeu dominují panely polepené kopiemi vyhlášek a protokolů, fotografiemi a seznamy. Jen uprostřed stojí vitrína s trojrozměrnými exponáty - s figurkami z chlebového těsta, s panenkami, krabičkami a mnoha dalšími drobnými předměty, které političtí vězňové komunistického režimu potají zhotovovali pro sebe či pro své milované kdesi daleko. Na pohled nic moc. Jenže pak se dostavilo kouzlo - vstoupil pan František Zahrádka, ředitel Muzea. A expozice ožila. „Mukl“, který si odseděl a odpracoval 13 let na uranu, nevedl žádné rozsáhlé řeči kolem a brzy nás přesvědčil, že si nejen pamatuje, ale hlavně hodně ví. Znal osudy všech lidí na fotografiích, upozorňoval nás na otřesná svědectví vložená do dokumentů na panelech, přinesl i svou osobní korespondenci s bývalými politickými vězni, kteří žijí v zahraničí a stáli nebo brzy stanou jako důležití svědci před českými soudy. Četli jsme výpovědi, přijímací protokoly do lágrů a věznic, rozsudky, dopisy na rozloučenou i úřední záznamy o vykonání hrdelních trestů.
Dostali jsme s sebou domů mnoho zajímavých materiálů, koupili jsme si knížky osobních vzpomínek bývalých vězňů (ceny 10 - 20 Kč).
Odpoledne nás pan Zahrádka vzal na místa, kde tolik let živořil - do objektu bývalého komunistického koncentračního tábora Bytíz. Kopřivy a tráva téměř po ramena pokrývají dnes toto strašidelné místo bez jediné vysvětlivky, tabulky, směrovky, jakoby úmyslně určené k zapomnění. Prolezli jsme dírou v plotě a s mrazením v zádech poslouchali řeč člověka, který jakoby mluvil o nečum mimo čas a prostor: tady se propadla do šachty kuchyň i s lidmi, které nikdo nezachraňoval, tady stály baráky vězňů, tamhle byl apelpac. Věty bez sentimentu, bez sebelítosti, bez obviňování. Šlapali jsme roštím zpátky k silnici a cítili jsme jen bezměrnou úctu.
Za tři roky by měl být nedaleko odtud otevřen zrekonstruovaný koncentrační tábor Vojna, aby ukazoval, co se nikdy nesmí opakovat. Ale jestli se tak opravdu stane, neví jistě ani pan Zahrádka. Nicméně dělá se svými přáteli maximum pro to, aby se jeho sen změnil ve skutečnost.
V Muzeu III. odbije jsme byli první učitelskou výpravou v jeho historii. Byli rádi. Snad nezůstaneme poslední. /Kontakt: František Zahrádka, Muzeum III. odboje, Generála Kohlla 207, 261 02 Příbram; telefon: 0306 / 286 06/.
Dagmar Burdová, ZŠ Zámecká, Litomyšl
Již třetí rok pokračuje v Městském muzeu v Poličce program Brána muzea otevřená. Po cyklech výstav v předešlých letech tentokrát vedla cesta do středověku, přijeli totiž husité. Ubytovali se v muzejní zahradě, kde od loňského roku stojí polozemnice, přijeli s husitským bojovým vozem, přivezli zbraně a nástroje, byli samozřejmě oblečeni v dobových kostýmech. Děti se z jejich povídání dozvěděly mnoho zajímavého z válečnictví a způsobu života, vyzkoušely zbraně, bojovaly cepem s nepřítelem (dřevěnými kůly), střílely z luku (proti slaměnému panákovi), šily váčky z pytloviny, pekly placky v chlebové peci podle středověkého receptu. Během návštěvy a pak ještě ve škole pracovaly děti se sešitem, který byl pro ně připraven a který obsahuje řadu pestrých úkolů na dané téma a navíc ještě ve vztahu husitství - Polička. Posádku vozu tvořili pracovníci Domu dětí a mládeže v Poličce.
Také tato akce ukázala, že brány muzea v Poličce se daří skutečně úspěšně otvírat širšímu poznání v rámci výuky vlastivědy a dějepisu.
Jaroslav Jan Gloser, ZŠ Na Lukách, PoličkaPoznámka: Autor informace, člen ASUD a týmu našeho projektu, připravil i zajímavý pracovní sešit s úkoly - některé z nich nebo jiných částí materiálu jsou připojeny. Na zkušenosti tohoto druhu bude zmíněný projekt navazovat.