Jelikož je to můj první příspěvek do Informačního listu ASUDu dovolte mi několik slov úvodem. Ze všeho nejvíc bych chtěl vám všem co nesrdečněji poděkovat za to, že jsem se mohl před několika lety stát členem ASUD. Vaše přátelské přijetí v Praze na jaře loňského roku mne utvrdilo v - mé rozhodnutí bylo správné. Jen pohnuté dějiny našeho regionu a v mnohém menší míře jeho současnost mohly přivodit myšlenku, že by tomu mohlo být i jinak.
Obě valné hromady, jichž jsem se mohl zúčastnit, hodnotím velmi kladně. Velkým přínosem byla pro mne také možnost vyslechnout přednášky předních českých historiků /studoval jsem na Jagellonské univerzitě v Krakově/ - zejména pak ředitele HÚ AVČR, prorektora Karlovy univerzity a předsedy SH ČR prof. Jaroslava Pánka. Do té doby jsem osobně poznal z českých historiků jen prof. Jaroslava Valentu z Ústavu dějin střední a východní Evropy ČSAV, PhDr. Dana Gawreckého ze Slezské univerzity v Opavě a PhDr. Mečislava Boráka ze Slezského ústavu SZM v Opavě. Nezapomenu samozřejmě také na doprovodní kulturní program valných hromad a sice výstavu obrazů Mistra Theodorika a netradiční prohlídku katedrály sv.Víta. Při první vhodné příležitosti jsem seznámil studenty naší školy s posláním a úkoly ASUDu a historickou část svých zkušeností se snažím jim soustavně předávat /nejvíce se to samosebou podařilo během školního výletu do Prahy v červnu tohoto roku/. Jsem rovněž zavázán panu kolegovi Kvirencovi za výtečný časopis Čelem vzad, který zaujal i mé studenty. Všem ostatním děkuji za přízeň a paní PhDr Heleně Mandelové navíc za všestrannou pomoc a možnost rychlého telefonického spojení Karviná-Praha.
Téma semináře, který se konal v malém nizozemském městečku Doorn, bylo „Demokracie a stát blahobytu v Evropě - nové poznatky ve výuce dějepisu“. V záměru to měla být kontinuita stejnojmenného semináře, který se konal v Kodani před třemi lety jako Comenius. Action 3.1 Project. Není proto divu, že někteří jeho účastnici patřili v Doornu ke hlavním organizátorům.
Jelikož celá konference proběhla velice vzorně a zdařile, rád bych je vyjmenoval - byli to především Hélene Bude-Janssens, která je tajemníci výboru Euroclia, Hélene Edgren - již bývalá členka výboru Euroclia a Jens Dalsgaard, který stejně jako v Kodani celý projekt vedl. Tito zástupci Nizozemí, Švédska a Dánska spolu se svými krajany byli nejvíce s problematikou státu blahobytu obeznámení. Také hlavní přednášky pronesli Niels Finn Christiansen z Dánska, Dr. Joakim Palme ze Švédska a Dr. André Gerrits z Nizozemí. Poslední zmíněna přednáška nejvíce zaujala účastníky ze států bývalého sovětského bloku /České republiky, Polska, Lotyšska a Estonska/, protože pojednávala o komunistickém modelu státu blahobytu a postkomunistických reformách“ /hlavně však v Rusku/. I když násilné rozdělení Evropy máme naštěstí za sebou, jeho následky byly nicméně vidět i zde - hlavně v tom, že vlastní zkušenost života v komunismu lidé ze západní Evropy prostě nemají. Na seminář přijeli také učitelé dějepisu a občanské výchovy z Itálie, Řecka, Švýcarska, Německa, Rakouska, Francie, Británie /Wales/,Irska, Portugalska, Finska a Islandu /v celkovém počtu 31/. Z naší republiky jsme byli dva s kolegou Jiřím Sankotem, který je učitelem dějepisu a angličtiny na ZŠ č.21 v Plzni. Překvapilo mne, že nebyl členem ASUD a ani vůbec nevěděl, že taková asociace existuje. Je to myslím pro nás všechny signál, abychom činnost ASUDu u svých kolegyň a kolegů v oboru více propagovali.
Kromě přednášek a tzv.plenárních zasedání probíhaly také známé všem účastníkům semináře workshopy, jejichž témata byly např.:
- představit sebe a uvést základní fakta o výuce dějepisu ve své zemi
- zhodnotit přednášky a jejich přínos pro nás
- seznámit se s projekty:
- - Stát blahobytu / Od Bismarcka po švédský model a výhledy do budoucna /
- - Stát blahobytu: Kdo se postará o nemocné ?
- - Historické pozadí objevení se švédského státu blahobytu - vyhlídky
- - Dobrý život ohrožen ? Chudí a nezaměstnaní ve státě blahobytu
- připravit se na návštěvu školy /mimo jiné seznámení s fungováním nizozemského školského systému.
- připomínky a vlastní návrhy k výuce na téma stát blahobytu a demokracie v Evropě
Jak již bylo uvedeno, v programu semináře byla také návštěva škol. V našem případě to byl Coenecoop College, kde jsme mino jiné byli pozvání na hodiny dějepisu / Napadení Nizozemí fašistickým Německem a Spartakovo povstání /, diskusi se studenty z posledního ročníku a prohlídku školy / mně osobně nejvíce zaujaly rozsáhlé a bohatě vybavené knihovny a několik útulných a moderně zařízených sboroven/.
Ke konci kurzu následovala také prohlídka historických a současných sociálních institucí Amsterodamu a v samotném městečku Doorn jsme mohli navštívit nevelký zámek, ve kterém pobýval v letech 1920-1941 poslední německý císař Vilém II.
Posledního dne měli jsme možnost prohlédnout si učebnice dějepisu / bylo z nich zřejmé, že ačkoliv je kladen nemalý důraz na národní dějiny, patříme všichni ke stejné evropské neboli euroamerické civilizaci / a občanské výchovy z jiných států a v klidu si o nich pohovořit. Po závěrečné diskusi, večeři, proslovech a poděkováních následovaly přátelské rozhovory / i angličtina byla již mnohém přirozenější než na začátku semináře / a nakonec také národní písně /Okolo Hradce,../.
V případě, že by někoho zajímaly podrobnosti o výše uvedeném semináři nebo o výuce dějepisu na naší škole, rád v rámci svých znalosti a možností všem zájemcům odpovím.
Roman Baron, Gymnázium s polským jazykem vyučovacím, Havlíčkova 13, Český Těšín, 737-01
nebo Gymnázium s pol. jaz. vyuč., Leonovova 1795, Karviná Hranice, 733-01.
- JAK ZABRÁNIT ZNEUŽÍVÁNÍ HISTORIE VE ŠKOLE ?
Oslo, Norsko - 28 .- 30. VI.1999
Názvy evropských struktur skloňujeme ve všech pádech a velmi často. Jedni s respektem a nadějemi, jiní s despektem a obavami. Já patřím k těm, kteří vyslovují název Rada Evropy s úctou a nadšením.
V červnu letošního roku jsem se zúčastnila jednání symposia Rady Evropy na téma „Jak zabránit zneužití historie“. Symposium bylo jednou z akcí projektu „Výuka historie 20. století“.
Program symposia probíhal po dvou liniích. Na plenárních zasedáních byly předneseny hlavní referáty. Mne nejvíce zaujal referát „Historiografie ve 20. století“ profesora Georse Iggerse z USA, dále pak vystoupení Christiny Kouloru (Řecko) na téma: Dvě stránky diskriminace ve vyučování historie“ a přednáška norského zástupce pana Ola Sveina Stugue o roli historie při formování národní identity. Druhou linií symposia byla činnost pracovních skupin, které na základě zkušeností a informací jednotlivých členů vytvářely podklady pro závěrečný dokument o nebezpečí zneužití historie. Osnovu pro jednání pracovních skupin připravil pan Laurent Wirth (Francie). Já jsem pracovala ve skupině francouzsky mluvících delegátů společně se zástupci Bulharska, Portugalska, Španělska, Lucemburska, Řecka, Rumunska, Andorry a Francie.
Celková atmosféra symposia byla velmi pracovní, ale i velmi přátelská. Během neformálních setkání jsem se dozvěděla mnoho zajímavého o vývoji v postkomunistických zemích, poznala názory a smýšlení představitelů mnoha národností celé Evropy. Navázala jsem osobní kontakty s lidmi, které naše republika a její další vývoj velmi zajímá. Byli to hlavně prof. Iggers, G. Gonzales Roldad, člen pracovní skupiny Rady Evropy, která zpracování tematiku výuky evropské historie 20. století a paní Carole Reich, zástupce Rady Evropy.
Zájem kolegů o vývoj v české republice mne velmi těšil. Diskuse na téma: rozdělení Československa, náš vztah ke komunistické minulosti, role náboženství a postavení církve u nás byly velmi zajímavé a poučné, protože „evropský pohled“ na naše problémy asi pořád ještě chybí.
Závěr tohoto evropského setkání lze shrnout do jedné věty: Historici musejí mít možnost svobodného bádání a učitelé musejí mít k výsledkům jejich práce snadný přístup.
Více není třeba k tomu, aby se překrucování a zneužívání historie omezilo na minimum. Všichni však víme o obtížích při naplňování takovéto možnosti. Útěchou pro nás, nebo snad povzbudivé v našem snažení, je snad to, že obtíže jsou v celé Evropě velmi podobné. A v celé Evropě také žijí lidé, kteří je chtějí řešit a o cestách k tomu se radit s ostatními, bez ohledu na jejich původ, rasu, náboženské či politické přesvědčení.
Měla jsem možnost „nahlédnout do Evropy“ a mé přesvědčení, že obavy a pesimismus ve vztahu k evropským strukturám jsou zbytečné, jen zesílilo.
Bohumila Burešová, Soukromá obchodní akademie, Plzeň - NA POZVÁNÍ HOLANDSKÉ VLÁDY
se ve dnech 5.- 9. září uskutečnila studijní cesta osmičlenné skupiny vedené pracovnicí Kanceláře prezidenta republiky PhDr. H. Dluhošovou, v níž měla své zastoupení i naše asociace. Holandská vláda - konkrétně Ministry of Health, Welfare and Sport - pozvalo zástupce ČR, aby jim nabídlo své zkušenosti v oblasti výzkumu, prezentace a vzdělávání o období 2. světové války - speciálně pak v oblasti holocaustu a otázky Romů. Členy delegace byli mj. zástupci z předních institucí - Památníku Terezín, Romského muzea a Židovského muzea, ministerstva školství, úřadu vlády - a další.
Čtyřdenní velmi bohatý a rozmanitý program - od setkání s paní ministryní, českou velvyslankyní přes návštěvy čtyř nejvýznamnějších památníků a muzeí spojených s holocaustem a 2. světovou válkou až k setkání s pracovníky několika nadací, vládních skupin a vědeckých ústavů - přinesl každému účastníkovi mnoho podnětů, které může využít ve své práci v ČR. Na jiném místě je otištěno zamyšlení nad podněty, které nám návštěva v Nizozemí nabídla. Osobní zhodnocení návštěvy osmi jejími účastníky a vyústění v plánech na další spolupráci mělo svůj závěr na schůzce s nizozemskými hostiteli na konferenci „FENOMÉN HOLOCAUST“ konané v Praze a Terezíně ve dnech 6. - 8. října t.r.
Helena Mandelová, ASUD
PROJEKTY EUROCLIO
Pro ty z vás, které zajímají evropské historické projekty, na kterých se podílí Euroclio (organizace zaštiťující jednotlivé asociace učitelů historie na mezinárodní úrovni a dnes sdružující 41 dějepisných asociací), jsem připravila stručný výčet zajímavých projektů, které právě probíhají. Chcete-li se o projektech či Eurocliu dozvědět více, je možné od výboru ASUD si zapůjčit ročenku za rok 1998 s názvem Sharing the past.
- Vyučování evropské historii 20. století
- Tento projekt je určen učitelům a jejich vzdělávání. V rámci projektu byla mimo jiné vytvořena publikace, jakýsi manuál obsahující názorné příklady, doporučení a připomínky k výuce dějepisu. Na projektu se podílí 14 evropských zemí a celý projekt zaštiťuje Rada Evropy. Zakončení proběhlo v červnu 1999 v Praze. Jednání se jako hosté na pozvání organizátorů účastnili i delegáti ASUD.
- Kreator
- Jedná se o vzdělávací projekt probíhající v Polsku. V měsíčních cyklech se zde učitelé učí pracovat nejen s novými učebními materiály, ale zároveň hledají nové cesty ve vyučování historie.
Projekt se také zaměřuje na mezinárodní spolupráci učitelů. V rámci projektu Kreator se učitelé setkali v Severním Irsku se svými kolegy, pracujícími na projektu Nové cesty do minulosti.
- Matra
- Jedná se o obsáhlý projekt, který podporuje vývoj nových učebnic s evropskou perspektivou po 2. světové válce (jde o ruské učebnice zpracované ve spolupráci západních didaktiků a ruských učitelů dějepisu, o jehož 1. díle byl zveřejněn článek v IL 11; o dalších dílech připravuje kol. Dvořák a kol. Doušová informace do dalších čísel IL )
- Nové cesty do minulosti
- Tento projekt inovuje a rozšiřuje vyučování dějepisu 20. století v Estonsku a Lotyšsku. Věnuje se hlavně dvěma tématům: Demokracie ve dvacátých a třicátých letech tohoto století a Každodenní život v pobaltských republikách pod sovětskou nadvládou. Všechna témata jsou konfrontována a konzultována nejen estonskými a lotyšskými odborníky, ale zároveň také ruskými znalci, což přispívá k objektivnímu hodnocení celého projektu.
Podle zahraničních materiálů připravila Hana Preislerová-Marešová, Klasické gymnázium, Praha 4
HISTORIE VE ŠKOLE Z EVROPSKÉ PERSPEKTIVY - 4. část
(Dějepisné semináře Rady Evropy v l. 1992 a 1993 - podle materiálů, které jsme získali z Council for Cultural Co-operation)2. - 8. srpna 1992 - Bergen, Norsko:
„HANZOVNÍ OBCHOD V NORSKU A V EVROPĚ“
„The Hanse“ - tedy hanzovní obchod nebo také „Hanzovní liga“ byla ve středověku obchodní společností v severoněmeckých městech a měla v rukou také značnou politickou moc v severní Evropě. Pro učitele je tématem velmi zajímavým a přeje si jím rozvíjet evropskou dimenzi.
Účastníci semináře byli rozděleni do skupin, v každé z nich bylo zastoupeno několik národností, a tak zde byla příležitost diskutovat o problémech v té které zemi:
- skupina se zabývala výčtem historických událostí, o nichž se duskutovalo během konference
- skupina se zamýšlela nad strategiemi, kterými by bylo možné rozvíjet vyučování s tématem hanzovního obchodu
- skupina zvažovala některá témata, která by mohla rozšířit vyučování dějepisu v Evropě 90. let
Pravděpodobně nejzajímavější částí semináře byla některá cvičení navržená jak pro studenty, tak i pro učitele.
- simuační cvičení
Jedná se o cvičení, kdy se studenti rozdělí na dvě skupiny - každá z nich zastupuje jednu stranu (např. němečtí a norští obchodníci) a jejich členové se pak snaží obhajovat svá stanoviska a své zájmy- obchodní hra
Opět každá skupina studentů simuluje konkrétní skupinu obchodníků, tentokrát s určitým zbožím. Hra může mít různé stupně obtížnosti a také může obsahovat a řešit různé politické, sociální a další problémy doby.- Srovnávácí cvičení
Hanzovní liga může být srovnávána s jinými sdruženími a společnostmi té doby, a to nejen místními, ale i evropskými a světovými- Osvětlení problému hanzovního obchodu
Je jasné, že studentům je třeba prezentovat problémy nejen z pohledu jejich země, ale je nutné vyzdvihovat evropskou dimenzi.Z á v ě r e m ...
Pravděpodobně nejdůležitěším úkolem konference bylo přiblížit učitelům z celé Evropy historii hanzovního obchodu v severní Evropě jako jednoho z témat, na němž se mohou žáci a studenti učit pohlížet na celoevropské problémy z úhlu různých zemí. Samozřejmě si ani tato konference nekladla za úkol vyřešit problém role historie ve formující se „NOVÉ EVROPĚ“. Chtěla pouze napomoci učitelům k získávání nového pohledu na zajímavé téma a k novým kontaktům a možnostem jejich využití.
20 - 23. dubna 1993 - Leeuwarden, Nizozemí:
VYUČOVÁNÍ HISTORII OD ROKU 1815 SE ZVLÁŠTNÍM DŮRAZEM NA NOVÉ USPOŘÁDÁNÍ HRANIC
Seminář se jako každá konference Rady Evropy skládal ze dvou hlavních částí a využíval dvě formy práce:
- přednášky expertů na dané historické téma s následnou diskusí
- pracovní část skupin, jejichž členové se vyjadřovali k jednotlivým otázkám
Každá skupina byla mnohonárodní a reprezentovala velké množství rozdílných zkušeností a zájmů. Na začátku semináře byly pracovním skupinám předloženy otázky, na které měly odpovídat z hlediska svých zkušeností:
- Otázka č. 1:
Kolik prostoru Vám dává vaše kurikulum (učební plány a osnovy) na seznamování s danými historickými problémy v evropském prostoru?- Účastníci se shodli na rozdílech mezi západní, střední a východní Evropou. Na první pohled je jasné, že až do nedávné doby se na evropskou perspektivu v zemích střední a východní Evropy nekladl příliš silný důraz. To se ovšem týká např. i Portugalsk. Všichni účastníci se shodli také na závěru, že je přímo nutností vidět evropskou historii v globálním kontextu.
- Otázka č. 2:
Která - a zda vůbec nějaká - panevropská témata (po roce 1815) mají být zahrnuta do kurikula?- Někteří účastníci semináře považovali za nemožné shodnout se na univeerzálních tématech, která by měla být zahrnuta do každého kurikula, a to především proto, že Evropa je velice rozmanitá ( více než společná ) a témata reprezentovaná často jako panevropská byla spíše regionálního charakteru.
Na druhé straně někteří účastníci by zařadili jako panevropská témata jako např. Renesance, Reformace, průmyslová revoluce, Populační migrace, Sociální hnutí atd.
- Otázka č. 3:
Jakým způsobem může pojetí a výběr obsahu do kurikula napomoci studentům porozumět sociálním a ekonomickým změnám v Evropě?- Mělo by klást důraz na historickou perspektivu, která studentům pomůže porozumět změnám odehrávajícím se ve 20. století.
Mělo by studentům zdůrazňovat, že existují různé interpretace historických událostí a je nutné objektivně a kriticky přistupovat k historickým pramenům, mělo by užívat vzdělávací materiály, které reflektují tuto rozmanitost.
- Otázka č. 4:
Jak mají učitelé dějepisu podněcovat zájem studentů o evropskou historii?
- - Zdůrazňovat studentům souvislosti jejich každodenního života s regionální historií a rozvojem evropské historie.
- - Rozvíjet mezipředmětové vztahy a klást důraz na jejich historické pojetí.
- - Používat osvědčené metody, které by pozitivně motivovaly studenty (např. projekty, hry, moderní technologie atd.)
Podle materiálů Rady Evropy připravila Hana Preislerová-Marešová
