LEDEN:
Ačkoliv jsme zvyklí sledovat všechny podstatné zmínky o vyučování dějepisu ve sdělovacích prostředcích - a v případě potřeby na ně také patřičně reagovat - , málokdy se setkáváme s takovou odezvou, jaké se nám dostalo tentokrát, když jsme na podzim 1998 zaznamenali krátkou zmínku o učebnicích dějepisu v rozhovoru ministra kultury Pavla Dostála a prezidenta České akademie věd, profesora Rudolfa Zahradníka. Odpovědí na naši reakci bylo poděkování od prvního a nabídka k setkání od druhého jmenovaného.
Že tak obrovsky vytížená osobnost, jako prezident Akademie věd bezesporu je, bude chtít svůj čas věnovat i vyučování dějepisu, to nás upřímně překvapilo i potěšilo - zvláště poté, co mnohé kompetentní místa, v jejichž náplni práce to skutečně je, se k tomu stavěla poněkud zvláštně. /Sice se celá řada setkání na nejrůznějších úrovních uskutečnil, ale bez hmatatelných výsledků - viz informace v minulých číslech Informačního listu/. Profesor Zahradník je navíc vzděláním chemik. A tak jsme - tři členové výboru /předsedkyně ASUD H. Mandelová, E. Kunstová a J. Kvirenc/ - onoho lednového rána /15.I./ přišli do předsedovy pracovny v prezídiu AV s notnou dávkou zvědavosti, o čem bude v těch jistě obtížně vyšetřených 20 minutách řeč. Překvapení se však stále stupňovalo nejen proto, že z rozšířených 40 minut nakonec byla celá hodina. Konečně jsme totiž poznali Osobnost na správném místě - a přitom skvělého Člověka. Možná je to příliš osobní pocitové vyjádření, které by do věcné zprávy nemělo patřit, ale osobně je tento dojem naprosto zásadní a skutečně výstižně charakterizuje a shrnuje celou schůzku.
Šokující - v dobrém slova smyslu - bylo i to, že prof. Zahradník přišel na setkání s námi připravený: předem si vyžádal základní podklady /vyšly z materiálu, který opakovaně projednáváme na MŠMT - viz minulý IL/, jež skutečně prostudoval a navíc doplnil vlastními zdroji informací. Připadá-li vám to samozřejmé, pak je to jen proto, že jste se např. v minulém roce nezúčastnili žádných jednání na MŠMT.
celé setkání probíhalo ve velmi vstřícném, přitom korektním duchu, řídil ho podle připravených bodů sám prof. Zahradník. Konkretizovali jsme nejzávažnější problémy /koncepce vzdělávání, prostor pro dějepis v učebních plánech.../, připomněli své návrhy řešení. Četnými dotazy prof. Zahradník potvrdil, že o tuto problematiku má vážný zájem a že naše snahy podporuje. V souvislosti s obecnějšími otázkami úlohy vzdělání jsme se dotkli i celé řady dalších otázek; prof. Zahradník v mnohých případech neváhal dát průchod svým pocitům a názorům, podloženým bohatou životní zkušeností, na nejrůznější témata /např. úloha VŠ, vztah k pedagogické profesi/. Byli byste asi rovněž překvapeni vážností, kterou přičítá učitelské práci, i tím, že mu osudy dějepisu a utváření národního historického vědomí, nejsou - byť je přírodovědec - lhostejné. /To by ostatně, myslím, zaskočilo i většinu našich přírodovědných kolegů na školách./
Nezůstalo jen u výměny názorů, byť jakkoliv zajímavé: prof. Zahradník přislíbil určitou popularizaci našim snahám /kontakty se sdělovacími prostředky/ a zejména pak potvrdil ochotu podpořit roli dějepisu ve vzdělávání, kdykoliv k tomu bude mít příležitost - při oficiálních příležitostech i osobních setkáních. A jak jsme měli příležitost později poznat, skutečně na dějepis nezapomněl.
Původně plánovaný čas jsme překročili několikanásobně, potvrzeno bylo udržení pracovního kontaktu mezi námi; prof. Zahradník ocenil i práci autorů dějepisných atlasů pro ZŠ, které mu za autorský kolektiv předala H. Mandelová.
Schůzka samozřejmě nemohla skončit okamžitým hmatatelným zlepšením postavení dějepisu, ale svými důsledky - zdá se - k něčemu dobrému napomohla. A hlavně povzbudila nás v tom, že naše snažení není jen blouzněním snílků o tom, že odkaz minulosti - lidstva i národa - by měla hrát v našem životě větší roli. Jeden moudrý a vážený člověk, současně jeden z nejpřednějších vědců naší země, navíc přírodovědného zaměření, se vyslovil ve prospěch dějepisu. Připadá Vám to málo?
18. I. 99: BESEDA V RÁMCI SEMINÁŘE
„PROGRAM VZDĚLÁVÁNÍ ETNICKÝCH DIVERZIT V EVROPĚ“
Setkání se uskutečnilo v prostorách Nadace Nová škola a zorganizovala je dr. Laura Laubeová; sešli se zde zástupci pracovních týmů mezinárodních projektů, pracovníci fakult, MŠMT, VÚOŠ a další zájemci o tuto problematiku. Z členů ASUD H.Mandelová a H. Preislerová
Hlavním úkolem setkání i dalších jednání bylo najít v ČR partnera pro projekt v rámci mezinárodního programu Comenius, který připravily dva týmy z velké británie. Jednalo se o týmy z Edinburgské Cambridgeské univerzity. O jakou tematiku se jedná?
Plánovaný tříletý projekt by měl být zaměřen především na to, jak aktivně vzdělávat děti z minoritních skupin, které mají jinou mentalitu, kulturní i národní identitu. Navíc většina z nich neovládá vyučovací jazyk ve škole, kam dochází, ale pouze svoji mateřštinu. V Evropě jde o přistěhovalce z nejrůznějších zemí a kontinentů. V České republice, jak vás jistě napadlo, se jedná především o děti romského původu. Ty přece mají stejné právo na vzdělání jako kdokoli z nás, problémem zůstává, jakým způsobem tyto děti vzdělávat. Pokud totiž pocházejí z naprosto jiného kulturního prostředí, je nemožné zaškatulkovat je při příchodu do 1. třídy do zcela odlišné skupiny dětí a po neúspěchu říci: „Nezvládáš požadavky, odejdi do zvláštní školy.“ V mnoha případech lez totiž potvrdit, že neúspěch rómských dětí nespočívá v neschopnosti učit se, ale v neschopnosti překonat jazykovou bariéru. To ovšem není vina prvňáčka. právě proto zde funguje „Program rómského vzdělávání“, který se snaží hledat a aplikovat nové účinné metody. Dnes se u nás jedná o romské nebo vietnamské děti a pár dalších minorit, které jsou u nás takřka neznatelnou menšinou, ale podívejme se do Evropy. Množství minoritních skupin je nejen obrovské, ale co víc. Česká republika leží uprostřed Evropy, a tak musí počítat s nárůstem obyvatelstva - i dětí - ze všech končin Evropy.
Možná, že se teď ptáte, co to všechno má co dělat s dějepisem. A já se teď zeptám vás. Na besedě totiž padla otázka, zdali je do výuky dějepisu začleňována i historie minoritních skupin nacházejících se na našem území. Naše odpověď zněla málo a popravdě řečeno nás otázka také trochu zaskočila. V této době, kdy v dějepisných hodinách bojujeme s časem, snažíme se alespoň o drobeček navracet prestiž dějinám, zlepšit podmínky pro tuto oblast vědění a v dětech studentech probouzet pocit historického vědomí, si zřejmě málokdo vzpomene na minoritní skupiny. A tak bych se vás opravdu ráda zeptala. Máte nějaký konkrétní nápad či již určitou zkušenost, jakým způsobem začlenit do výuky dějepisu určité prvky historie či kultury minoritních skupin? Pokud ano, napište nám své názory a podněty.
Na závěr poslední poznámka. K tomu, být partnerem pro tento projekt, se přihlásila skupina „Přátelé angažovaného učení“ ; koordinátorem je Dr. Pavla Polechová z ÚVRŠ. Spolupracuje s doc. Rýdlem z PF UK, pracujícím na katedře pro pregraduální přípravu učitelů. Ten byl přítomen besedě u kulatého stolu a právě z jeho úst zazněla důležitá poznámka ukazující, že snad opravdu dochází k pozitivním změnám na fakultě. Řekl, že je třeba začít s pregraduální přípravou učitelů ne až u studentů, ale u vyučujících na fakultách. Že pouze jejich změna myšlení a přístupů má šanci opravdu kvalitně připravovat studenty učitelství pro jejich povolání.
ÚNOR:
Schůzka členů výboru s pracovníky MŠMT vyšla z nabídky Mgr. Roupce na pravidelné setkávání naší organizace a úředníků ministerstva pro zlepšení vzájemné komunikace a užší spolupráci ASUD na řešení některých dlouhodobých problémů vyučování dějepisu. Ma této vizi se shodli členové výboru s náměstkem Roupcem po jeho návrhu na schůzce 6. listopadu 1998.
Za MŠMT byli přítomni ředitel odboru všeobecného vzdělávání Mgr. Vondáček / pověřený vedením schůzky Mgr. Roupcem, který se omluvil pro jiné zaneprázdnění / a jeho dva podřízení, PhDr. M. Rauchová a Mgr. J. Kořán, pověřený již v loňském roce užší spoluprací s ASUD. Za výbor ASUD se jednání účastnily PaedDr. E. Gladkovová, PhDr. E. Kunstová, PaedDr. H. Mandelová a Mgr. I. Pařízková.
Jednání se soustředilo především na dva okruhy témat. Jednak způsob recenzní praxe při schvalování doložek MŠMT pro učebnice a dostupnost recenzních posudků a dále na koncepci osmiletých gymnázií, problematiku jejich učebních plánů a stav zpracování. Požadovaly jsme objasnění dosavadní praxe při schvalování doložek, při vytváření seznamu recenzentů a především recenzní posudky z minulých let k nahlédnutí. Dr. Rauchová, která je v současnosti na MŠMT pověřena touto agendou, ujistila, že v budoucnu budou přístupné recenzní posudky i seznamy recenzentů na internetové stránce MŠMT. Posudky staré, které vyžadoval výbor ASUD k nahlédnutí již dříve, ovšem nemohou zpřístupnit, neboť při výměně pracovníků nikdo neví, kde se vlastně nalézají a jejich pracné vyhledání by pracovníky ministerstva příliš zatížilo. Dále jsme se zajímaly o osud našich připomínek k „Sdělení MŠMT pro schvalování učebnic...“ , především proč nebyla včleněna možnost získat v ojedinělých a odůvodněných případech doložku pro jednotlivý titul a nadále může získat doložku jedině řada učebnic / celá žádost a rozbor viz IL 10 str.8 -10 /, což v případě dějepisu může vést k ochuzení žáků. Mgr. Vondráček slíbil, že nás o osudu připomínek a o tom, jakým způsobem s nimi bylo pracováno, bude informovat. Členky ASUD upozornily též na drobné, ale závažné formulační nedostatky tohoto materiálu, pracovníci ministerstva přislíbili, že se nad nimi zamyslí.
Nabídly jsme také zpracování didaktických kritérií /modelu/, které by napomohly ke zkvalitnění dějepisných učebnic a na nichž členové výboru již delší dobu pracují. Tento návrh byl Dr. Rauchovou uvítán /materiál byl zaslán v březnu - viz dále/.
Další projednávané téma se týkalo tradičně palčivého problému dotací hodin dějepisu, a dějepisných odnov - a to tentokrát zejména údajně provizorního návrhu učebních osnov dějepisu osmiletého gymnázia, vypracovaného VÚP. - ASUD opět vyslovil zásadní nesouhlas se stávajícími dotacemi hodin D v plánech ZŠ, OŠ a NŠ a zároveň i s novým návrhem učebního plánu osmiletého gymnázia, jehož hlavním kritériem je prostupnost; nový návrh kopírující odpovídající ročníky ZŠ neposkytuje prostor pro rozvoj mimořádně nadaných dětí a ve svých důsledcích činí tento typ školy zbytečným. Výsledkem vzrušené diskuse byl návrh Mgr. Vondráčka, aby ASUD vypracoval návrh učebního plánu pro osmiletá gymnázia a doporučil do jako pracovní materiál pro ministerstvo / tímto návrhem se začal výbor zabývat, ovšem při školním pracovním zaneprázdnění není v našich silách předložit ho v krátkém čase /.
Mezi další diskutované problémy se včlenily ještě možnost účasti ASUD s přispěním MŠMT ČR na zorganizování semináře EUROCLIO v r. 2002, který by mohl proběhnou v Praze, problematika koncepční práce ministerstva při stanovení a konkretizaci cílů vzdělávání, na nichž by se členové ASUD chtěli aktivně podílet. Dotazovaly jsme se na závěry, které by měly vyplynout z inspekční zprávy ČŠI o výuce dějin 20. století. ASUD byl vyzván, aby výbor zpracoval podněty ze své práce v návrh opatření ke zlepšení ze zprávy vyznívající neutěšené situace /tento návrh byl předán v březnu - viz dále/.
Dalším z výstupů schůzky byla shoda v tom, že v řešení problémů v oblastech, které nejsou v pravomoci přítomných úředníků, by mohla napomoci schůzka členů výboru ASUD s panem ministrem, o níž bychom měli znovu požádat. Přislíbili ji podopořit.
Schůzek výboru se v případech, kdy má nějaké informace nebo žádosti MŠMT k projednání, k obapolnému prospěchu účastní Mgr. Kořán. O tuto možnost projevila zájem i Dr. Rauchová; podle shodného mínění zúčastněných zástupců ASUD, pokud bude mít zájem projednat některé záležitosti, které náležejí do jejích kompetencí, to výbor uvítá.
Až do loňského roku docházelo ke kontaktům s pracovníkem VÚP, který tam měl na starosti dějepis, jen sporadicky. Většinou tehdy, když zpracovával posudky na pomůcky vytvořené členy ASUD /atlasy Kartografie/ nebo se měl vyjádřit k našim kritickým připomínkám, např. k učebním plánům, osnovám nebo standardům /někdy byl přizván, aby nám za MŠMT vysvětlil, v čem nemáme pravdu/. Vedení ani další pracovníci VÚP v předchozích letech na naše dotazy nebo návrhy bohužel a neodpověděli.
K užší spolupráci dochází od loňského roku, kdy starost o dějepis převzal PhDr. Pavel Jiřičko. Vzájemně se informujeme o své práci, problémech, které řešíme. Předali jsme mu své návrhy, např. z projektu „Historie ve škole...“ z let 1992-94 a další. Vzhledem k tomu, že VÚP nemá ve své knihovně kompletní sadu učebnic vydaných pro dějepis a vlastivědu a užívaných na našich školách (starších ani nových), můžeme být výzkumnému ústavu užiteční tím, že k některým úkolům, které má zadány, učebnice z našeho archivu můžeme zapůjčit. Podobně je tomu i u materiálů ze zahraničí - několika desítek současných učebnic, metodických materiálů, testů, sborníky vydávané Radou Evropy i teoretické práce, které jsme získali od našich přátel.
Velice litujeme, že zkušenostem z dějepisné výuky v zahraničí v pozitivním i negativním smyslu - se u nás nikdo soustavně nevěnuje. Přáli bychom si, aby i v tomto směru došlo za nového vedení ministerstva k pozitivním změnám. Vítáme vstřícnost VÚP, která je v souladu i s doporučeními řídících pracovníků MŠMT z našich pracovních setkání spolupracovat s VÚP co nejúžeji. Bohužel se nemůžeme s řadou materiálů zpracovaných ve VÚP na pokyn MŠMT ztotožnit - není to doklad naší neochoty, pouze setrvávání u našeho pojetí, které prosazujeme dlouhou dobu. Jak se v průběhu několika střídání řídících pracovníků MŠMT v předchozích devíti letech prokázalo, naše připomínky v mnoha směrech byly oprávněné. Nedostatky, na něž upozorňujeme, vedou ke zjištěným neuspokojivým výsledkům jak ve znalostech, tak i v oblasti dovedností, etiky a smýšlení i postojů žáků a studentů.
BŘEZEN:
Již v prosinci, kdy jsme navázali kontakty s předsedkyní ostravského Klubu historiků Učitelské společnosti v Ostravě (USVO), jsme předběžně dohodli bližší spolupráci. Na 30. března jsem byla do Ostravy pozvána na seminář, jehož tématem byly problémy naší práce, podmínky výuky, kvalita pomůcek, zejména učebnic, možnosti vzdělávání apod.
Zařadili jsme i seznámení s činností naší asociace, akcemi Rady Evropy (možnostmi účasti na mezinárodních seminářích) i činnosti Euroclio - aktivit sledujících v posledních několika letech zkvalitňování dějepisného vyučování jako prostředku k lepšímu vzájemnému poznávání obyvatel různých evropských regionů. Setkání bylo velmi příjemné. Jako jiná - i toto znovu potvrdilo, že učitelé v různých regionech pociťují stejné obtíže a potýkají se se stejnými překážkami a že mají blízké názory na jejich řešení i na úkoly a možnosti dějepisu pro rozvoj našich žáků. Členové USVO i někteří další účastníci semináře si koupili naše sborníky - věřím, že i jim přijdou k užitku.
Po semináři, jehož se účastnilo asi třicet učitelů dějepisu z Ostravy a okolí, většinou členů USVO, jsme se sešli ještě s členy výboru. Je to báječná parta nadšenců, obdobně jako ASUD překonávající mnohé překážky i nástrahy (s problémy spojenými s regionálními „zvláštnostmi“). Výhodou je, že předsedkyně USVO J. Jeřábková je ředitelkou moderní školy, kde nachází asyl a příznivé prostředí jak výbor USVO, semináře nebo diskuse učitelů, tak akce pro žáky, soutěže, slavnostní zasedání a setkání s představiteli města, fakulty nebo různých organizací jako SBS. Je tu i administrativní zázemí, ochotná školnice a základní „kádr“ USVO, takže dobrý materiální základ.
Se členy výboru jsme dohodli další možnosti spolupráce, vstup Klubu historiků USVO do ASUD jako kolektivního člena, předávání materiálů, zprostředkování zahraničních kontaktů apod. A na to jsme si nakonec dobrým připili moravským vínem. Den trvající devatenáct hodin byl náročný, ale vyhlížel optimisticky.
/Ze semináře VÚOŚ/
Jak jsme uvedli v IL 10, zabývali se pracovníci VÚOŠ v průběhu několika měsíců novým pojetím dějepisu na různých typech a druzích středních odborných škol. Některé školy účastnící se tematického projektu, se na zkoušení nových metod práce podílely i aktivně. Několika jednání svolaných vedením VÚOŠ se za řízení dr. M. Bezchlebové a za účasti zástupců z fakult a učitelů účastnili i zástupci ASUD. Závěrečné diskuse ke zpracování nového systému a obsahu dějepisu se spolu s písemnými návrhy za naši asociaci účastnila B. Burešová z SOA v Plzni. Plán získal konkrétnější podobu a je připraven k realizaci - to je ovšem to nejdůležitější a spolu s přípravou kvalitních učebnic to nejtěžší. I když i nadále považujeme zařazení dějepisu pouze do jednoho ( případně dvou ) ročníku odborných nebo učňovských škol za nesrovnatelné s místem, které je historii věnováno v jiných evropských státech a v programech výchovy k demokracii, toleranci a porozumění Evropanů v dokumentech RE, je dobré, že se této oblasti dějepisného vzdělávání pracovníci VÚOŠ věnují; věřme, že se střední odborné školy, na jejichž problémy jsme se i my snažili v průběhu uplynulých let upozorňovat, dočkají brzy konkrétní pomoci.
Již několikrát jsme se na stránkách Učitelských listů setkali se jménem doc. dr. Jaroslava Kozlíka - vždy to bylo pod článkem pozoruhodně aktuálním a postihujícím nejžhavější problémy dnešní školy, které byly takříkajíc klepnutím hřebíku na hlavičku. V prosincovém čísle byl zveřejněn jeho inspirativní článek „Více pozornosti a pomoci základní škole“. Redakci UL jsme požádali o adresu autora. Telefonicky jsme si domluvili schůzku.
Našeho setkání v březnu se účastnily čtyři členky výboru šokované tím, jak je náš dvaadevadesátiletý kolega „v obraze“. A to jak po stránce přehledu o současných problémech, pohledu na současný učitelský stav a řízení vzdělávání, ale především věcným a logickým přístupem k současným problémům. Jako učiteli tělocviku a matematiky byla mu v předchozích letech naše oblast vzdálená; se zájmem se však seznámil s našimi názory a návrhy řešení týkajícími se jak obecných záležitostí - např. vysokoškolského i dalšího vzdělávání učitelů, řízení škol, metodické pomoci učitelům v odborných publikacích i časopise - tak i naší specifické problematiky směřující k rozvoji obecných dovedností a vlastností žáků a studentů. Porozumění upřesňoval zvídavými dotazy. Velmi zajímavě nám vyprávěl o své mnohaleté práci na škole ve Zlíně, kde se ve 30. letech zaváděly nové metody založené na Příhodových ideách, o systému utvářeném Baťovým duchem a hledáním nových cest i ve vzdělávání, ale i o tom, jak se vrátil do našich škol po roce 1994 ve snaze přispět svými zkušenostmi a plány. Zájem o naši profesní oblast projevil i účastí na našem dubnovém vzdělávacím semináři a valné hromadě, kde o přestávce zaujatě pohovořil s přednášejícím prof. Pánkem.
V posledních UL jsme si přečetli jeho další zajímavý článek „K inovaci běžných základních škol“ spolu s informací o tom, že při příležitosti Dne učitelů byl od ministra školství za své celoživotní pedagogické působení oceněn Medailí MŠMT. Jak jsme ho poznali, raději by jako odměnu ke Dni učitelů dostal možnost realizovat alespoň část ze svých plánů na změny v našem základním vzdělávání. Je tam také na fotografii, kde byste si tipli na svěžího stěží sedmdesátníka.
Jeho myšlenky, z nichž je patrný především promyšlený systém a touha po činu, by se mohly nebo i měly stát povzbuzením pro co největší počet učitelů, když se zatím pro řídící pracovníky nestaly podnětem pro realizaci jeho VÝZVY K NÁPRAVĚ - zásadní změny v oblasti inovací, národního kurikula, vzdělávání a přeškolení učitelů a školských pracovníků a budování sítě vzorových škol naplněných nadšenými inovátory. Domluvili jsme si další setkání, které nás jistě jako ta minulá znovu naplní optimismem, když už někdy ve svém úsilí umdléváme. Děkujeme.
DUBEN
Ve čtvrtek 22. dubna byli členové výboru ASUD a zástupci regionálních poboček /D. Burdová, B. Burešová, I Červenková, B. Dvořák, E. Kunstová, J. Kvirenc, H. Mandelová a M. Sedlmayerová/ přijati ve velkém zrcadlovém sále MŠMT ministrem školství Eduardem Zemanem. Jednání byl přítomen náměstek ministra Petr Roupec.
Po představení jednotlivých členů učitelské delegace se předsedkyně ASUD H. Mandelová zeptala pana ministra, zda se chce sám dotazovat a řídit diskusi na základě materiálů, které mu byly výborem ASUD zaslány v časovém předstihu. Pan ministr se rozhodl vyčkat a být spíš v roli dotazovaného. H. Mandelová jmenovala základní témata, o nichž by se mělo jednat - učební plány, dotace hodin dějepisu na základních a středních školách, vzdělávání učitelů, osmiletá gymnázia.
V minulých dnech jsme z Internetu získali „koncepci vzdělávání“, kterou MŠMT zpracovalo a předložilo vládě ke schválení. Pan ministr hovořil o nultém bodě v našem školství, od něhož by se změny měly odvíjet. Z mnoha otázek navržené koncepce jsme diskutovali o prostupnosti učebních plánů základní školy a nižšího gymnázia. Z naší strany byla tato varianta prostupnosti zpochybněna. Vysvětlení, že má být dána všem žákům a studentům dodatečná možnost rozhodnout se i během studia, popřípadě měnit svá rozhodnutí, se nám zdá jako omezování kvalitního vzdělání pro převážnou většinu.
O zvýšení časové dotace pro výuku dějepisu se zatím neuvažuje. Pokud se členové ASUD domnívají, že je potřeba více hodin, je nutné i tuto variantu zpracovat, přesvědčit o důvodech pro zvýšený počet hodin. Náměstek ministra P. Roupec poznamenal, že v rámci demokratického rozhodování mohou být navržené plány pro osmiletá i čtyřletá gymnázia ještě měněny a doplňovány. Nabídnutý projekt učitelského odboru Historického klubu Historie ve škole /zpracované materiály z let 1992-94 v rozsahu cca 400 stránek textu, tabulek a grafického materiálu/ může ministerstvo zveřejnit, avšak nikoliv v tištěné podobě, ale ve formě zpracované na disketě, které může zveřejnit na internetových stránkách. MŠMT se nebrání ani dalším aktivitám z naší strany.
Dozvěděli jsme se, že existuje přes sto asociací. My patříme k těm, které mají za sebou bohatou činnost a soustavně vykazujeme výsledky práce, proto je s námi MŠMT ochotno i nadále jednat.
O vzdělání učitelů jsme hovořili jen okrajově, nezbyl čas. Odmítali jsme postup některých ředitelů škol, kteří vzdělávání svých podřízených považují za jejich soukromou záležitost. Tomu posléze odpovídá i jejich ochota /nebo spíše neochota/ uvolňovat učitele na přednášky, semináře nebo kurzy a hradit jim cestovné. Nesouhlas s takovým jednáním ředitelů projevil i pan ministr.
Pan ministr potvrdil i naše mínění o nízké kvalitě našich dějepisných učebnic; jeho aprobace je český jazyk - dějepis. Chce ale i v tomto případě začít od bodu nula, to znamená, že od této doby nedá MŠMT doložku žádné dějepisné učebnici, která nebude kvalitní a nebude vyhovovat potřebám školy. K tomu, jak připomněl náměstek Roupec, bude přispívat i odborná komise historiků a učitelů, která začne pracovat v dohledné době na základě smlouvy uzavřené mezi MŠMT a Sdružením historiků ČR.
I když jsme v jednání nedospěli ke konkrétním pozitivním závěrům ve všech směrech, měli jsme pocit, že setkání nebylo zbytečné. Pan ministr dovede naslouchat druhému, nepřerušuje mluvčího. Odpovídá srozumitelně se znalostí problematiky, neutíká se do obecných frází. Úkolům, které naznačil, se budeme věnovat v dalších týdnech nebo měsících.
- to bylo téma pracovního semináře pořádaného Historickým ústavem Jihočeské univerzity 29. dubna. v zasedací síni Státního okresního archivu České Budějovice. Byla jsem pozvána, abych setkání zahájila zamyšlením na téma Aktuální problémy ve výuce dějepisu na základních a středních školách z pohledu profesní učitelské asociace. Z členů ASUD se semináře účastnil i kolega V.Ulvr z Liberce.
Témata úvodního příspěvku zde není třeba rozepisovat - jsou dostatečně známa z našich materiálů a článků. Čtenáře tohoto článku by mohl zajímat další program. Kromě učitelů jihočeských základních a středních škol, historiků, didaktiků fakult a studentů JU byli pozváni autoři některých učebnic - doc. L. Petráňová, doc. Hlavačka a doc. Z. Beneš. První z nich hovořila o tom, jak po absolvování fakulty pracovala jako vesnická učitelka snažící se žákům poutavě vyprávět o dějinách. Tyto své zkušenosti se snažila uplatnit ve své učebnici o středověku napsané na objednávku nakl. Fortuna. Rovněž doc. M. Hlavačka seznámil přítomné se svým názorem na dějepisnou výuku, která má být poutavá a učebnice jim má v poznávání historie pomáhat. O to se pokusil v Dějinách novověku nakl. Fortuna. Doc. Beneš pojal své vystoupení šíře - mj. jako informaci o záměrech a plánech SH ČR v oblasti školních pomůcek, zejména učebnic.
Pro naši práci a pohledy na budoucnost dějepisného vyučování byla povzbudivá vystoupení studentů, kteří zde přednesli přehled výsledků několika svých zkoumání na školách. Šlo jednak o sondu zjišťující úroveň výuky dějepisu na ZŠ a SŠ, názory žáků na dějepis a konečně výsledky třetí skupiny zkoumající zkušenosti učitelů z práce s učebnicemi a problémy, s nimiž se setkávají. Potěšující a osvěžující byly např. názory čtrnácti až šestnáctiletých žáků a studentů, z nichž by dějepis zrušila jen nepatrná část; zato návrhů na jeho zdokonalení bylo mnoho. Předpokládám, že podrobné výsledky budou zveřejněny např. v Historickém obzoru nebo UN a že bude možné si je podrobněji prostudovat, stejně jako názory učitelů z druhého průzkumu. Ti se vyjadřovali k učebnicím i obsahu výuky. Bez připomínek byly učebnice Středověk I-III nakl. Práce, s drobnými výhradami se setkala učebnice Starověku této tzv. klasické řady Práce. Více připomínek - k nepřehlednosti obsahu, náročnosti a přesycení textu fakty - se objevovalo k dalším dílům řady Práce a učebnicím dalších nakladatelství, které však jsou užívány o mnoho méně. Největší nespokojenost se týkala učebnic 20. století. /Tato zjištění zcela korespondují s našimi anketami a jejich výsledky tedy podporují./ učitelé upozorňovali na nedostatek času, který vede k tomu, že mnoho z nich končí výuku obdobím 2. světové války. Není také dostatek času např. na oblast označovanou jako „každodennost“, na zařazování „globálních“ témat vztahujících se k historickým kořenů problémů současného světa, na historické exkurze atp.
Další inspirující částí semináře byly diskusní příspěvky učitelů. Zaujalo mne zejména vystoupení kolegyně Mgr. R. Kiclové z budějovického gymnázia; se svými studenty pořádá dny prožité na Kratochvíli v roli dávných obyvatel tohoto zámku na motto „Kratochvíle pěti smyslů a fantazie.“ Zatímco doc. Petráňová je považovala za pouhé hraní na princezny, protože se jistě nikdo nechce vžít do role děvečky nebo sloužícího, doc. Hlavačka ocenil možnost pronikat do minulosti pomocí dobových reálií. Osobně považuji příležitost prožít tento den v dobových kostýmech, s chutěmi a vůněmi své doby, za zvuků renesanční hudby v prostorách předzámčí, nádvoří s fontánou, vily, kaple a bylinné zahrady nejen za příležitost zažít něco nevšedního, ale i za mimořádně cenný pokus typu projektů realizovaných dnes v řadě západoevropských zemí a stávajících se motivací pro další přemýšlení a zkoumání odkazu minulosti a podnět pro další osobní studium i přemýšlení o minulosti / u nás ovšem podnikané za méně příznivých podmínek než je tomu v zemích, kde je učitelům v této oblasti poskytována všestranná pomoc i metodické rady/. Rovněž doc. Bezecný, didaktik JU, tak tento projekt hodnotí a dává jej do souvislosti s aktivitami, o nichž se můžeme dočíst např. v anglickém metodickém časopise pro školy vydávaném institucí English Heritage.
Účastníci semináře si mohli zakoupit učebnice z nakladatelství Práce a prohlédnout novou budovu Archivu, kam je pozval jeho ředitel. Oceňuji snahu pracovníků JU věnovat pozornost praktickým problémům výuky a spojení své práce se školami - nejen jednorázově, ale průběžně. Věřím, že více než čtyřhodinový seminář, z něhož si každý odnesl něco užitečného, bude mít i svá další vyústění. Tak to ve svém závěrečném slově naznačil hlavní organizátor setkání, vedoucí HÚ JU doc. PhDr. Václav Bůžek, CSc., jemuž za pozvání i uspořádání semináře i tímto způsobem za sebe i za ASUD děkuji.
Počátkem dubna jsme dostali nabídku ke spolupráci na projektu Open Society Found; jeho úkolem je nalézat vhodné a současné době adekvátní formy prezentace muzejních sbírek a jejich spolupráce s veřejností včetně škol. S vedoucí tohoto projektu probíhajícího již třetím rokem PhDr. Alexandrou Brabcovou jsme prohovořili možnosti zapojení učitelů a zveřejnění nabídky. Předali jsme naše starší stati nebo články týkající se problematiky muzeí a získali materiály vytvořené v rámci projektu v předchozích dvou letech.
Domníváme se, že inovace muzejních expozic a příprava materiálů, jaké jsou samozřejmostí v mnoha západních institucích tohoto typu a které zpřístupní muzea mladým návštěvníkům a zefektivní i naši práci, jsou nezbytností. Cestu k této budoucnosti otevírá zmíněný projekt, v němž by bylo možné využít stávajících zkušeností - invence pracovníků muzeí a učitelů i zahraniční inspirace. Také víme, že mnoho učitelů dlouhá léta muzejní sbírky pravidelně využívá, připravuje si své vlastní materiály a shromažďuje zkušenosti.
Pro ty z vás, kteří by měli chuť se o své poznatky podělit a zúročit je, otiskujeme z obsáhlého materiálu zatím přehlednou informaci - nabídku grantového programu „MUZEUM“. Má dvě kategorie:
Domníváme se, že jde o výjimečnou příležitost, jak přispět v jedné z perspektivních oblastí vzdělávání a získat příležitost i pro svou seberealizaci a radost z uplatnění zkušeností. Prosíme vás, abyste neváhali a také se neobávali.
| Pokud máte zájem o bližší informace, zatelefonujte nebo napište (i faxem), pošleme podrobnosti |
Pracovní skupinu, kterou má výbor ASUD v úmyslu vytvořit, povede Mgr. Dagmar Burešová - ZŠ Zámecká 496, 570 01 Litomyšl. Její členové mohou nejprve prodiskutovat své zkušenosti a vyměňovat si návrhy a nápady; výsledkem by mělo být koncipování obecných zásad materiálu a model, který by podle mínění učitelů byl optimálním a dal se aplikovat k využití konkrétního muzea v muzeu, které je vám nejblíže . Zájemci se mohou přihlásit výboru nebo přímo jí.
AKCE POŘÁDANÉ V RÁMCI PROJEKTU „BRÁNA MUZEA OTEVŘENÁ“ V NEJBLIŽŠÍ DOBĚ:
31. května: Jihočeské muzeum - Život našich předků
7.- 11. června: OMG Polička - Využití repliky husitského bojového vozu při výuce dějepisu (informace Mgr.David Junek - tel.0463/595 769)
červen (3 týdny) Vrchotovy Janovice - řetězové provádění
(informace Mgr.L.Fiedlerová - tel. 032 / 595 181)